Jan z Maulbronnu sděluje opatovi ze Cîteaux Jeanu VIII Picartovi d'Aulnay, že téhož dne 25. ledna 1432 za ním přišel Vilém III. Bavorský, ukázal mu dopis, který mu poslal basilejský koncil, a požádal jej, aby mu pomohl napsat na něj odpověď. Jan z Maulbronnu mu odpověděl, že nejlepší bude, když on, Vilém III. Bavorský, řekne doručiteli dopisu, že chce dorazit do Basileje zároveň s ním nebo dříve, protože písemnou odpovědí by koncilu neudělal radost, naopak by jej trápil příliš dlouhým čekáním. Vilémovi III. Bavorskému se tato rada zalíbila, a ještě téhož dne 25. ledna 1432 vyrazil na cestu. Jan z Maulbronnu dále sděluje svůj názor, že pokud nebude basilejský koncil pokračovat a nevyřeší-li se tam hrozivé potíže, do kterých církev zabředla, bude to znamenat naprostou zkázu církve v Německu (Alemania). Někteří lidé (famelici) totiž čekají na jakoukoliv příležitost zveličovat chyby koncilních otců (mala, que innovantur in vobis). Nejhorší možný způsob, jak dát takovou příležitost by bylo ukončit koncil. Když už totiž byly pozváni účastníci z celého západního křesťanského světa, a dokonce i husité, bylo by rozpuštění koncilu směšně hanebným a pohoršlivým útěkem před husity. Jan z Maulbronnu, který čeká v Norimberku (hic) společně Janem Niderem (collega meo domino priore predicatorum Basiliensium) na odpověď husitů, dále žádá koncilní otce (patres nostri) o co nejrychlejší odpověď na dopis, který poslal v nepřítomnosti Jana Nidera (dicto meo collega) Giulianovi Cesarinimu (domino legato). Tato odpověď jemu a Janu Niderovi umožní povzbudit a pohnout k cestě do Basileje ty, které odrazují šířící se pohoršlivé pověsti. Dále Jan z Maulbronnu sděluje, že se 24. ledna 1432 (heri) setkal s člověkem, který prý odešel z Říma (Romam, ut dixit, exivit) 26. prosince 1431 (in die beati Stephani prothomartiris), který svému hostiteli, jednomu z Norimberských konšelů řekl, že byl (interfuisset) v Římě (in Urbe), když (ubi) papež Evžen IV. rozpustil basilejský koncil a odložil jej o 18 měsíců. Jeho hostitel to řekl norimberským konšelům a nyní se tato informace šíří a píše v širokém okolí (ubique terrarum). Navrátilec z Říma své tvrzení říká s takovou vytrvalostí, že už mnoho lidí přivedl k pochybnostem. Jan z Maulbronnu proto vyzývá koncilní otce, aby jej písemně co nejrychleji zpravili o opaku. Dále si stěžuje, že, ačkoliv on a Jan Nider koncilním otcům (patribus nostris) vícekrát napsali, stále ještě nedostali žádnou odpověď, čemuž se mnozí diví, protože zatímco jiným v Norimberku (huc) koncil píše (scribitur), on a Jan Nider, kterých se lidé každodenně ptají na novinky z koncilu, jsou opomíjeni, a tak tazatelům nemohou nic odpovědět. Navrhuje tedy, aby byl někdo pověřen, aby, kdykoliv se naskytne vhodný posel, napsal jim o posledních událostech. Dále sděluje, že opat (Dominus) z Langheimu Nikolaus II. Heidenreich byl na cestě do Basileje (ad vos), nyní se zotavuje z těžké nemoci a měl by se brzy znovu dát na cestu. Ebrašský opat (Dominus) Hermann III. von Kottenheim má také do osmi dní vyrazit na cestu do Basileje (ad vos) a poslal dopis opatovi (domino) z Rein Johannovi II. von Waldstein (domino de Runa). Jan z Maulbronnu se ale obává, že Johannovi II. von Waldstein (idem) nebude moct dorazit kvůli svému údajně chatrnému zdraví. Vyjadřuje také názor, že by koncil měl být vůči těm, kteří cestu odkládají shovívavý, když už pro nic jiného, tak alespoň pro špatný stav cest v zimním období.
V latinském textu není jednoznačné, zda navrátilec z Říma, který šíří zprávu o rozpuštění koncilu papežem, na svatého Štěpána do Říma vyrazil (exivit) (Romam ve významu do Říma) nebo zda tento den Řím opustil (Romam jako akuzativ řízený slovesem exivit), je nicméně zcela nepravděpodobné, že by dotyčný stihl za jeden měsíc (od 26. prosince do 25. ledna) docestovat do Říma, pobýt tam a vrátit se zpět do Norimberka, navíc by tam v tomto případě nemohl být v době publikování buly rozpouštějící koncil (18. prosince 1431). Proto se kloníme k závěru, že 26. prosince z Říma odešel. Druhý výklad by byl obhajitelný pouze v případě, že by se informace vztahovala například k roku 1430, což ale není příliš pravděpodobné.
