Papežský nuncius Branda z Castiglione (Branda apostolice sedis legatus) oznamuje řezenskému biskupovi Janu Streitbergerovi (Johanni episcopo Ratisponensi), že ho papež Martin V. (Martinum) pověřil úřadem zplnomocněného legáta a dal mu pravomoc všude hlásat a dát hlásat slovo spásného kříže, znamenat a nechat znamenat křížem ty, kteří chtějí táhnout k vymýcení kacířů působících v Čechách (Boemia) a na Moravě (Moravia), a také poskytnou úplné rozhřešení všem, kteří půjdou osobně nebo za sebe někoho pošlou proti kacířům. Proto bylo rozhodnuto na různých jednáních s králem Zikmundem (Sigismundo Romanorum Ungarie ac Boemie rege) a s kurfiřty i jinými církevními hodnostáři v Německu (Alamanie), vévody, markrabaty, hrabaty, šlechtici, rytíři, zbrojnoši, posly měst a obcí, vyslanci z různých částí Německa, kteří se sešli v Norimberku (Nürenberga), že má být ve vhodný čas shromážděno vojsko proti těm kacířům.
Branda dále sděluje, že římský král Zikmund se kvůli zdaru výpravy sešel s polským králem Vladislavem II. Jagellem (Wladislavo rege Polonie) a litevským velkoknížetem Vitoldem (Wietoldo duce Litwanie). Před nedávnem mu Zikmund oznámil, že byl mezi nimi obnoven mír a svornost, a dohodli se společně vytáhnout proti těm kacířům na nejbližší svátek svatého Jana Křtitele (in proximo festo sancti Johannis baptiste) 24. června. Zikmund potáhne se svým uherským vojskem a knížaty, slezskými vévody, a věrnými z Čech a Moravy ‒ k rozmnožení toho vojska povolal rakouského vévodu Albrechta (Albertum ducem Austrie) s celou jeho mocí ‒, a k nim se připojí polský král nebo Vitold osobně se svou brannou mocí. Zikmund oznámil Brandovi, že ve stejné době se v Čechách utáboří saský vévoda Fridrich (Fridericus dux Saxonie marchio Missinensis et lantgravius Thuringie princeps elector) s 2000 kopiníků a stejným počtem lučištníků (duobus milibus lancearum et tottidem sagittariis), proto by měl Branda vybídnout a přimět kurfiřty i další knížata, pány a obce Německa, aby se vyzbrojili a spojili se s králem Zikmundem. K čemuž Branda v Boppardu (in opido Bobardie) usilovně nabádal a přesvědčoval arcibiskupy mohučského Konráda z Daunu (Moguntinum), kolínského Dětřicha z Mörsu (Coloniensem) a trevírského Oty z Ziegenheimu (Treverensem archiepiscopos), stejně jako rýnského falckraběte Ludvíka (Ludowicumque comitem Palatinum Reni ac Bavarie ducem). Ti souhlasili s tou žádostí a pobídkou, a oznámili to usnesení svým společným listem všem knížatům, pánům, baronům, městům, obcím a městečkům v Německu a žádali je, aby ve stanovenou dobu byli podle svých možností přichystáni pomoci v Čechách králi Zikmundovi.
Branda nařizuje biskupovi Janovi, aby bedlivě sledoval úkol podpory věřících, kteří hodlají proti kacířům táhnout nebo za sebe někoho poslat. Jan má zvolit ve svém městě a diecézi světské i řádové kněze, kteří budou hlásat slovo kříže, poslouchat zpovědi těch, kdo se vydají na výpravu i těch, kteří za sebe vyšlou jiné, označovat je křížem a činit další úkony vyžadované k tomuto úkolu. Vybraní kněží mají zcela osvobodit všechny, kteří se připojí k vojsku, od všech vin a přečinů, i kdyby vyžadovaly dotaz k apoštolskému stolci. Těm, kteří se nebudou moci kruciáty zúčastnit, aby udělili šedesát dní odpustků, pokud po dobu výpravy zachovají půst a budou se za její zdar modlit. Těm, kdo si vyslechnout kázání, aby udělili sto dní odpustků z uloženého jim pokání. Branda dovoluje těmto kazatelům a zpovědníkům, aby vyvázali ze slibů ty, kteří se chtějí k vojsku připojit. A těmto kazatelům a zpovědníkům nařizuje, pod trestem bezprostřední exkomunikace, aby si za úkony nebrali ani haléř, i kdyby jim byl nabídnut dobrovolně. Přičemž se mají řídit vydanými pokyny.
