Král IDZikmund vyznává svým jménem a jménem svých nástupců českých králů, že IDOldřichovi z IDRožmberka (nobili Ulrico de Rosenberg) dluží 3500 kop pražských grošů za škody, které utrpěl ve službách krále (serviciorum et dampnorum per ipsum in nostris serviciis perceptorum). Částka byla dohodnuta mezi královskými úředníky a IDOldřichem (in racione per officiales nostros proxime cum ipso habita). Král IDZikmund se zavazuje, že IDOldřichovi vyplatí dlužnou částku v následujících splátkách: 1000 kop pražských grošů dne 25. prosince 1422, 1000 kop pražských grošů dne 14. března 1423 (in medio quadragesime)1 a 500 kop pražských grošů dne 24. června 1423. IDOldřich má však na vlastní náklady dát králi k dispozici 400 jezdců (equos) po dobu jednoho roku. Král IDZikmund ustanovuje, že právo uvedené v listině bude náležet držiteli této listiny spolu s IDOldřichovou dobrou vůli.
1: Ve středověku byla neděle Letare (ve smyslu jednoho dne) považována za polovinu postní doby. V roce 1423 to byl 14. březen. Dalším možným řešením termínu „polovina postní doby“ (jako období) byl celý týden mezi nedělemi Oculi a Letare; v roce 1423 to byl týden od 7. do 14. března. V každém případě měl král IDZikmund zaplatit nejpozději 14. března 1423. Rynešová chybně uvedla 22. března 1423, srov. LOR I, s. 51, č. 71 .
- Na plice: Ad mandatum domini regis IDMichael prepositus Boleslaviensis.
- Na rubu: Registrata IDHenricus Fije.
- A: originál; pergamen (silně zašpiněný, v levé polovině v záhybech perforovaný a na jiných místech poškozený, s drobnými ztrátami textu)
- B: insert ve vidimusu opatů Pavla z Vyššího Brodu a Gerharda ze Zlaté Koruny a několika šlechticů z 21. srpna 1454, Český Krumlov
- RI XI, č. 5358
- ZR, s. 170, č. 1221
- LOR I, s. 51, č. 71
- RI XI NB/3, s. 128‒129, č. 67
Ve stejný den a na stejném místě nechal král IDZikmund vystavit pro IDOldřicha ještě jednu listinu téměř totožného znění (viz regest). Od zde regestované listiny se liší výší dluhu a tím, že se v ní nevyskytuje závazek poskytnout králi 400 jezdců. Kubíková 2004, s. 55 a nověji Bárta 2014, s. 394 tento dluh interpretují jako náhradu za předpokládané vrácení IDzlatokorunského kláštera králi poté, co 23. srpna 1422 král IDZikmund zrušil svou zástavu (viz regest).