Není jednoznačné, zda má chatrné v cestě do Basileje zabránit Hermannovi III. von Kottenheim nebo Johannovi II. von Waldstein, protože použité slovo idem by se mohlo vztahovat k oběma. Nicméně o Hermannovi III. von Kottenheim víme, že na koncil nakonec dorazil. Navíc to, že si Jan z Maulbronnu není zdravotním stavem dotyčného jistý (ut dicitur) nasvědčuje, že by se mělo jednat spíše o vzdáleného Johanna II. von Waldstein, kterému Hermann III. von Kottenheim jen píše, než o tohoto.
Reverendo in Christo patri et domino, domino Iohanni abbati Cistercii, preceptori suo gracioso. Reverendissime pater et domine! Hodie illustris princeps et dominus, dominus Wilhelmus dux Bavarie, protector concilii sacri, pro me direxit, et litteras a sacro eodem concilio sibi directas michi indicavit, et voluit, quod super eisdem responsum sua parte dictarem. Protinus dixi: Non est melius, domine, responsum, quam ut portitori litterarum dicatis, quod velitis secum vel ante ipsum esse in Basilea; quia1 scribendo, non letificabitis, sed magis protracciori exspectacione cruciabitis. Placuit sibi consilium meum, et ita eodem die, sicut prius intendebat, abhinc recessit, et veniendi ad vos sine mora iter arripuit. Et ut me brevibus expediam, quia angustia temporis me cogit: si puer vester recte sencio, ex omnibus, que percipio, nisi concilium continuetis et continuando ecclesie super pericula, quibus immergitur, provideatis, nulla michi de ipsius salute temporali in Alemania, presertim ammodo, spes restat. Exspectant et sperant famelici occasionem2 qualemcunque sibi dari, ut mala, que innovantur in nobis, amplificent; quam si dabimus, nostra etate numquam recuperabimus; et ex directo nunquam periculosius sed verius dabimus, quam concilium inchoatum non continuando. Ex omni parte mundi fratres et patres vocavimus, ymmo et inimicos nostros Hussitas invitavimus , quorum in dies responsum prestolamur; et vocatis, se ut speratur ad veniendum parantibus, nos fugere deberemus, quale queso ridiculum obprobrium et scandalum! Ut ergo talia moliencium non prevaleat iniquitas, patres nostri quantocius curent nunciis suis, quorum inutilis unus ego sum, hic cum patre et collega meo domino priore predicatorum Basiliensium responsum Hussitarum exspectans, quantocius scribere et respondere super hiis, que ad partem domino legato absente dicto meo collega scripsi; quia rumor, qui volat, plurimos retrahit, scandalizat et offendit. Unde3 necessarium est, ut aliquos novis et recentibus vestris scriptis confortemus et ad veniendum animemus. Heri fui cum uno, qui in die beati Stephani prothomartiris Romam, ut dixit, exivit, qui publice hospiti suo, uni de consulatu Norimbergensi, retulit, qui hoc ulterius eiusdem dictis innixus consulatui dixit, et nunc ubique terrarum scribitur et volat, quod interfuisset in Urbe, ubi papa hoc concilium revocasset et usque in xviii mensem prorogasset; et hoc ita constanter asseruit, quod multi post ipsum hoc idem affirment; unde multi dubitare ceperunt. Expedit ergo inquantum4 dominis meis videbitur, aliquo nos recenti, quam cicius fieri poterit, scripto avizare de contrario, ut et hoc aliis referre possimus. Altissimus vos cum reliquis dirigat. Scriptum Norimberge, die xxv Ianuarii, anno etc. XXXII etc.5 Pluries vobis patribus nostris scripsimus, sed nullum adhuc rescriptum accepimus; de quo quidam mirantur, ut dum aliis huc scribitur, nos preterimur, a quibus cottidie novitates de vestris profectibus avide queruntur et nichil respondere possumus. Expediret, si vobis videretur, alicui hoc onus imponere, ut quociens oportunus occurreret nuncius, aliquid nobis de occurrentibus scriberet. Dominus de Langheim fuit et est in via veniendi ad vos, et nunc per dei graciam ab infirmitate sua, quam graviter incidit, respirat, et de proximo ut confido iter suum continuabit. Dominus Ebracensis eciam infra octo dies erit in via veniendi ad vos, et litteras domino de Runa direxit. Et timeo, quod idem venire non possit, propter valetudinem corporis sui ut dicitur adversam, et vere patet, si eciam aliud non obstaret, morantibus propter asperitatem et difficultatem viarum parcendum esset. Michi parvulo vestro de inculto scripto parcatis, quia pro tantillo temporis feci, quod potui. In eternum votive valete. Reverendissime Vestre Paternitatis humilis obedienciarius, frater Iohannes de Mulembrunn.