- A: N/A
- B: soudobý opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna
- C: soudobý opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna
- D: prostý opis z 19. století
- A: N/A
- B: StB Memmingen; Cod. 2,6; fol. 876‒883
- C: ÖNB Wien; Cod. 3296; fol. 408; aktuální uložení neověřeno
- D: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- Tomek 1879-IV, s. 280.
- Bartoš 1965, s. 180‒181.
- Kavka 1998, s. 147.
- Čornej 2019, s. 495.
- Soukup 2023, s. 1031.
Přepis regestovaného dokumentu
Litera quam misit Branda apostolice sedis legatus prefato Johanni episcopo Ratisponensi, ut predicetur verbum salutifere crucis ad exterminium hereticorum in Boemia.
Branda miseracione divina tituli sancti Clementis sacrosancte Romane ecclesie presbyter cardinalis Placentinus vulgariter nuncupatus, in regno Boemie ac Missinensi et Moravie marchionatibus apostolice sedis legatus, reverendo in Christo patri et domino domino dei et apostolice prefate sedis gracia .. episcopo Ratisponensi salutem in domino et presentibus fidem et diligenciam totaliter adhibere. 1 cum per sanctissimum in Christo patrem et dominum nostrum dominum Martinum divina providencia papam quintum, cum plene legacionis officio ac potestate verbum salutifere crucis ubilibet predicandi et predicari faciendi cruceque signandi et signare faciendi quoscunque ad exterminium hereticorum in Boemia et Moravia existencium ire volentes necnon plenarie absolvendi tam personaliter euntes quam mittentes contra eosdem hereticos a quibuscunque peccatis eciam super quibus sedes apostolica esset merito consulenda, destinati fuerimus: propterea in diversis congregacionibus, tam cum serenissimo et graciosissimo domino nostro domino Sigismundo Romanorum Ungarie ac Boemie rege etc. quam cum reverendissimis patribus et illustribus dominis sacri Romani imperii electoribus aliisque reverendis patribus dominis prelatis Alamanie ac illustribus et magnificis dominis ducibus marchionibus comitibus nobilibus militibus armigeris civitatumque et communitatum nunciis ac ambasiatoribus diversis parcium Alamanie in Nürenberga constitutis, inter alia contra predictos hereticos deliberatum extitit tempore oportuno de exercitu generali deo propicio cujus res agitur congregando. 2 ad quem feliciter peragendum regia Romanorum majestas, habita prius convencione cum serenissimo domino domino Wladislavo rege Polonie ac illustri principe domino Wictoldo duce Litwanie, priusquam terminus exercitus congregandi publicaretur, ex pluribus bonis respectibus tractatum habuit. tandem eadem Romanorum regia majestas pridem nobis per suas literas significavit, qualiter, spiritus sancti gracia renovata pace et concordia inter eam et dictos dominos regem Polonie et Wictoldum, taliter conclusum extitit et provisum: quod ipsa Romanorum regia majestas cum potencia sua Ungarie illustribusque principibus dominis ducibus Slesie fidelibusque Bohemie et Moravie, ad cujus exercitum adaugendum illustrem principem dominum Albertum ducem Austrie filium suum carissimum cum tota sua potencia convocavit, necnon dictus dominus rex Polonie sive ipse dominus dux Wictoldus personaliter cum omni eorum potencia in proximo festo sancti Johannis baptiste suis propriis sumptibus adversus dictos hereticos debet proficisci. significavit eciam, quod illustris princeps dominus Friderieus dux Saxonie marchio Missinensis et lantgravius Thuringie princeps elector etc. cum duobus milibus lancearum et tottidem sagittariis eciam in Boemia dicto festo sancti Johannis castra sua figere debet, quodque nos predictos dominos principes sacri imperii electores aliosque principes dominos et communitates Germanie exhortari et inducere deberemus, ut se viriliter et potenter ad tam sanctum opus accingerent et in predicto festo cum ipsa Romanorum regia majestate conjungerent. 