Mistr IDKřišťan z IDPrachatic (Mistr Křišťan) oznamuje IDOldřichovi z IDRožmberka (Ulrico de Rozmberg), že vyrozuměl z jeho listu jeho ochotu vrátit se k víře své matky. Odpovídá na jeho dotaz o požadavcích Pražanů, že mu to přece není tajemstvím, neboť sám všem městům a pánům IDČeského království (této země), ale i králům, knížatům i městům v cizině posílal listy, psané česky, německy i latinsky, jimiž ohlašoval společně s nejvyšším purkrabím IDČeňkem z IDVartenberka (páně Čeňkovú) jejich požadavky. Navíc jim jeho IDkaplan Jan (kněz Jan, kaplan tvój) vyřídil, že chce IDOldřich povolit na svém panství čtyři pražské artikuly (těch čtyř kusóv od mistróv a od obce zdejšie vydaných). Vyslovuje nad jeho slibem potěšení, a vyjadřuje naději, že IDOldřich vytrvá v pravdě, nezachová se jako svatý Petr, když přísahou zapřel Pána Mt 26,72 (zapřenie, ne i odpřisieženie světlé pravdy božie s svatým Petrem) a dodrží svůj slib zachovávat čtyři pražské artikuly. Ostatní mu sdělí osobně jeho IDkaplan Jan.
- Sabina 1866, s. 505‒506.
- Tomek 1879-IV, s. 120.
- Tomek 1899-IV, s. 118‒119.
- Mezník 1990, s. 292.
- Křišťan – Hadravová – Hadrava 2001, s. 23.
- Kubíková 2004, s. 49.
- Čornej 2019, s. 340‒341.
Modlitbu svú s žádostí všeho spasitedlného, s stálostí v již dávno poznalých pravdách zákona božieho napřed vzkazuje. Pane milý! List tvój radostně sem četl, urozuměv, že, jakož píšeš, dobrého by sě chtěl držeti a zlé opustiti, a zvláště jakož žádáš a prosíš, mohu-li tomu rozuměti, oč stojíme anebo co žádáme, ať bych to dal znáti. Pane milý! Mám za to, že rady tvé ani tebe tajno nenie, oč stojíme, poněvaž si ty to netoliko všem městóm i pánóm této země, ale i jiných zemí králóm, kniežatóm i městóm německy, česky i latině pod svú a páně Čeňkovú pečetmi psal a ohlásil, oč ste i s námi tu chvíli a ta doba stáli a co sme žádali spolu. A nad to jakož jest kněz Jan, kaplan tvój, poselstvie děje zde před conšely a před staršími z obce od Tvé Milosti, ohlásil, že by ty těch čtyř kusóv od mistróv a od obce zdejšie vydaných, o nichžs do cizích zemí dávno psal, již na svém sboží chtěl propustiti: toho sme všichni věrně vděčni, pánu bohu doufajíce, že ten, kterýž jest na tě tajemným a divným súdem svým pád přepustil, jakož slyšíme, zapřenie, ne i odpřisieženie světlé pravdy božie s svatým Petrem, a nad to i tupenie též jeho pravdy a sluh jeho věrných a kněží tvých, kteréž si, jakož sě domnieváme, pokánie sobě vydaného miesto bez vinny jímal a v vazby těžké vsazoval, s svatým Pavlem rady mladé a nemúdré, nébrž i sobě na duši, na cti i na sboží převelmi škodlivé v tom poslúchaje, a s druhé strany bázní člověka smrtedlného anebo přiezní a sliby nejistými otrápen sa, že týž pán bóh všemohúcí dá tobě již pevně potresktanému prorozuměti, aby věrné jeho božské rady, jíž tebe konečně nezavede, uposlechna, jeho sě viece než smrtedlného člověka i milosti ztracenie i pomsty hrozné budúcie boje a lekaje, a nad to na svój slib a vieru, kterúž si jemu na křtu a potom s dobrým rozmyslem i jeho pravdě sliboval, sě vážně rozpomena, všecku svěckú i lidskú bázeň i přiezeň opovrha, s jeho svatú pravdú skutečně setrval až do konce. A věříme toho dobrému bohu svému, že jestliže sě k světlým pravdám přičiníš, neřádóv jiných v písmě nezaložených sě varuje a ty s opatrnú a múdrú radú řádně stavuje, kteréžto i my bychom rádi stavili, těm nikoli nesvolujíce: že pán z tebe statečného obránce zašlé své pravdě uměje i moha učiniti, tě viece zvelebiti móž než od počátka, pád tento škodný tobě obrátě ku povstání velikému. O artikuléch těch čtyřech, o nichž zprávy žádáš, nenieť úmysl náš, aťby vedle výkladu a rozumu každého kněžka kterakžkoli pozdě učeného měli vedeni, rozumieni anebo držáni býti, ale vedle položenie a rozumu starých svatých, jichžto výkladóm my věřiti chceme a jich sě držeti s boží pomocí až do konce. A přes to jestliže vy, páni, již viece skrze prsty k své záhubě nehlediece, svorni budete a světlým pravdám pomocni, a milý pán bóh toto zbúřenie milostivě upokojí, tehdy potřebie bude, aby ode všie obce voleni byli lidé učení, spravedliví a bohabojní, kteříž by k zprávě všie této obce ty jisté i jiné všecky vedle písma svatého sřiediti měli, rozum konečný ohlásiece, a což by neřádného bylo, s pomocí všie obce stavujíce, abyšte vy i s námi v dobrém upokojeni jsúce, pravdy věčné božie skutečně a dokonale velebiece, vesele čakati mohli pokoje nebeského. A ostatkuť Tvú Milost kněz Jan, tvój kaplan, zpraví. Psán v Prazě ten čtvrtek před svatým Mikulášem.
Mistr Křišťan.