Děkan, kanovníci, celá kapitula a také další beneficiáři pražského kostela (decani, canonicorum, capituli ceterorumque beneficiatorum ecclesie Pragensis) žádají papežský stolec, aby níže uvedená konstituce papeže Bonifáce VIII. (Bonifacius octavus) o vyhlašování interdiktu byla rozšířena na pražský kostel a zároveň, aby jiná níže uvedená konstituce papeže Bonifáce IX. (Bonifacius nonus) byla obnovena a nově potvrzena. Navíc žádají, aby pražský kostel nemohl napříště podléhat interdiktu vyhlašovanému právem nebo řádným či delegovaným soudcem z důvodů světských i spirituálních, zejména však pro dluhy, aniž by o tom zjevně věděl papežský stolec. Papeže Bonifác VIII. uvedenou konstitucí ustanovil, že s výhradou papežského stolce (salva sedis apostolice auctoritate) nemá pro dluhy (pecuniario debito) vyhlašovat řádná ani delegovaná autorita na provincie, města, hrady, vsi a další místa interdikt. Následně pak papež Bonifác IX. na žádost děkana, kanovníků a celé kapituly pražského kostela vyhlásil a nařídil, že do budoucna nemá být na řečený kostel uvalen interdikt a nemá v něm být zakazováno konat zbožná oficia. Děkan a kapitula svou žádost odůvodnili takto: stávalo se pak, že řečený pražský kostel byl bez ohledu na zmíněnou konstituci z různých nezvyklých důvodů a bez viny děkana a kapituly uvrhován do interdiktu pro dluhy a jiné světské spory či bylo v kostele zakazováno konat zbožné obřady. To vedlo k velkým skandálům jak mezi klérem, tak mezi obecným lidem, a opuštění děkan i kanovníci byli zbaveni svých příjmů, čímž se také materiálně i osobně ocitli ve velkém nebezpečí.
Papež Martin V. schvaluje supliku bez výhrad (Fiat O.). Zároveň z vlastní vůle (motu proprio) a ze znalosti věci (ex certa sciencia) uděluje zmíněným děkanovi, kanovníků, kapitule a všem beneficiářům pražského kostela svobody, privilegia a konstituce ochranné listiny (conservatorie), tzv. Karoliny (Karoline), v obvyklé formě. (Fiat de conservatoria O.).
- A: N/A
- B: AAV; R. Suppl. 142 (lib. IX de vacantibus per fiat a. tercio)