Jan z Dubé (Johannes de Duba), vikář in spiritualibus, vydává definitivní rozsudek ve sporu o farní kostel Panny Marie ve Štědré (Sczedra) ve prospěch Mikuláše (Nicolai), faráře kostela v Žihli (Zihel), a ustanovuje jej se souhlasem generálního vikáře a děkana pražské kapituly Jana z Kralovic (Johannis Cralovicz) farářem. Kostel ve Štědré byl uprázdněn smrtí Martina (Martini) a Mikuláš k němu byl prezentován Buškem řečeným Čaba z Kamenné Hory (famosum Busconem dictum Czaba de Kamenna Hora) a spor byl veden s Vilémem řečeným Bukovina z Pnětluk (Wilhelmum dictum Bukowina militem de Pnyetluk). Po svém rozhodnutí nařídil generální vikář faráři ve Žluticích (Luticz) nebo jeho zástupci, aby uvedl Mikuláše (Nicolaum), nebo jeho prokurátora v držení kostela.