Vévoda IDPřemek Opavský (Přemek z božie milosti knieže a pán Opawský) uzavírá s táborskými hejtmany IDOtíkem z IDLozy (s Otíkem z Lozy), IDJanem Čapkem ze IDSán (Janem Čapkem z Sán heitmany) a knězem IDProkopem Holým (s knězem Prokopem), reprezentujícími sirotčí a táborská polní vojska (Táborem polním i se wšemi staršími wojsk Táborských polniech a Sirotčiech ustawičně polem pracujícími) roční příměří (příměří křesťnské s nadepsanými heitmany i s jich budúcími náměstky i se wšemi staršími a obcemi wšemi k zákonu božiemu příchylnými, od dání tohoto listu až do celého plného roku sme wstúpili); zaručuje jejich vojskům volné spížování na IDOpavsku (skrze kniežetstwie naše, cožby k potřebám, k jiedlu a k picowánie wzali, že to příměří škodno býti nemá). Po uplynutí jednoleté lhůty slibuje přistoupit k 4 artikulům pražským (k prawdám božím přistúpiti, zwláště k tělu a ku krwi boží a k těm čtyřem kusóm), odepřít poslušnost římské církvi, opustit i se svými syny dosavadní spojenecké závazky a vystoupit na straně husitů. V případě nedodržení dohod hrozí tvrdé sankce. Pokuta za odmítnutí přistoupení ke kalichu byla stanoveno ve výši 4000 kop pražských grošů (čtyři tisíce kop grošów dobrých stříbrných rázu českého a čísla morawského, za každú kopú Lx grošuow počítajíce) a tuto sumu byl vévoda povinen do 2 měsíců (we dwú měsící) od porušení slibu odevzdat v IDPraze na Staroměstskou radnici (w Praze w starém městě na rathús). Ručiteli závazku se ustanovuje IDJan Jičínský z IDKravař (Jan z Krawař, pán Jičinský), IDJan Tovačovský z IDCimburka (Jan z Cimburka a z Towačowa), IDŽibřiď z IDBobolusk (Zibřid z Bobolusk) a IDVáclav z IDKobeřic (Wáclaw z Kobeřic). Pokud by vévoda porušil svůj slib a odmítl zaplatit i stanovenou pokutu, přijímají závazek vyplatit výše zmíněnou částku 4000 kop grošů; a tuto sumu budou povinni do 2 měsíců (we dwú měsící pořád zběhlú, ode dne položeného jim ku přistúpinie počítajíc) od porušení slibu odevzdat. Pokud by to neučinili, poté se zavazují odebrat osobně nebo za sebe poslat panoše rytířského stavu s 1 pacholkem a se 2 koňmi (slibujem wjeti a wléci, aneb místo sebe každý z nás pánuow panoši řádu rytieřského poslati s jedniem pacholkem a se dwěma koňoma) do ležení do IDStarého Města pražského (do města do Prahy do starého města), do IDHradce Králové (do Králowé Hradce nad Labem) nebo do IDNymburka (do Nimburka), kde setrvají až do splacení uvedené částky.
- IDJan Jičínský z IDKravař (Jan z Krawař, pán Jičinský)
- IDJan Tovačovský z IDCimburka (Jan z Cimburka a z Towačowa)
- IDŽibřiď z IDBobolusk (Zibřid z Bobolusk)
- IDVáclav z IDKobeřic (Wáclaw z Bobeřic)
- Grünhagen 1872, s. 216‒217.
- Jecht 1916, s. 300‒302.
- Chocholatý 1980, s. 34‒35.
- Šmahel 1993-III, s. 243‒244.
- Prix 1997, s. 175‒176.
- Šmahel 2002-III, s. 1523‒1524.
- Čapský 2005, s. 289‒291.
My Přemek z božie milosti knieže a pán Opawský, wyznáwáme tiemto listem předewšemi, ktož jej widěti, čísti aneb slyšeti budú, že sme smlúwu a dokonalú umluwu učinili s statečnými bojowníky o prawdy zákona božieho, s Otíkem z Lozy, Janem Čapkem z Sán haitmany, s knězem Prokopem, Táborem polním i se wšemi staršími wojsk Táborských polniech a Sirotčiech ustawičně polem pracujícími, takowúto: Najprwé w příměří křesťanské s nadepsanými haitmany i s jich budúcími náměstky i se wšemi staršími a obcemi wšemi k zákonu božiemu příchylnými, od dání tohoto listu až do celého plného roku sme wstúpili. Kteréžto příměří se wšemi našimi zemany, městy i se wšemi lidmi v zemi naší nám poddanými slibujem swrchupsaným haitmanuom i jich budúcím náměstkuom i starším wojsk nadepsaných ctně a křesťansky držeti a zachowati beze wší zlé lsti a přerušenie; toto znamenitě wyminujíce: kdyžby nadepsaná wojska táhla skrze kniežetstwie naše, cožby k potřebám, k jiedlu a k picowánie wzali, že to příměří škodno býti nemá. A když se ten rok příměřie tohoto dokoná: tehdy ihned po najposlednějším dni wyjetí příměřie swrchupsaného slibujem my kněz Přemek s knězem synem swým i s jinými syny swými k prawdám božím přistúpiti, zwláště k tělu a ku krwi boží a k těm čtyřem kusóm, o něž sú se obce swrchupsané zasadily; a ty slibujeme a máme držeti. Paklibychom toho neučinili a nedokonali, čehož bože ostřez: tehda sme swrchupsaným haitmanuom a obcem anebo jejich náměstkuom propadli čtyři tisíce kop grošów dobrých stříbrných rázu českého a čísla morawského, za každú kopú Lx grošnow počítajíce; kteréžto penieze slibujeme a máme po propadenie dne prwnieho we dwú měsící w Praze w starém městě na rathús w moc haitmanuow a obcí nadepsaných anebo jejich náměstkuow položiti. A kdyžbychme přistúpili, tehda slibujeme proti každému, ktožby anebo kteříž chtělby anebo chtěli ty prawdy boží tupiti, skutečně pomocni býti. Jestli pak žeby nás kněze Přemka pán buoh w tomto příměřie neuchowal, čehož bože ostřez: to tomuto našemu slibu nemá škodno býti, ale wždy ti slawní čtyři kusowé mají kázáni býti a skutečně wedeni od našich synuow zuostalých, a nemá proto kněžiem wěrným a lidem překáženo býti.
