Král Zikmund (Sigmund) nařizuje, že chebští Židé nesmějí v budoucnu nikdy více pobývat v Chebu (Eger), a povoluje purkmistrovi a radě vyhnat Židy z města, avšak s podmínkou, že si Židé s sebou smějí vzít veškerý movitý majetek, zástavy a dlužní úpisy, přičemž jim mají být nápomocní chebští měšťané. Ale nemovitý majetek, domy, dvory, synagoga a židovský hřbitov propadne k užitku chebských měšťanů. Synagoga má být přeměněna v kapli k Chvále boží a svaté Panny Marie. Přítomní chebští Židé se před Zikmundovou radou také zavázali, že předají chebské městské radě všechny listiny a svobody, které získali od císařů, králů, od Zikmunda a města Chebu, a nevyvodí z toho žádné další nároky.
Avšak jestliže si Židé listiny tajně ponechají a odvezou s sebou, prohlašuje tyto listiny a svobody za neplatné a bezcenné. Chebští Židé se mají listinou zavázat chebským měšťanům, že jim nebudou mít nikterak za zlé Zikmundem schválené vyhnání z města. Pokud by před ním chtěli chebští Židé společně nebo jednotlivě vystoupit proti chebským měšťanům nebo si na ně stěžovat, upadnou v těžkou nemilost.
Jako důvod Zikmund uvádí, že měšťané a obyvatelé města Chebu se v těchto těžkých časech zasadili, jak známo životem i majetkem, ve službách pro něj a celé křesťanstvo, a přitom nikdo ve městě nezůstal z této povinnosti vyňat, a každý musel nést svůj díl. Dříve k němu chebští poslali poselstvo a stěžovali si, že mnoho Židů u nich drželo práva a svobody, a nemuseli trpět s městem, tudíž se nepodíleli ani na branné povinnosti ani na udržování příkopů a dalších pracích a výdajích. Kvůli tomu vyvstala mezi prostými lidmi velká nevůle a nesouhlas. Proto se starší a rada, která vždy chránila Židy a jejich dobré zvyky, obávali, že by to prostí lidé mohli Židům mít za zlé a přepadnout je, z čehož by mohl ve městě vyvstat velký nepořádek a pohroma. Proto Zikmunda požádali, aby takovým škodám zabránil. Po poradě se všemi svými věrnými, rabínem a veškerými chebskými Židy, kteří u něj byli přítomní, Zikmund přítomným konečně sdělil, že jim nechá zjednat bydlení a obživu jinde.
- Vpravo na plice: Ad mandatum domini regis Caspar Sligk
- Na dorsu uprostřed: Registrata Marquardus Brisacher
- A: originál; pergamen
- B: vidimus veřejného notáře z 11. září 1640 ve druhém konvolutu města Chebu
- C: vidimus městské rady z 23. srpna 1723
- A: SOA Plzeň ‒ SOkA Cheb; AM Cheb; listina č. 399
- B: SOA Plzeň ‒ SOkA Cheb; AM Cheb; kniha č. 1011; fol. 132r‒133v
- C: ANM; F ‒ Topografická sbírka; kart. 51; sign. Cheb privilegia; sub dato
- Gradl 1897, s. 23
- Gradl 1893b, s. 379‒380
- RI XI, s. 127, č. 7824
- Siegl 1900, s. 15, č. 408
- Horák 1951, s. 54, č. 16
- Hlaváček a kol. 1992, s. 22, č. 126
- RI XI NB/2, s. 131‒132, č. 83
- Gradl 1893b, s. 379
- Sturm 1951, s. 273‒274
- Kubů 1982, s. 110
- Maimon – Guggenheim 1987, III/1, s. 274
- Kaar 2012, s. 283, pozn. 78
- Hruza 2012, s. 107‒108
- Bystrický 2013, s. 53
Již 3 roky po vyhnání Židů povolil císař Zikmund městu Chebu jejich opětovné přijetí do města. Viz. 1434-02-22-a.