Purkmistři, konšelé i celá obec IDPrahy (purgmistři, konšelé i obce welikého a nowého měst Pražských), hejtmani IDHynek Krušina z IDLichtenburka seděním na IDKumburce (Hynek z Lichtenburka, řečený Krušina, seděním na Kumburce), IDJan Puška z IDKunštátu seděním na IDKostomlatech (Jan z Kunstatu, řečený Puška, seděním na Kostomlatech), IDViktorin z IDKunštátu na IDLiticích (Viktorín z Kunstatu odjinud z Litic), IDJan z IDLichtenburka na IDHostinném (Jan z Lichtenburka seděním na Hostinném), IDHynek z IDKunštátu seděním na IDPoděbradech (Hynek z Kunstatu seděním na Poděbradech) a IDPetr Zmrzlík ze IDSvojšína na IDOrlíku (Petr z Swejšína seděním na Orlíku) uzavírají s rychtářem, purkmistrem, přísežnými konšely a vší obcí IDKutné Hory (richtářem, purgmistry, konšely přísežnými i wší obcí města na horách Kutny jmenowaného i k tomu přislušející) smlouvu. Na jejímž základě se Kutnohorští zavazují přistoupit ke straně podobojí a věrně dodržovat 4 artikuly (čtyřem kusóm). Tato podmínka je základní a nikdo, kdo by jí nechtěl vyhovět, nemá mít napříště v IDKutné Hoře místo. Horníkům, kteří by se nechtěli připojit k husitům, je dána ¼ lhůta (za čtwrt léta), ve které mohou svobodně prodat své domy a jiné nemovitosti a s veškerým svým jměním opustit město. Pamatuje se i na katolické uprchlíky z IDPrahy (naši měščené Pražští), prodlévající toho času v IDKutné Hoře, kterým je dána táž lhůta. Kutnohorským jsou odpuštěny všechny viny, kterých se proti husitskému lidu dopustili v minulosti, a IDKutná Hora má nadále sloužit výhradně k obecnému dobrému IDČeského království (králowstwie Českého). Při tom jsou Horníkům zaručena všechna jejich privilegia, jakýmkoliv způsobem jim propůjčená od českých panovníků, ovšem s výhradou, že v nich nebude shledána poskvrna smrtelného hříchu.
- Tomek 1879-IV, s. 156.
- Tomek 1899-IV, s. 154.
- Pekař 1933-IV, s. 99.
- Kejř 1958, s. 35‒37, 158‒159.
- Bartoš 1965, s. 130.
- Hrady, zámky 1989-VI, s. 246.
- Šmahel 1993-III, s. 80.
- Borovský 1998, s. 22‒24.
- Kavka 1998, s. 89.
- Čornej 2000, s. 286‒287.
- Kejř 2002, s. 33‒37.
- Šmahel 2002-II, s. 1165‒1166.
- Urban 2003, s. 273.
- Velimský 2013, s. 101‒102.
- Čornej 2019, s. 376‒378.
Ex parte civitatum Pragensium et baronum indultus Montanis concessus super excessibus ipsorum.
My purgmistři, konšelé i obce welikého a nowého měst Pražských, pře dolepsané prwní a hlawní pówodowé; my Hynek z Lichtenburka, řečený Krušina, seděním na Kumburce, Jan z Kunstatu, řečený Puška, seděním na Kostomlatech, Viktorín z Kunstatu odjinud z Litic, Jan z Lichtenburka seděním na Hostinném, a Hynek z Kunstatu seděním na Poděbradech, a Petr z Swejšína seděním na Orlíku, hauptmané obci k zákonu božiemu a k městu Pražskému hlawniemu příchylných, wyznáwáme tiemto listem wšem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že znamenawše záhubu koruny králowstwie Českého, jiež jest skrze Sigmunda krále Uherského, hubením a bezpráwným pálením, i wšech pokladów k hájení obecného dobrého na rozličných klenotech kostelních a peněžitých zdáwna chowaných rokotržným zmařením a mnohých měst oblúpením došla, ta stawiti a ukrotiti wší naší pilností žádajíce, s opatrnými pány, richtářem, purgmistry, konšely přísežnými i wší obcí města na horách Kutny jmenowaného i k tomu přislušející, pro zachowánie toho klenotu mimo záhubu swrchupsanú ostaweného, a mezi tělestnými póžitky k rozšíření zákona božieho a opatření obecného dobrého najužitečnějšieho, s nimi jsme swobodně a dobrowolně, wždy ku počestnosti tohoto králowstwie osiřelého patřiece a hlediece, w takowúto jsme smlúwu wnikli a wstúpili, w kterúžto wstupujem mocí tohoto listu.
