Kněz Rynhart Žestovec (Rynhart Zesstowecz), farář ve Vodňanech (Wodnanech) a měšťan v Českých Budějovicích (Budgeiowitzich czeskich), vyznává, že mu purkmistr, konšelé a všechna obec města Budějovice zaplatili v hotovosti svůj dluh ve výši 40 kop grošů pražských, které potřebovali na městské výdaje (kteréž byl sem jim pojčil ku potřěbě městské). Na tuto půjčku mu byla vystavena listina pod pečetí města, kterou měl vrátit po uhrazení dluhu. Jelikož však danou listinu nemá u sebe, vydává namísto toho tuto kvitanci s tím, že listinu svědčící o půjčce vrátí, jakmile bude moci (jim ten jich list chci vrátiti, když ho najspieš budu moci dojíti a mieti). Listina na půjčku 40 kop Budějovickým je touto kvitancí zneplatněna.
- Oldřich Podolec z Podolí (Oldrzich Podolecz z Podole)
- Jan Tožice (Ian Tozycze)
- Janek z Machovic (Ianek z Machowicz)
- Rynhart Žestovec: [...]/de.zestow; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Oldřich Podolec z Podolí: .Sigillum.ulrici.de.podole.; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Jan Tožice: .sigilium.iohannis.thozzicz; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Janek z Machovic: s iohannis/de machovic; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- A: SOkA České Budějovice; AM České Budějovice; inv. č. 526; sign. IV/2
Přízvisko faráře Rynharta je odvozeno od názvu dvora Žestov, který Rynhart (křestním jménem Václav, ale nazývaný též Ryneš) spolu se svou matkou Margaretou zdědil po svém zesnulém otci Rynhartovi a který společně prodali roku 1404 (Mostecký 1940-I, s. 26). Vodňanský farář Rynhart se uchýlil do Budějovic roku 1420 ve strachu před Žižkovým vojskem a zůstal zde již natrvalo (Mostecký 1940-I, s. 57).
Přepis regestovaného dokumentu
Já, kněz Rynhart Zeštovec, farář kostela v Vodňanech a spoluměštěnín v Budějovicích Českých, vyznávám tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, žeť opatrní lidé, purgrmistr a konšelé i obec města Budějovického, zaplatili mi jsú peniezi hotovými čtřiceti kop grošóv dobrých střébrných rázu pražského, kteréž byl sem jim pojčil ku potřěbě městské a na které mám jich list pod pečetí městskú. A list jich měl sem jim vrátiti ihned, ale jej u sebe nemohl tu chvíli mieti, proto s těch čtyřiceti kop jie propúštím prázdny, prostny, svovodny a qviti s tiemto listem beze lsti a slibuji jim svú dobrú vierú křěsťanskú, že jim ten jich list chci vrátiti, když ho najspieš budu moci dojíti a mieti, bez jich škody. A vyznávám, žeť ten jistý list od dnešného dne i od dánie listu tohoto nejmá žádnú moc ani pevnost mieti, než má býti jakož list umrlý, skažený, rušěný a vypravený nebo vyplacený. Tomu všemu na pevnost a na potvrzenie jsem já svú zvláštnú pečeth k tomuto listu přivisěl a k mé prosbě slovutní mužové Oldřich Podolec z Podolé, Jan Tožice a Janek z Machovic své pečeti zvláštné k mému svým dobrým vědomím na svědomie všěch věcí svrchupsaných, jim a jich erbem bezškodnie jsú, přivisili k tomuto listu, jenž dám jest od narozenie Syna Božieho léta tisícého čtyřistého devatymescietmatého ten pátek před Svatú Trojicí.