Překlad moderní čeština
Ctihodnému otci a pánu v Kristu, panu Janovi, opatovi ze Cîteaux, svému milému učiteli. Velmi ctihodný otče a pane. Dnes pro mě poslal věhlasný kníže a pán, pan Vilém, vévoda bavorský a ochránce svatého koncilu, a ukázal mi dopis, který mu poslal týž svatý koncil, a chtěl abych na něj složil (dictarem) odpověď jeho jménem. Hned jsem mu odpověděl: „Pane, nemůžete odpovědět lépe, než když listonoši řeknete, že chcete dorazit do Basileje zároveň s ním nebo dříve, protože, když napíšete, nezpůsobíte tím radost, ale budete mučit příliš dlouhým čekáním.“ Moje rada se mu zalíbila, a tak odtud ještě toho dne, jak původně zamýšlel, odešel a vydal se bez meškání na cestu k vám. A abych se vyjádřil stručně, k čemuž mě nutí časová tíseň: jestliže já, váš syn, z toho všeho, co slyším, správně usuzuji, pak, jestli nebudete pokračovat v koncilu a nepomůžete tak církvi v hrozivých potížích, do kterých zabředla, už mi nezbývá žádná naděje, co se týče její časného přežití v Německu, a to především nyní. Někteří hladovci totiž s nadějí očekávají jakoukoliv příležitost, aby zveličovali chyby, které se u vás objeví. Když tuto příležitost dáte, už to nikdy za našeho života nenapravíme. A jistě nemůžeme dát žádnou nebezpečnější, ale ani oprávněnější (periculosius sed verius) příležitost, než když nebudeme pokračovat v započatém koncilu. Povolali jsme bratry a otce ze všech částí světa, dokonce jsme pozvali i naše nepřátele husity, jejichž odpověď očekáváme každým dnem. A kdybychom my, zatímco se pozvaní, jak doufáme, připravují přijít, měli utéct, jaká by to prosím byla směšná hanba a pohoršení! Aby tedy nezískala navrch nepravost těch, kteří o toto usilují, ať naši otcové co nejrychleji napíší a odpovědí svým nunciům, jedním ‒ a to neužitečným ‒ z nichž jsem já, který zde čekám s mým otcem a druhem, panem převorem basilejských bratří kazatelů, čekám na odpověď husitů, na ty věci, které jsem soukromě napsal panu legátovi v nepřítomnosti mého řečeného druha, protože drby, které se šíří mnohé odrazují, pohoršují a uráží. Proto je nutně třeba, abychom některé povzbudili nějakým vaším novým nedávným dopisem a pohnuli je k příchodu do Basileje. Včera jsem byl s jedním člověkem, který, jak říkal, odešel z Říma (Romam ut dixit exivit) ve svátek svatého Štěpána prvomučedníka, který svému hostiteli, jednomu z Norimberských konšelů, veřejně sdělil, a ten opíraje se o jeho slova, řekl ostatním konšelům, a teď se to všude po světě píše a šíří, že prý byl ve Městě, když papež údajně odvolal tento koncil a odložil jej prý o 18 měsíců. A tvrdil to tak vytrvale, že to teď po něm mnozí opakují, pročež mnozí začali pochybovat. Hodilo by se tedy, bude-li se to mým pánům zdát vhodné, nás nějakým novým dopisem, co nejrychleji to bude možné, zpravit o opaku, abychom tuto zprávu mohli předat ostatním. Ať vás spolu s ostatními řídí Nejvyšší. Napsáno v Norimberku dne 25. ledna roku 1432 atd. Již vícekrát jsme vám, našim otcům, napsali, ale stále jsme ještě nedostali žádnou odpověď, čemuž se někteří podivují, zatímco se sem totiž píše jiným, jsme opomíjeni my, od kterých jsou každodenně toužebně žádány novinky o vašich pokrocích, a my nemůže nic odpovědět. Hodilo by se, kdyby se vám to zdálo vhodné, aby se někomu uložil úkol, aby nám, kdykoliv se naskytne vhodný posel, napsal něco o tom, co se děje. Pan opat z Langheimu byl na cestě k vám, ve které má v úmyslu pokračovat, a nyní se z Boží milosti zotavuje ze své těžké nemoci, do které upadl, a, jak věřím, velmi brzy bude pokračovat ve své cestě. Také pan opat ebrašský bude do osmi dní na cestě k vám a poslal dopis panu opatovi z Rein. Ale obávám se, že tento nebude moct dorazit, kvůli jeho tělesnému zdraví, o němž se říká, že je chatrné. A je opravdu zjevné, že i kdyby nestálo v cestě nic jiného, měli bychom být vůči těm, kteří cestu odkládají, shovívaví kvůli špatnému stavu a náročnosti cest. Odpusťte mně, vašemu maličkému, neuhlazenost mého dopisu: udělal jsem totiž v kratičkém čase, co jsem mohl. Na věky se mějte dle vaší libosti. Pokorný služebník Vaší otcovské ctihodnosti, bratr Jan z Maulbronnu.