Precentor chóru sv. Marie v pražském kostele Jindřich z Všetat, který pochází ze šlechtického rodu (precentor chori b. Marie virg. in ecclesia Pragensis … Henrichus de Wssetat…, qui de nobili genere procreatus), žádá papežský stolec, aby mu byl z níže uvedených důvodů udělen zvláštní milostí kanonikát s vyhrazením prebendy v pražském nebo olomouckém kostele (Pragensis, Olomucensis…ecclesiarum) či také v kostele sv. Petra na Vyšehradě (s. Petri Wissegradensis Pragensis)nebo v kostele na Staré Boleslavi (in Antiqua Boleslavia), také s vyhrazením důstojenství nebo kurátních či volených úřadů v těchto kostelech, případně aby mu bylo vyhrazeno církevní beneficium se správou nebo bez správy, náležející držitelům kolačních práv ve městech a diecézích pražské provincie (provincie Pragensium); svou žádost zdůvodňuje následovně: když byl poprvé kanonicky ustanoven precentor chóru blažené Marie v pražském kostele, vyplývalo z tohoto ustanovení také to, že precentor nemůže zároveň držet žádné jiné beneficium, a to ani formou dispense.1 Zmíněný Jindřich spolu se všemi mansionáři (cum omnibus mansionariis) uvedeného chóru však byli nuceni nedobrovolně odejít a všechny jejich požitky byly zabaveny a uloupeny viklefisty a husity (per Wicleffistas et Hussitas). Tomuto udělení nemá vadit (non obstante) výše uvedené ustanovení o úřadu precentora v pražském kostele, jehož roční důchod nepřevyšuje 10 hřiven stříbra, stejně jako nemají vadit statuta a nařízení papeže Klimenta VI. (Clementis pape VI.) v těchto záležitostech.2
Kněz pražské diecéze Dominik z Budějovic (Dominicus de Budweis, presbiter Pragensis diocesis) žádá papežský stolec, aby nařídil proboštu olomouckého kostela (ecclesie Olomucensis) nebo někomu jinému v těchto oblastech nejprve přijmout papežskou autoritou svobodnou rezignaci kanovníka kostela sv. Petra v Brně Václava Sindliniho (Wenceslaus Sindlini, canonicus ecclesie s. Petri Brunnesis) ke všem právům na kanonikát s prebendou pražského kostela (ecclesie Pragensis), které nyní drží zmíněný žadatel, a následně udělit zmíněnému Dominikovi z Budějovic uvedený pražský kanonikát s prebendou, jejichž roční důchod nepřevyšuje 30 hřiven stříbra. Tomuto udělení nemá vadit (non obstantibus), že drží stálé kanovnictví v kostele sv. Jiří na Pražské Hradě (ecclesia s. Georgii in castro Pragensi) a farní kostel v Netolicích (parrochiali ecclesia in Netolicz) v pražské diecézi, jejichž roční důchod dohromady nepřevyšuje 30 hřiven stříbra.
Stálý kanovník kostela sv. Jiří na Pražském Hradě Jan z Dubé (Johannes de Duba, in ipsa ecclesia s. Georgii perpetuus beneficiatus canonicus nuncupatus) žádá papežský stolec, aby mu nově udělil stálý kanonikát téhož kostela, který se uvolnil smrtí stálého kanovníka Henslina ze Sulejovic (Henslini de Sulewicz), a který si jako starší kanovník (ut senior) a dle práva i zvyku řečeného kostela vyžádal (optavit) a nechal se k němu uvést ordináři na prezentaci abatyše kláštera sv. Jiří3 a potvrdit jeho držbu. Svou žádost zdůvodňuje následovně: protože se obával, že by mohl z výše uvedeného důvodu porušit právo, žádal o potvrzení a nové udělení tohoto beneficia, které nabyl výše uvedeným způsobem, či se uprázdnilo jinými způsobem, a jehož roční důchod nepřevyšuje osm hřiven stříbra. Tomuto udělení nemá vadit, že drží kanonikát a prebendu pražského kostela, řečený stálý kanonikát kostela sv. Jiří na Pražském Hradě, kanonikát a prebendu kostela v Kroměříži (in ecclesia Cremsirensi) a farní kostel vybudovaný v pražské diecézi, což má být objasněno v papežské kanceláři.4 Roční důchod všech uvedených beneficií společně nepřevyšuje 55 hřiven stříbra.5
Vyhnaný kněz pražské diecéze Petr Václavův z Kralovic (Petro Wenczeslai de Cralowicz, exuli clerico Pragensis diocesis) žádá papežský stolec, aby mu udělil oltář sv. Michaela v sakristii pražského kostela (altare s. Michaelis in sacristia Pragensis ecclesie), který se uvolnil smrtí jeho posledního a bezprostředního rektora Paschala (Paschalis), který mu byl poté udělen řádnou autoritou děkanem pražské kapituly Janem z Kralovic (Johannes Cralowicz decanus), a jehož roční důchod nepřevyšuje sedm hřiven stříbra. Protože pochyboval o legitimnosti takového udělení, žádá o výše uvedené udělení provize papežskou autoritou.
Papež Martin V. schvaluje supliku bez výhrad ve všech čtyřech případech (Fiat ut petitur pro omnibus quatuor O.).
Děkan královské kaple Všech svatých na Pražském Hradě a kolektor papežské komory pro pražskou provincii Štěpán ze Staňkova (Stephanus de Stankow, decanus capelle regie Omnium sanctorum in castro Pragensi, frctuum et provenstuum camere apostolice debitorum in provincia Pragensi collector)6 žádá papežský stolec o udělení práva testamentu ze všech právem nabytých majetků.
Papež Martin V. schvaluje supliku a má se tak stát dle obvykle formy (Fiat in forma O.).
1: RBM VI, s. 532-536, č. 1322, zakládací listinu kolegia mansionářů vydal 5. října 1343 tehdy markrabě moravský Karel; na straně 534-535 je uveden následující pasus: Desideramus eciam, ut precentori et utriusque gradus mansionarii supradictis in divinis officis serviendi assidue valens et perpetua tribuantur occasio, quod cum eisdem precentoria et mansionaria suis nullas dignitates, personatus seu parrochiales eccelsias aut alia quevis beneficia seu officia ecclesiastica curam animarum habencia vel certa onera sibi annexa aut que personalem requirunt residenciam, eciam dispensative valeant obtinere.2: Papež Kliment VI. potvrdil zakládací listinu kolegia mansionářů svou bulou 30. dubna 1344, viz MVB I, s. 217-222, č. 1344.3: Suplika Jana z Dubé je samostatně uvedena v R. Suppl. 175 s tímto dodatkem.4: V registrech není uveden název kostela5: V R. Suppl. 175 je uvedeno pouze 50 hřiven stříbra.6: Kolektorem papežské komory byl ustanoven 15. 5. 1420, viz Kollman 1898, s. 23.
- A: N/A
- B: AAV; R. Suppl. 166 (lib. III de vacantibus per fiat a. sexto)