3 propterea nos novissime in opido Bobardie Treverensis diocesis reverendissimos et illustres principes et dominos Moguntinum Coloniensem et Treverensem archiepiscopos Ludowicumque comitem Palatinum Reni ac Bavarie ducem ibidem insimul congregatos, ex debito officii nostri et ipsius regie majestatis requisicione, pro hac re summo opere exhortati fuimus. qui, tanquam orthodoxi principes et fidei catholice zelatores requisicioni et exhortacioni predictis annuentes, ut ipsorum hereticorum exterminium subsequatur, omnibus principibus dominis baronibus civitatibus communitatibus et opidis Germanie predicta seriose per eorum literas communiter intimarunt eosque requisiverunt, ut in dicto festo in Boemia juxta eorum potencias et facultates sint parati pro subsidio dicte fidei et ipsius regie majestatis. 4 nos autem, ut premissa velocius et felicius exequantur, volentes de thezauris spiritualibus sancte matris ecclesie, juxta mandatum per dictum dominum nostrum papam in hac parte per suas literas nobis factum, omnibus christifidelibus contra dictos hereticos ire aut mittere volentibus impartiri, et ut eo libencius ad hoc christifideles inducantur quo se spiritualibus donis indulgenciisque viderint refectos, paternitatem vestram monemus et exhortamur in domino, cui eciam in virtute sancte obediencie et sub excommunicacionis pena districte precipiendo mandamus, quatenus, hoc sanctum negocium omni cum diligencia prosequentes, quibusvis dilacione et excepcione remotis, in vestris civitate et diocesi aliquos presbyteros tam seculares quam religiosos ad hoc idoneos et sufficientes, super quo vestram conscienciam oneramus, deputare et eligere debeatis ad predicandum dictum crucis verbum confessionesque euncium vel mittencium audiendum ac personaliter accedentes cruce signandum aliaque faciendum que hujusmodi negocii prosecucio requirit. 5 volumus autem: ut, secundum nostre facultatis literas, illi, quos ad predicandum et confessiones audiendum ut premittitur deputaveritis, omnes et singulos, suis vel alienis expensis ad dictum exercitum personaliter accedentes, et illos, qui secundum suarum facultatum qualitatem et exigenciam idoneos destinaverint bellatores aut bellatorem, ab omnibus criminibus et delictis, eciam si talia forent propter que sedes apostolica esset merito consulenda, plenarie absolvant; illis vero, qui in propriis personis dicto exercitui interesse et propter inopiam seu paupertatem alios destinare nequiverint, omnibus eciam clericis tam secularibus quam regularibus et aliis utriusque sexus personis, dum tamen durante prosecucione dicti negocii in jejuniis et oracionibus perseverent quod dominus noster Jesus Christus suis fidelibus contra dictos hereticos euntibus victoriam largiri dignetur, sexaginta, confluentibus autem ad hujusmodi predicaciones audiendum pro qualibet vice centum dies de injunctis sibi penitenciis auctoritate apostolica misericorditer relaxent. et relaxamus, concedentes ipsis predicatoribus et confessoribus facultatem: ut vota quorumcunque, eciam sedi apostolice reservata, possint in subsidium contra dictos hereticos prestandum commutare; sic, quod votis ipsi astricti in personis propriis, si robur corporis et facultas fuerint, debeant contra dictos hereticos transire; sin autem, quod mittant bellatorem vel bellatores, secundum extimacionem expensarum, quas juxta extimacionem sui confessoris verisimiliter adimplendo votum hujusmodi fecissent. eisdemque predicatoribus et confessoribus sub excommunicacionis pena late sentencie inhibemus, ne ab his, quorum confessionem audierint, ultra unum, eciamsi sponte offeratur, hallensem audeant acceptare, in omnibus autem et per omnia se habituri secundum informaciones et instrucciones nostras in alia expedicione vestre paternitati et aliis locorum ordinariis Germanie transmissas. in quorum testimonium presentes fieri nostrique sigilli jussimus appensione muniri, datum Maguncie anno nativitatis domini 1423 indiccione 1 die sabbati decima quinta mensis maji pontificatus dicti domini nostri pape anno 6.