Najprwé wedlé té umluwy konečně utwrzené těm jistým panóm Horníkóm i jich obcem i wšem jiným, kromě našich wyběhlých a uteklých měščan, pomocníkóm a služebníkóm, kteříž jsú wedlé nich kterakžkoliwek zašli w té při wálečné, w niež jsú sie z zawedenie a popůzenie toho krále proti nám pro prawdy božie swětlé a stálé a písmem swatým dówodně utwrzené pozdwihli a odpowědnými nepřátely našimi učinili, wšecky nechuti, nelibosti i škodliwosti nám kterakkoliwěk a načemžkoliwek učiněné pro pána boha míjieme a odpůšťujem dobrotiwě, jich ižádnému na wěky k nižádné hanbě ani pomstě, ani které nechuti w nižádné mieře zpomínati nemieniece, znamenitě wymienějíce, jestližeby kto z měščan usedlých anebo hostinných anebo kterých pomocníków panów Horníków a jich obce z swrchupsaných čtyřem kusóm spasitedlným a sprawedliwým od nich přijatých a k nim přistúpených sic kterakkoliwěk odpieral, jim sie protiwil, jich za spasitedlné a křesťanské přijieti nechtě, takowý má jist a bezpečen býti, a u hory s swým se wším statkem za čtwrt léta od umluwy učiněné přebýwati bez překazy wšeliké, na spasitedlnú zpráwu o těch čtyřech kusiech sie wěrně ptaje a sprawedliwě. Pakliby sie komu nezdálo k těm kusóm přistúpiti, ten muož w tom času w smlúwě uloženém s swým se wším statkem mowitým, (nemowitého trhem nebo wzdáním odbuda), i swú se wší čeledí swobodně, dobrowolně a bezpečně sie wybrati a wystěhowati, kamžby sie komu z nich najpodobnějie zdálo, za naším ubezpečením, dokudžby sie moc naše a našich pomocníków najdále wztáhnuti mohla; kteréžto swobody w tom čtwrti létě i naši měščené Pražští, k nim utekli, w té we wšie mieře požiti mají podlé panów Horníków a jich obcí; w kterémžto času toho čtwrti léta ižádný swětský ku přijímání welebné swátosti těla a krwe pána našeho Jesu Krista jiným obyčejem ani kterú ukrutností připuzen nikoli býti nemá, než dobrotiwým a milostiwým napomínáním a spasitedlnú zpráwú slowa božieho, a wěrnú radú na zpowědi od kněží wěrných námi wydaných dobrotiwě má býti nawozowán, až do spósobného a dobrowolného a žádostiwého té swátosti welebné přistúpenie; toto znamenitě přičiniece, kterýž by kněz s jich strany za toho času wěrně a milostiwě k těm prawdám swatým přistúpiti skutečně mienil, ten od nás i od nich má milostiwě přijat býti.
Také páni Horníci i jich obce od nás ani od kterých úředníków, námi jim usazených, od swých swobod, práw a milostí, od kterýchžkoliwek kniežat a králów sešlých a minulých a k této koruně řádně korunowaných kterakkoliwěk pójčených, nikoli tiščeni býti nemají, než ty jim zdržány a zachowány úplně a docela mají (býti), lečby w kterých poškwrna hřiechu smrtedlného zřetedlně od nás anebo od našich úředníków shledána a nalezena byla; takowá poškwrna hřiechu wedlé ukázánie kusu třetieho, námi hájeného a nimi přijatého, nikoli nemá dopuštěna býti naším i jich i wěrných kněží opatrným wážením wedlé ukázánie písma swatého, w zákoně božiem swětle utwrzeného; znamenitě přičinějíc, jestližeby jim od toho krále Sigmunda kteří listowé wyšli na dluhy swědomé, ty jim mají držány býti wedlé rozeznánie mincmeistrowa a jiných úředníków.
Kteréžto kusy swrchupsané tú úmluwú osazené jim zdržeti a úplně beze wšeho přerušenie zachowati a jim wěrně a sprawedliwě čtyř kusów swrchupsaných, k nimž jsú z milosti božie přistúpili, i wšech jich swobod, práw a milostí, od nichž by je kto tisknúti chtěl anebo mienil, proti každému žiwému člowěku, kteréhožbykoliwěk stawu, řádu anebo powýšenie býti mohl, wěčně hájiti a brániti dobrú naší wěrů, beze wšie zlé lsti, slibujem do statków našich wšelikakých i žiwotów, pod ztracením cti i wiery našie, kteréž sie tiemto listem beze wšeho na nás wyznánie odsuzujem, jestližebychom na čem, jehož bože nedaj, který kus přestúpili swrchupsaný, a to na nás očitě hodným a řádným swědomím bylo dolíčeno a swětle dokázáno.
Tomu na swědomie pečeti měst swrchupsaných a naše s naším dobrým wědomím a s dobrú wóli k tomuto listu jsú přiwěšeny. Jenž jest dán a psán léta od božieho narozenie tisíc čtyři sta w jednommecietmém létě, tu sobotu před swatým Duchem.