Jindřich z Všetat (Henrichus de Wssetat), precentor chóru sv. Marie v katedrále sv. Víta (precentor chori b. Marie virg. in ecclesia Pragensis), který pochází ze šlechtického rodu (qui de nobili genere procreatus), žádá papežský stolec, aby mu byl z níže uvedených důvodů udělen zvláštní milostí kanonikát s vyhrazením prebendy v metropolitní kapitule u sv. Víta v Praze (Pragensis) nebo v metropolitní kapitule u svatého Václava v Olomouci (Olomucensis…ecclesiarum) či také v kolegiatní kapitule sv. Petra a Pavla na Vyšehradě (s. Petri Wissegradensis Pragensis) nebo v kolegiátní kapitule sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi (in Antiqua Boleslavia), také s vyhrazením důstojenství nebo kurátních či volených úřadů v těchto kostelech, případně aby mu bylo vyhrazeno církevní beneficium se správou nebo bez správy, náležející držitelům kolačních práv ve městech a diecézích pražské provincie (provincie Pragensium); svou žádost zdůvodňuje následovně: když byl poprvé kanonicky ustanoven precentor chóru blažené Marie v katedrále sv. Víta, vyplývalo z tohoto ustanovení také to, že precentor nemůže zároveň držet žádné jiné beneficium, a to ani formou dispense. Zmíněný Jindřich spolu se všemi mansionáři (cum omnibus mansionariis) uvedeného chóru však byli nuceni nedobrovolně odejít a všechny jejich požitky byly zabaveny a uloupeny viklefisty (per Wicleffistas) a husity (Hussitas). Tomuto udělení nemá vadit (non obstante) výše uvedené ustanovení o úřadu precentora v katedrále sv. Víta, jehož roční důchod nepřevyšuje 10 hřiven stříbra, stejně jako nemají vadit statuta a nařízení papeže Klementa VI. (Clementis pape VI.) v těchto záležitostech.
Dominik z Budějovic (Dominicus de Budweis), kněz pražské diecéze (presbiter Pragensis diocesis), žádá papežský stolec, aby nařídil proboštu kapituly u svatého Václava (ecclesie Olomucensis) nebo někomu jinému v těchto oblastech nejprve přijmout papežskou autoritou svobodnou rezignaci Václava Sindliniho (Wenceslaus Sindlini), kanovníka v královské kapitule sv. Petra a Pavla v Brně (canonicus ecclesie s. Petri Brunnesis), ke všem právům na kanonikát s prebendou v kapitule u sv. Víta (ecclesie Pragensis), které nyní drží zmíněný žadatel, a následně udělit zmíněnému Dominikovi z Budějovic uvedený pražský kanonikát s prebendou, jejichž roční důchod nepřevyšuje 30 hřiven stříbra. Tomuto udělení nemá vadit (non obstantibus), že drží stálé kanovnictví v kostele sv. Jiří na Pražské Hradě (ecclesia s. Georgii in castro Pragensi) a farní kostel v Netolicích (parrochiali ecclesia in Netolicz) v pražské diecézi, jejichž roční důchod dohromady nepřevyšuje 30 hřiven stříbra.
Jan z Dubé (Johannes de Duba), stálý kanovník kostela sv. Jiří na Pražském Hradě (in ipsa ecclesia s. Georgii perpetuus beneficiatus canonicus nuncupatus), žádá papežský stolec, aby mu nově udělil stálý kanonikát téhož kostela, který se uvolnil smrtí Henslina ze Sulejovic (Henslini de Sulewicz), stálého kanovníka, a který si jako starší kanovník (ut senior) a dle práva i zvyku řečeného kostela vyžádal (optavit) a nechal se k němu uvést ordináři na prezentaci abatyše kláštera sv. Jiří a potvrdit jeho držbu. Svou žádost zdůvodňuje následovně: protože se obával, že by mohl z výše uvedeného důvodu porušit právo, žádal o potvrzení a nové udělení tohoto beneficia, které nabyl výše uvedeným způsobem, či se uprázdnilo jinými způsobem, a jehož roční důchod nepřevyšuje osm hřiven stříbra. Tomuto udělení nemá vadit, že drží kanonikát a prebendu v kapitule u sv. Víta, řečený stálý kanonikát kostela sv. Jiří na Pražském Hradě, kanonikát a prebendu v kolegiátní kapitule u svatého Mořice v Kroměříži (in ecclesia Cremsirensi) a farní kostel vybudovaný v pražské diecézi, což má být objasněno v papežské kanceláři. Roční důchod všech uvedených beneficií společně nepřevyšuje 55 hřiven stříbra.
Petr Václavův z Kralovic (Petro Wenczeslai de Cralowicz), vyhnaný kněz pražské diecéze (exuli clerico Pragensis diocesis), žádá papežský stolec, aby mu udělil oltář sv. Michaela v sakristii v katedrále sv. Víta (altare s. Michaelis in sacristia Pragensis ecclesie), který se uvolnil smrtí jeho posledního a bezprostředního rektora Paschala (Paschalis), který mu byl poté udělen řádnou autoritou Janem z Kralovic (Johannes Cralowicz), děkanem v kapitule u sv. Víta (decanus), a jehož roční důchod nepřevyšuje sedm hřiven stříbra. Protože pochyboval o legitimnosti takového udělení, žádá o výše uvedené udělení provize papežskou autoritou.
Papež Martin V. schvaluje supliku bez výhrad ve všech čtyřech případech (Fiat ut petitur pro omnibus quatuor O.).
Štěpán ze Staňkova (Stephanus de Stankow), děkan královské kaple Všech svatých na Pražském Hradě (decanus capelle regie Omnium sanctorum in castro Pragensi) a kolektor papežské komory pro pražskou provincii (provenstuum camere apostolice debitorum in provincia Pragensi collector), žádá papežský stolec o udělení práva testamentu ze všech právem nabytých majetků.
Papež Martin V. schvaluje supliku a má se tak stát dle obvykle formy (Fiat in forma O.).
- A: N/A
- B: AAV; R. Suppl. 166 (lib. III de vacantibus per fiat a. sexto)