Pešiko z Všechlapů (Pessiconi de Wssechlap), kněz pražské diecéze (presbitero Pragensis diocesis), žádá papežský stolec, aby mu byla papežskou autoritou nově udělena provize k oltáři svatých Bernarda a Apolináře v katedrále sv. Víta (altari ss. Bernardi et Apollinaris sito in ecclesia Pragensi), který se uvolnil smrtí Jana (Johannis), jeho posledního rektora (ipsius altaris ultimi rectoris). Takto uvolněný zmíněný oltář, jehož roční důchod nepřevyšuje 12 hřiven stříbra, řádnou autoritou udělil zmíněnému Pešíkovi pražský arcibiskup Konrád z Vechty (creatura ... sanctitatis vestre Conradus, archiepiscopus Pragensis), které ho z moci tohoto arcibiskupského udělení také přijal. Protože však měl pochybnosti o právoplatnosti tohoto udělení, žádá papežský stolec o nové udělení provize. Tomuto udělení z moci papežské nemá vadit (non obstantibus), že zmíněný Pešiko drží dva sinekurní oltáře svatých Apoštolů, první v kostele sv. Havla na Větším Městě Pražském (ss. Apostolorum in parrochiali ecclesia s. Galli Maioris Civitatis Pragensis) a druhý v ženském benediktinském klášteře v Teplicích (in monasterio monialium in Teplicz), a také že drží farní kostel ve Vysočanech (in Wysoczano) v pražské diecézi; společný roční výnos těchto beneficií nepřevyšuje 14 hřiven stříbra.
Jan Jindřichův (Johannes Henrici), klerik pražské diecéze (clericus Pragensis), žádá papežský stolec, aby ho zbavil všech poskvrn nezpůsobilosti, které vznikla tím, že poté co přijal určitým způsobem uvolněný farní kostel v Předmostí (in Przedmostie), který leží v olomoucké diecézi a náleží k patronátu arcijáhenství v Přerovu (archidiaconi Preroviensis), a držel ho jeden rok a čtyři měsíce, jakož i z něho pobíral důchody, nemohl se z důvodu sporů o biskupský stolec v Olomouci, napadání Viklefisty (Wiclefistarum) a nebezpečných cest nechat promovat na kněze. Dále žádá, aby mu pak byla udělena provize k zmíněnému kostelu a bylo mu odpuštěno nesprávné pobírání důchodů kostela, které byly jen nevelké, neboť nepřevyšovaly 3 hřivny stříbra.
Jan Eckart (Johannis Eckart), klerik míšeňské diecéze, který více než dva roky studuje kanonické právo, žádá apoštolský stolec, aby bylo nařízeno jistému apoštolskému auditorovi, že ho má uvést ke všem právům (surroget) na probošství kostela blažené Marie v Erfurtu (ecclesie b. Marie Erffurdensis) v míšeňské diecézi (Maguntinensis diocesis), která náležela ve sporu o něj zemřelému Janu Adolfovu z Nassau (Johannem Adolfi de Nassow). Zmíněný Jan vedl spor u papežského soudu s Jindřichem Gerpstede (Heinricum Gerpstede), který se uváděl za kanovníka zmíněného kostela (gerentem se pro canonico) a doktora práv (decretorum doctore). V době, kdy již v průběhu sporu došlo k řadě procesních kroků, zemřel zmíněný Jan Adolfův mimo papežskou kurii. Potom bylo některými lidmi uvedeno, že ani jedna strana původního sporu (neutri litigancium) nemá právoplatný nárok na zmíněné probošství. Proto navíc Jan Eckart žádal, aby mu byla apoštolskou autoritou udělena provize k výše řečenému probošství. Tomuto papežskému udělení nemá vadit (non obstantibus), že Jan Eckart drží stálý vikariát v míšeňské katedrále (perpetuam vicariam in ecclesia Misnensi) a kapli blažené Marie v Zemendorfu (capellam b. Marie in Czemnendorff) v salzburské diecézi ( Salczburgensis diocesis), a že mu byla udělena provize na kanonikát a prebendu v kolegiatní kapitule sv. Petra a Pavla na Vyšehradě (ecclesie Wissegradensis prope Pragam), jejichž roční důchod nepřevyšuje 15 hřiven stříbra.
Papež Martin V. schvaluje supliku bez výhrad (Fiat ut petitur pro omnibus quatuor O.).
- A: N/A
- B: AAV; R. Suppl. 146 (lib. XIV de vacantibus per fiat a. tercio)