Překlad regestovaného dokumentu (moderní čeština)
Branda, slitovností Boží kardinál kněz svatosvaté církve římské titulu sv. Klimenta, obecně zvaný z Piacenzy, papežský legát v Království českém a v Markrabství míšeňském a moravském, ctihodnému v Kristu otci a pánu, z milosti Boží a apoštolského stolce panu biskupovi v Řezně, vzkazuje touto listinou pozdrav v Pánu a naprostou důvěru a lásku.
Nejsvětější v Kristu otec a náš pán Martin V., z Boží prozřetelnosti papež, nás pověřil úřadem zplnomocněného legáta a dal nám pravomoc všude hlásat a dát hlásat slovo spásného kříže, znamenat a nechat znamenat křížem ty, kteří chtějí táhnout k vymýcení kacířů působících v Čechách a na Moravě, a také poskytnout všem, kteří půjdou osobně nebo pošlou někoho proti těm kacířům, úplně rozhřešení ode všech hříchů, i od takových, u nichž by bylo potřebné a správné se poradit s apoštolským stolcem.
Proto na různých jednáních jak s naším nejjasnějším a nejmilostivějším pánem, panem Zikmundem, římským, uherským a českým králem atd., tak s nejctihodnějšími otci a slovutnými pány kurfiřty Svaté říše římské i jinými ctihodnými otci, církevními hodnostáři v Německu, a s urozenými pány vévody, markrabaty, hrabaty, šlechtici, rytíři, zbrojnoši, posly měst a obcí a vyslanci z různých částí Německa, kteří se sešli v Norimberku, bylo mezi jiným rozhodnuto, že má být ve vhodný čas z milosti Boha, o jehož věc se jedná, shromážděno vojsko proti těm kacířům. Aby to mohlo být zdárně vykonáno, Veličenstvo římský král se sešel s nejjasnějším pánem, panem Vladislavem, polským králem, a slavným knížetem panem Vitoldem, vévodou litevským, a z mnoha dobrých pohnutek s nimi jednal, ještě než byl zveřejněn termín shromažďování vojska. Konečně přece Veličenstvo římský král nám před nedávnem svou listinou oznámil, že z milosti Ducha svatého byl obnoven mír a svornost mezi ním a třemi pány, králem polským a Vitoldem, a že bylo ujednáno a dohodnuto, že Veličenstvo římský král se svým uherským vojskem a urozenými knížaty, pány vévody slezskými, a věrnými z Čech a Moravy ‒ k rozmnožení toho vojska povolal vznešeného knížete pana Albrechta, rakouského vévodu, svého nejmilejšího syna, s celou jeho mocí ‒ a rovněž tak zmíněný pan král polský nebo pan vévoda Vitold osobně se svou brannou mocí mají vytáhnout o nejbližším svátku sv. Jana Křtitele na své náklady proti těm kacířům.
Sdělil nám také, že urozený kníže pan Fridrich, saský vévoda, markrabě míšeňský a lantkrabě durynský, kurfiřt atd., s 2 000 kopiníků a stejným počtem lučištníků má, rovněž o tom svátku sv. Jana Křtitele, rozbít svůj tábor v Čechách, a že my bychom měli vybídnout a přimět pány kurfiřty Svaté říše i další knížata, pány a obce Německa, aby se statečně a mocně vyzbrojili k tak svatému dílu a o tom zmíněném svátku se spojili s Veličenstvem římským králem. Proto jsme v poslední době podle povinnosti našeho úřadu a na žádost Jeho Veličenstva v té věci usilovně nabádali a přesvědčovali nejctihodnější a vznešená knížata, pány arcibiskupy mohučského, kolínského a trevírského, i Ludvíka, falckraběte rýnského a vévodu bavorského, shromážděné pospolu v městě Boppard v trevírské diecézi. Pravověrná knížata a horliví zastánci katolické víry souhlasili s tou žádostí a pobídkou, a aby bylo docíleno vyhlazení kacířů, vážně oznámili to usnesení svým společným listem všem knížatům, pánům, baronům, městům, obcím a městečkům v Německu a žádali je, aby v řečený svátek byli přichystáni podle svých sil a možností pomoci v Čechách víře a Jeho Veličenstvu.
