Jan Hanovec ze Švamberka seděním na Třebli (Jan Hanowecz z Swamberka seděním na Trzyebly) vyznává před Bohuslavem VI. ze Švamberka (Bohuslawem z Swamberka), že dluží Vlachovi z Krsova (Wlachem z Krssowa) 125 kop grošů pražských (sto kop grošóv a pětmezidcma kop grošóv dobrých střiebrných pražského rázu), mimo jiné též jako úhradu za škody, které jmenovaný Vlach doznal za svého pobytu u Jana Hanovce na Krasíkově (na Krassykowie). Slibuje uvedený dluh splatit do dvou týdnů (ve dvú nedělí) po nejbližším svatém Jiří (po svatém Jirzi, kterýžto po dání listu tohoto najprve přijíti má) 23. dubna 1421 pod ztrátou víry a cti. Pokud by částku neuhradil, zplnomocňuje věřitele k tomu, aby vymáhal celou částku a navíc doložitelné škody, jako pokutu, kdekoliv v Českém království u křesťanů nebo židů ke škodě Jana Hanovce a jeho dědiců.
- Jan Hanovec ze Švamberka: S. Johannis de Swamberg; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Bohuslav ze Švamberka: S. Bohuslai de Swamberg; červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenové proužku
- A: AMK Praha; sign. XXVII 14
- B: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
Přepis regestovaného dokumentu
Já Jan Hanowecz z Swamberka seděním na Trzyebly tiemto listem vyznávám před každým, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že jsem s Wlachem z Krssowa přěd urozeným panem Bohuslawem z Swamberka učinil počet. Tu jsem témuž Wlachowi za škody, kteréž jest vzal u mne jsa na Krassykowie i za jiné dluhy, jimiž jěmu jsem povinen, ostal dlužen pravého dluhu sto kop grošóv a pětmezidcma kop grošóv dobrých střiebrných pražského rázu; kteréžto peniezě již jmenované svrchu psanému Wlachowi, jěho dědicóm i budúcím i tomu každému, ktož list tento s jěho dobrú volí bude jměti, pod mú věrú i pode ctí beze všie zlé lsti dáti a zaplatiti slibuji ve dvú nedělí po svatém Jirzi, kterýžto po dání listu tohoto najprve přijíti má. Pakli bych toho neučinil a těch jistých svrchu psaných peněz na ten již jmenovaný rok mým svrchu psaným věřitelóm nesplnil a nezaplatil, tehda ihned, když od toho roku placenie mineta dvě neděli, dřéve řečení moji věřitelé plnú moc jmieti budú, kterúž jim tiemto listem mocně a úplně mým i mých dědicóv a budúcích jménem dávám, aby mé lidi i mé zbožie i na cěstách ve vsech i v měscech i kdežkoli jímali, stavovali, brali i zajímali a to zbožie, kteréž vezmú a poberú, svobodně a bez mé i bez mých dědicóv a budúcích beze všie přěkážky nesli, vedli, hnali i vezli a to prodali anebo mezi židy aneb mezi křesťany zastavili, a to k svému užitku obrátili a to tak dlúho činili, dokavadž bych já anebo moji dědici budúcí těch jistých svrchu psaných hlavních peněz nesplnil úplně a nezaplatil i se všěmi škodami, kteréžto týž naši věřící pro to neplněnie kterakžkolivěk vezmú, a ty škody jeden z nich právem bez zmatku okáže, též úplně dány a zaplaceny nebudú. A já přesto svrchu psaný Jan Hanowecz mým i mých dědicóv jménem pod túž věrú i pode ctí slibuji, že proti tomuto listu a zápisu nebudu mluviti ani které otpory jmieti, aniž sě proti tomuto mému slibu moci kterú ani kterým právem duchovním nebo svěckým budú sěbrány, dokavadž bych já anebo moji dědici a budúcí což svrchu psáno stojí úplně neučinil a nesplnil. A pakli bych já nebo kto jiný mně k pomoci proti tomuto listu a zápisu mluvil co anebo sě moci nebo právem aneb kterýmžkolivěk kusem sě bránil a toho což svrchu psáno stojí učiniti nechtěl, tehda ihned tiemto listem i své věry i své cti sě sám otsuzuje. A toho všeho na svědomie a na jistotu pečěť svú k tomuto listu jsem přivěsiti kázal, a prosil jsem urozeného pana Bohuslawa z Swamberka svrchu psaného, aby také všeoho toho, což svrchu psáno stojí, na svědomie podle mne pečěť svú přivěsiti k tomuto listu kázal. Jenž jěst psán léta ot narozenie Syna Božieho po tisíci po čtyřech stech dvadcátého, tu sobotu před Božím tělem.