A my Jan z Krawař, pán Jičinský, Jan z Cimburka a z Towačowa, Zibřid z Bobolusk, Wáclaw z Kobeřic, rukojmě za swrchupsané knieže, kněze Přemka i za jeho syny, přiznáwáme se tiemto listem, že sme slíbili i tiemto listem slibujem, pod nadepsanými čtyřmi tisíci kopami grošuow stříbrných rázu a čísla nadepsaného, swrchupsaným Otíkowi z Lozy, Janowi Čapkowi z Sán haitmanuom i jiným starším a náměstkuom swrchupsaných wojsk Táborských a Sirotčích, že to wšechno, což swrchupsáno stojí, od swrchupsaného kniežete we wšem zdržáno bude úplně a docela bez umenšenie.
Pakližeby swrchupsané knieže toho příměřie nezdržal, neb k zákonu božiemu tak jakož swrchupsáno stojí upřímě nepřistúpil a skutečně toho newedl inhed po tom roce, jehožto od něho odstup: tehdy my rukojmě nadepsané známe se tiemto listem, že sme čtyři tisíce kop grošów swrchupsaným wěřiteluom našim i jich budúcím náměstkuom propadli základu sprawedliwého. Kteréžto peníze hotowé wšickni společně we dwú měsící pořád zběhlú, ode dne položeného jim ku přistúpenic počítajíc, máme dáti a zaplatiti w jich moc, jakož napřed stojí psáno. Paklibychom těch peněz základu propadeného na ten rok již psaný nepoložili a nezaplatili: tehda ihned bez meškánie my rukojmě swrchupsaní, když najprw od swrchupsaných haitmanuow neb jich náměstkuow napomenuti budem, máme a slibujem wjeti a wléci, aneb místo sebe každý z nás pánuow panoši řádu rytieřského poslati s jedniem pacholkem a se dwěma koňoma w prawé a obyčejné ležení do města do Prahy do starého města, aneb do Králowé Hradce nad Labem, aneb do Nimburka, do kteréhožby nám města ukázali, w duom ctného hospodáře tu kdežby nám od nich bylo ukázáno. A w tom ležení máme a slibujem my wšichni nadepsaní rukojmě ležeti a to leženie konati a plniti a nižádným práwem z něho newyjiežděti ani wychoditi tak dlúho, dokudžbychom swrchupsaných peněz nedali a nezaplatili úplně a docela, i se wšemi škodami, kteréžby pro nezaplacenie těch swrchupsaných peněz kterakkoliwěk wzali, ježtoby je dobrým swědomím bez wěrowánie a bez přísah ukázati mohli. A přes to, ležme my rukojmě neb neležme, jistě neplniwše swrchupsaných peněz: dáwáme plnú moc a práwo wěřiteluom našim swrchupsaným, aby swrchupsané penieze, jistinu i škody, mohli wzieti a dobyti mezi křesťany nebo mezi židy pod lichwami na naši na wšech rukojmí společnú škodu a nerozdielnú. A ktožby tento list měl s swrchupsaných haitmanuow neb jejich náměstkuow dobrú wuolí: ten má jmieti túž moc a též práwo ke wšem wěcem swrchupsaným, jako oni sami.
A když nadepsané knieže k těm čtyřem kusuom přistúpí, a puol léta w nich setrwá, skutečně se ukazuje w přijímánie těla a krwe pána Krista: tehdy my swrchupsaní haitmané a obce, anebo naši náměstkowé, slibujem jemu anebo rukojmím jeho tento list zase wrátiti. Paklibychme jeho newrátili, tehda wiece moci nemá mieti k upomínaní kterých základuow nadepsaných.
Toto také znamenitě přimienujem my swrchupsané knieže a rukojmě, že žádným obyčejem, kterýžkoli bychom mohli v swětě aneb z toho listu sobě ku pomoci wymysliti, prázdni tohoto slibu w tomto listu položeného nebudem moci býti, leč to wšechno, což w tomto listu stojí psáno, my knieže swrchupsané bez pomčenie učiníme, aneb my rukojmě nadepsaní základ podlé tohoto listu položíme.
A tomu na swědomí, potwrzenie a pro lepší jistost, pečeti swé wlastní sme podlé nadepsaného kniežete, kněze Přemka, k tomuto listu přiwěsili. Jenž jest dán a psán w Opawě, léta od narozenie syna božieho Mo ccccxxxio, ten pátek dne a hodu swatého Wáclawa dědice českého.