My pak, aby to bylo vykonáno rychleji a úspěšněji, chceme přispět z duchovních pokladů svaté matky církve všem věrným křesťanům, kteří hodlají táhnout proti kacířům nebo někoho za sebe poslat, podle příkazu, který nám ohledně toho dal náš pan papež svým listem. A aby se k tomu dali věrní křesťané tím ochotněji přesvědčit, čím více zakusí, že jim dodaly sil duchovní dary a odpustky, nabádáme vás, otče, a vybízíme v Pánu a také vám ve jménu svaté poslušnosti a pod trestem vyobcování přísně nařizujeme a přikazujeme, abyste tento svatý úkol sledoval se vší bedlivostí a neodkladně a bez výhrad určil a zvolil ve svém městě a diecézi nějaké kněze světské i řádové k tomu vhodné a schopné ‒ to břímě ponecháme vašemu svědomí ‒, aby hlásali řečené slovo kříže, poslouchali zpovědi těch, kdo se vydávají na výpravu i kdo vysílají jiné, označovali křížem příchozí a činili další věci, které vyžaduje provedení tohoto úkolu.
Chceme, aby podle listiny našeho zmocnění ti, které určíte ke kázání a poslouchání zpovědi, jak bylo řečeno, zcela osvobodili všechny a každého, kdo přichází na své nebo cizí náklady osobně k vojsku, i ty, kteří podle možností a hodnoty svého majetku vypravili schopné bojovníky či bojovníka, od všech vin a přečinů, i kdyby byly takové, že by kvůli nim správně měl být dotazován apoštolský stolec. Těm pak, kteří nebudou moci být přítomni osobně v tom vojsku ani nebudou schopni kvůli nouzi a chudobě poslat jiné, a také všem klerikům světským i řádovým i jiným osobám obojího pohlaví, pokud během trávení tohoto úkolu zachovají půst a budou se modlit, aby náš Pán Ježíš Kristus ráčil dopřát vítězství svým věrným, kteří potáhnou proti těm kacířům, ať udělí šedesát dní odpustků; těm, kdo se sběhnou, aby vyslechli kázání, ať udělí pokaždé sto dní odpustků z uloženého jim pokání; a tolik i my z papežského pověření milostivě udělujeme. Dovolujeme těmto kazatelům a zpovědníkům, aby mohli všechny sliby, i ty, jejichž změna je vyhrazena apoštolskému stolci, vyměnit za poskytnutí pomoci proti řečeným kacířům, tak aby ti, kdo jsou těmito sliby osobně vázáni, byli povinni odebrat se k vojsku proti kacířům, pokud jim to dovolí tělesná síla a prostředky; v opačném případě aby poslali bojovníka či bojovníky podle výše výdajů, které by dle odhadu svého zpovědníka měli při plnění původního slibu. A těmto kazatelům a zpovědníkům nařizujeme pod trestem bezprostřední exkomunikace, aby se od těch, jejichž zpověď vyslechnou, neopovážili přijmout ani jeden haléř, i kdyby jim byl nabídnut dobrovolně. Ve všem pak a u všeho se mají chovat podle našich pokynů a instrukcí, které při jiné výpravě byly poslány vám, otče, a na jiná biskupská sídla v Německu. Na dosvědčení to jsme nechali vyhotovit tuto listinu a ochránit ji přivěšením své pečeti.
Dáno v Mohuči roku 1423 od narození Páně, v první indikci, v sobotu 15. den měsíce května v šestém roce pontifikátu našeho pana papeže.