Král IDZikmund píše biskupovi z IDTartu (episcopo Tarbatensi) IDDětřichovi Reselerovi o kacířích v IDČechách, kteří bojují proti katolickému náboženství skrze šíření falešných výkladů svatého písma (quantis insidiis et iaculis per dogmatisaciones scripturarum falsas et erroneas hereticorum in Bohemia pululantium impugnetur fides nostra) a usilují skrze velkou krutost, tyranii, oheň a meč odstranit pravou víru. Nadto se snaží svést každého, koho jen mohou, a skrze falešné řeholníky rozšiřovat svoji sektu (sectam suam per pseudofratres dilitando). Jelikož se nespokojili s tím, že nakazili celé IDČechy (non contenti, quod Bohemiam penitus inficere), vyslali své následovníky k cizím národům, aby oklamávali nevinné duše. Husité si do IDČech pozvali litevského knížete IDZikmunda Korybutoviče (quendam Sigismundum ducem Lythwanuie), pod jehož ochranná křídla se chtějí skrýt, aby mu předali vládu v IDČeském království (pro capiendo dominio regni Bohemie et pro tuicione eorum invitarunt). Ten se s nimi sjednotil v jejich zlobě, kterou nazývají bratrstvím (in sua malicia, quam fraternitatem nominant), a pochvaluje a legitimizuje jejich bludy. Litevský kníže IDVitold (dux Witoldus) vyslal na podporu husitů v IDČechách početný vojenský oddíl Poláků včetně Tatarů (magna Polonorum copia iunctisque sibi Tartaris); zapomněl přitom na svou čest a počínal si bezuzdně, když se snažil stále více šířit tento smrtelný jed, jenž sám započal.
Král IDZikmund přesto doufá v Nejvyššího, který má všechny věci ve svých rukou a jehož vládou je všechno řízeno, a upřímně horlí pro obranu křesťanské víry, již chce chránit světským mečem, jak se sluší. Proto napsal velmistrovi řádu německých rytířů, IDPavlovi z IDRusdorfu (Paulum magistrum generalem ordinis domus theutonicorum), zemskému mistrovi v IDLivonsku (magistrum Livonie) a zemskému mistrovi v IDNěmecku (magistrum per Almanniam), a pozval je a jejich řád jako bojovníky Krista a Kristova kříže (Christi pugiles et crucis Christi propugnatores) k podpoře boje proti kacířům a jejich podporovatelům. Ze stejného důvodu se obrací na biskupa z IDTartu a jeho leníky (tu et vasalli tui), kteří jsou jako duchovní ještě více než ostatní katolíci zavázání k potlačování kacířství a jeho stoupenců. Proto ho král IDZikmund nabádá z moci římského krále, aby přikázal všem svým leníkům a svým poddaným (omnes et singulos vasallos et subditos) připravit spolu s biskupem vojenský oddíl a spojit se s livonským zemským mistrem a jeho rytíři. Takto mají společně se vší vojenskou mocí vystoupit proti všem nepřátelům a podporovatelům kacířů tak, že napadnou jejich území (quod omnes vna tecum se ad arma parent et cum venerabili magistro Livonie et suis de Livonia contra omnes ordinis inimicos et hereticorum fautores omni potencia insurgant hostiliter et procedant, ipsorum terras et dominia invadendo). Král věří, že biskup nebude tuto výzvu ignorovat, jinak by ho musel považovat za přítele kacířů a jejich podporovatelů (quod si facere neglexeritis … extunc non amicos fidei sed zelatores heresis et fautores hereticorum fore vos conferemus). Král dále věří, že biskup při krocení zla Kristových nepřátel nebude dbát na své síly, prostředky ani nebezpečí. Díky tomu získá biskup u Boha neuvadající zásluhy, chválu u lidí a u krále IDZikmunda vděčnost, který ve svém čase mu odplatí hodnotnými dary.
- A: N/A
- B: Kórnik; Biblioteka Kórnicka PAN; sign. BK 194 (původní sign. II 68), fol. 85v‒86r (stará paginace: pag. 170‒171)
- C: ANM; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- A: N/A
- B: https://platforma.bk.pan.pl/pl/search_results/270543
- C: N/A
- RI XI, č. 4867 (němčina)
Pro edici LivUB V, sl. 814‒816, č. 2594 a Caro 1871, s. 416‒418, č. 56 sloužil jako předloha opis v rukopisu sign. 1555 z univerzitní knihovny v IDKrálovci. Ten byl během 2. světové války ztracen. Druhý opis z 15. století (B) se textově mírně odlišuje (na celkový smysl listu to však nemá vliv) od ztraceného opisu.
Podle nadpisu v obou opisech byl originální list zabaven a jeho posel zajat na hranicích IDPolského království (viz Caro 1871, s. 416, č. 56: Litera regis Romanorum missa episcopo Tarbatensi arestata cum nuncio in metis Polonie). K této zprávě se zřejmě váže epizoda v kronice IDJana Długosze, který v souvislosti s jednáním mezi polskou a řádovou delegací na počátku června 1422 popsal epizodu o jistém vesničanovi převlečeném pro lepší utajení za žebráka. Ten měl směřovat do IDPrus a ve svých šatech měl mít schované důležité listy IDZikmunda Lucemburského. Po cestě, než zemřel ve městě IDKonin, požadoval, aby jeho oblečení bylo předáno toruňskému komturovi. Jeden místní výběrčí mýta jménem IDGnero se to však dozvěděl a tuto zprávu předal královskému sekretáři IDZbyhněvovi Olešnickému, který poslal své lidi, aby získali oblečení řečeného žebráka. To se jim podařilo, ačkoliv šaty už byly určeny pro odevzdání jiným žebrákům. V oblečení byly nalezeny listy krále IDZikmunda. V nich stála podle kronikáře IDZikmundova výzva pro řádové rytíře, aby napadli polské území, protože právě nyní se pro to naskytla vhodná příležitost. Údajně téměř celé polské vojsko a celá polská vojenská moc odtáhla s knížetem IDZikmundem Korybutovičem do IDČech a IDPolské království tak zůstalo bez vojenské ochrany (Długosz XI, 2000, s. 166: … omnes fere gentes Polonie et omne robur milicie Polonice in Bohemiam cum duce Sigismundo Koributh discesisse Regnumque Polonie vacuum gentibus militaribus fore …). Długoszovu epizodu s tímto listem pro biskupa v IDTartu spojil už Jacob Caro ve své edici (Caro 1871, s. 416, č. 56, pozn. 1).