IDOldřich z IDRožmberka a IDPřibík z IDKlenové uzavírají mezi císařem IDZikmundem na jedné straně a knězem IDBedřichem ze IDStrážnice a purkmistrem, konšely a celou obcí IDTábora (obcí hory Tabor) na straně druhé dohodu, která obsahuje následující body:
1. Kněz IDBedřich a zmíněná obec nesmí být násilím odváděni od božího zákona (aby ... od zákona božieho mocí nebyl tištěn i s tú obcí). Jen pokud někdo předloží důkaz z Písma, že zastává něco, co je v rozporu s božím zákonem a Písmem (proti písmu neb zákonu božiemu držel), musí tento omyl napravit.
2. Císař IDZikmund osvobodí město IDTábor spolu s městem IDSezimovo Ústí (město Usstie) s jeho vesnicemi a veškerým příslušenstvím od právních nároků dědiců (od dědicóv vysvoboditi) a připojí město IDSezimovo Ústí i s majetkem po léta mu náležejícím k městu (a tomu městu, jenž slove Tabor, to město Usstie i s tiem příslušenstvím přidati, kteréž k Usty příslušelo jest od starodávna) IDTáboru.1
3. Během šesti let nebudou konšelé jmenováni císařem IDZikmundem nebo jeho úředníky, ale samotnou obcí (nebyli sázeni ... aby sami sobě sadili). Po uplynutí této lhůty jmenuje císař IDZikmund nebo budoucí český král konšely, přičemž se vzdá nároků, na které mají podle starých zvyklostí nárok podkomoří při jmenování nových konšelů (práv těch, jakož obyčej mají podkomořie bráti při sazení conšelóv, aby nebrali).
4. Oni tj. IDBedřich ze IDStrážnice a město IDTábor nebudou císařem IDZikmundem a budoucími českými králi nuceni k účasti na žádném vojenském tažení (aby na vojny na nižádné nebyli tištěni). Pouze v případě, že by království bylo v nouzi (zemi toho potřebie) a ostatní města měla vyrazit do pole, pak mají poskytnout císaři IDZikmundovi podporu podle svých možností. Především je dohodnuto, že během dvou let se nemají účastnit žádného tažení, s výjimkou tažení proti cizincům nebo pokud by království bylo v nouzi (anebo potřebie vší zemi bylo).2 Všichni zajatci z obou stran, ať už v IDČechách, na IDMoravě nebo v IDRakousku, mají být propuštěni.3
5. Císař IDZikmund má jim udělit oprávněné výsady (práva řádná a slušná jim dal) a potvrdit pečeť, kterou obecně používají; tu může císař navíc polepšit, pokud by chtěl svému městu prokázat laskavost (pakliby co nadto ráčil přičiniti k té pečeti, kteréž obecně požívají, aby to ráčil učiniti jakžto městu svému).
6. Město IDTábor bude císaři IDZikmundovi a jeho nástupcům odvádět dávku ve výši pěti kop českých grošů na svatého Jiří 24. dubna a pět kop na svatého Havla 16. října, počínaje od příštího svatého Jiří.
7. Míry a váhy, která se nyní používají ve městě IDTábor na trzích a (ve kterýchž jsú v těchto měrách zastížení) a byla dříve používána v IDSezimově Ústí, budou zachovány. Císař IDZikmund potvrdí městské knihy s dosud provedenými rozsudky a zápisy (rozsudkové těchto časóv i zapisové).
8. Císař IDZikmund jim udělí statky IDlouňovického kláštera (Lunowskee zbožie) spolu se dvory, rybníky, lesy a veškerým příslušenstvím patřícím k louňovickému proboštství a zapíše na tomto majetku 2500 kop grošů. Císař IDZikmund nebo budoucí český král může uvedené panství vykoupit, ale s roční výpovědní lhůtou, aby se mohly vybrat naturálie (svrchky) a výnosy (požitky) z rybníků a z obilí.4
9. Zmíněná obec přísahá věrnost a poslušnost císaři IDZikmundovi, a pokud by to císaři nestačilo, učiní tak čestným zápisem (mají sě ... zapsati zápisem hodným a poctivým).
10. Mají odevzdat všechny dědičné statky, které drží na základě holdování nebo podmanění (buďto holdovnie nebo dobytá) v IDČechách, na IDMoravě a v IDRakousích. Lze vybrat pouze aktuální svatohavelský úrok. Naopak majetky, které drží jejich služebníci (zbožie, kterýchž jich služebníci požívají), má zůstat v jejich vlastnictví.
11. Obec nesmí nikoho svévolně utlačovat. Pokud by k tomu přesto mělo město důvod (k tomu měli kterú vinu), bude postupovat pouze podle práva jako ostatní města v království. Stejně tak císař IDZikmund nedovolí nikomu utiskovat tuto obec mimo tuto dohodu (proti tomu, ktožby jě chtěl tisknúti mimo tyto úmluvy), ale bude jí nápomocen jako její pán (jakožto jich pán pomocen býti a jich brániti).
