Přepis regestovaného dokumentu

Já Jan Košík z Lomnice wyznáwám tiemto listem piede wšemi nynějšimi i budúcimi lidmi, kteřížto jej čisti nebo čtúce slyšetí budú : poněwadž swědomá wěc jest každému člowěku w této zemi České, pro nesnáze a pro wálky, a zwlástě pro někaké rozličné búře a roztrženie země a králowstwie Českého, i také pro weliké a nesnadné neposlušenstwie a wystúpenie z řádów cierkwe swaté, prawa a zpósobowé řádni w zemi České tak w swètském jakož i w duchowniem práwě jiti ani býti w těchto nynějších časích nemohú; a protož já swrchupsaný Jan Košík z Lomnice, nemoha desk a úřadów dřewnich w této zemi ustawených užiti ani dojíti, ani také jiný nižádný člowěk časuow muož jich dojiti, tyto wespod psané zápisy činím a moci listu učinil sem, s dobrú paměti a s mých přátel dobrú radú i s dobrým rozmyslem, tak že přiznáwám i přiswědčuji, a mocí tohoto zápisu a listu zapisuji na mém na wsem zbožie, w Lomnici na twrzi i na městečku s platem, w Soberazi na dwoře poplužnim s dědinů, s lukami, s lesy i se wší zwoli, což k tomu příslušie, i na wšech jiných wesnicech, kteréž k Lomnici příslušejí, na dwořích poplužních s poplužimi, na platu, na dědinách, na lesích, na lukách, na chrastinách, na rybnicích, na řekách, na potocich, na pastwach, na wrbinách i na tom na wšem, což tu mám, se wší zwoli, neboli mieti budu, na wšem panstwi w těchž mezech, jakož sem sám držal a požiwal, i na wšech nábytcich mowitých i nemowitých, kterýmžbykoliwěk jménem jmenowany byly, buďto malé nebo weliké, tak jakož sem urozené panie, panie Machně z Risenburka, manželce swé milé, prwé we dsky zemské čtyřista kop gr. wložil a wěnowal, tak ještě z milosti swé přidáwám jie a mocí tohoto listu přidal sem puol druhého tisíce kop gr. dobrých stříbrných rázu Pražského na již jmenowaném zbožie; a tak seznáwám přiswědčuje, i tiemto listem zapisuji na tom sboží mém swrchupsaném ten její dluh paní Machnin puoldruhého tisice kop gr. tak mocně, řádně a úplně s dobrým a zdrawým rozmyslem, jakožtobych je panie Machně manželce swé milé osobne se spráwcemi neb s rukojměmi dobrými neb dskami zemskými neb těmi řády, kteréžby w této zemi uloženy byly, zajistil a utwrdil; a wiece seznáwám a slibuji swú dobrú wěrů, kdyžby najprwé dsky zemské zjeweny byly a otewřieny, často jmenowané panie Machně manželce mé milé i jejím budúcim toho puoldruhého tisíce kop gr. na tom na wšem zbožie swrchupsaném ujistiti a dobře utwrditi, a we dsky zemské wložiti, anebo tiem prawem, kteréhož tato země Česká požiwatibude, na prwé, na druhé, na třetí a konečně na čtwrté suché dni pořád zběhlé. Než byloliby žeby mne buoh neuchowal, dřewe nežby se tento zápis dokonal, jehož bože nedaj, tehda podle tohoto mého zapsání nahoře psaná pani Machna nebo jejie budúcie tohoto listu mocní sú a budú mocni i swobodni, tohoto wšeho swrchupsaného mého zbožie a dědictwa i s tiem se wšim swrchkem, cožby toho koli málo nebo mnoho bylo, i s plným panstwim, žádnému tu jinému nic neodkazuje, že se jest mocna w tom pluhu uwázati, a to zbožie nahoře jmenowane jako swé wlastnie držeti, požiwati, najímati i prodati neb zastawiti, a z toho jako z swého wlastnieho, jakožby jie se zdálo k swému užitku obrátiti i učiniti; a jestližeby budúci moji nebo ktokolwěk po mně na to zbožie swrchupsané kterým prawem neb kterú jinú príčinú sáhnúti chtěli, ti dlužni budú často jmenowané pani Machně, manželce mé milé, nebo jejím budúcim i tomu, ktomužby ona poručila, puol druhého tisíce kop gr. dobrých striebrných rázu Pražského dáti a wyplatiti beze wšech súdów i nesnází, anebo sie o ty penieze s ní wedlé jejie wuole smluwiti a tak naložiti až do dostiučiněnie o swrchupsané penieze; a ktožby tento list měl s swrchupsané panie Machny dobrú woli, ten má a bude mieti wšecka práwa, což w tomto listu psáno stojí, jakožto ona sama. A toho wšeho, což jest nahoře psáno, pro lepší swědomie, swú wlastnie a erbownie i přirozenú pečet s mým wědomiem, s mú dobrú woli a přiznáním, k tomuto listu sem přiwěsil; a k mé snažné prosbě a pro wětšie potwrzenie a jistotu prosil sem urozených pánów, pana Jana z Štěpanic, pana Jindřicha Berky z Dubé, pana Zdeňka z Walšteina jinak z Mostku, pana Wiléma Zajice z Waldeka, a slowútných panoši Jana Žichowce z Duban, ty chwile purkrabi na Kumburce, Bohuňka z Stranowa, Jíry Bořka, Waňka Bořka bratří z Sowčic, Jana Jedlice z Jedlé, Hanuše Holana z Jiljewa a Mikuláše Karlíka z Něžetic, že sú také wedle mne pečeti swé k tomuto listu přiwěsili. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého dwudcátého dewátého, tu stredu po sw. Duše.