12. Pokud s těmito ustanoveními budou obě strany souhlasit (ač jich s obú stranú vóle bude), císař IDZikmund potvrdí tuto dohodu svou majestátní pečetí (má svým majestátem ujistiti a utvrditi ).5
1: Poslední věta chybí v edici AČ III, s. 450, č. 23 .2: Ve smlouvě z 18. listopadu 1436 je doplněno, že Táborité nemusí táhnout ani proti určitým radikálním husitským hejtmanům, kteří se nechtějí podvolit císaři IDZikmundovi.3: Věta byla dopsána jiným inkoustem.4: Zástava louňovických statků byla realizována císařskou listinou 30. ledna 1437, v níž je uvedena zástavní suma 2400 kop grošů a jsou uvedeny také jiné majetky (viz 1437_01_30e).5: utrvrditi v orig. Poslední věta byla dopsána jiným inkoustem
- IDOldřich z IDRožmberka: ?; ?; přitištěná pod papírovým krytem
- IDPřibík z IDKlenové: ?; černá; stopy po přitištěné pečeti
- IDBedřich ze IDStrážnice: ?; černá; přitištěná
- IDTábor: ?; červená; stopy po přitištěné pečeti
- UB II, s. 470, č. 977 (němčina)
- RI XI, č. 11477a (němčina)
- LOR I, s. 204, č. 304 (čeština)
- Beneš–Beránek 1974 , s 207, č. 824 (čeština)
- RI XI NB/3, s. 263‒266, č. 191a (němčina)
- Šmahel 1990, s. 492‒497
- Molnár 1985, s. 50
- Šmahel 1993-III, s. 315‒316
- Kavka 1998, s. 216
- Šmahel 2002-III, s. 1683‒1684
Tato listina představuje návrh smlouvy, jejíž obsah byl částečně přepracován, částečně rozšířen dalším vyjednáváním, a nakonec převeden do textu smlouvy mezi císařem IDZikmundem a městem IDTáborem z 18. listopadu 1436 (1436_11_18c). Požadavky táborské strany císaři IDZikmundovi při jeho cestě do IDJihlavy v létě 1436 přednesli v IDTřebíči IDBedřich ze IDStrážnice a IDMikuláš Biskupec z IDPelhřimova. Rozhodnutí bylo císařem IDZikmundem odloženo především kvůli sporným náboženským otázkám, které se nepodařilo vyřešit ani v IDJihlavě, ani v IDPraze. IDPetr Payne zvaný Engliš se ve svém nálezu týkajícím se sporných bodů v podstatě jednoznačně zastal pražských mistrů. Jeden z diskutovaných bodů se odráží v prvním odstavci návrhu.6 Císař IDZikmund se o tom zmiňuje v dopise IDOldřichovi z IDRožmberka z 22. října 1436 (1436_10_22a).7 Tento požadavek byl předložen koncilním legátům a ti jej zamítli.8 Jednání nicméně pokračovala a první bod z návrhu byl nakonec po zásadním přeformulování do smlouvy zařazen.9
6: Viz bod 1.: Najprve aby kněz IDBedřich od zákonu božieho mocí nebyl tištěn i s tú obcí svrchupsanú; a jestliže by sě komu zdálo, že by co i s tú obcí proti písmu neb zákonu božiemu držel a písmem svatým ukázáno bylo, to mají opraviti.7: Dávajíce vědět, že IDPřibík Clenovský včera přijel s těmi úmluvami, které jste sepsali. A poněvadž kus první, ješto sě duchovenstvie dotýče, něco hluboký a upřímo jest proti compactátóm, kteréž legáti s tiem královstvím udělali, i také proti té výpovědi, kterúž jest IDEngliš podlé jich svolenie učinil ....8: Johannis de Turonis, s. 837: Eadem die 22. Oktober legi fecit imperator dominis legatis cedulam sequentem, que erat cedula IDBedrici presbiteri Thaboritarum: ‚In primis, quatenus sacerdos IDBedricus a lege dei potestate non arceretur unacum comunitate Thaboriensi. Et si alicui videretur, quod aliquid cum illa comunitate contra scripturam aut legem dei teneret et scriptura sacra ostenderetur, hoc debent corrigere aut emendare.’ Et adiecit dominus imperator, quod inter articulos pro concordia tractatos inter IDdominum de IDRosis baronem et IDBedericum presbiterum erat unus, quod super tenore dicte cedule deberet dominus imperator dare literam sub sigillo suo. Responderunt domini, quod nullo modo hoc debebat facere, nam sic esse redire ad principium tractatum, quasi nichil esse factum ....9: CIM III, s. 172 : Najprve, že kněz IDBedřich s jinými kněžími jeho sě přidržícími i s tú obcí Hradištskú od zákona božieho a od řáduov, kterýchž jsú do času tohoto při službách božích požívali, mocí tištěni býti nemají, než ubrmanuov čtyř s obú stranú vyvolených což vyrčeno bude vedle súdce ve IDChbě zjednaného státi obojí mají během a řádem tiem jakož listové obapolní o svolení ubrmanuov ukazují. To také jest vymluveno, aby měli řádné pokojné a bezpečné slyšenie, a což bude vyrčeno těmi ubrmany vedle súdce jmenovaného, aby mimo to JMt a jeho budúci nedali jich tisknúti.