Papež Martin V. (Martinus Episcopus seruus seruorum Dei) oznamuje, že podle zprávy římského krále Zikmunda (Sigismundi, Romanorum et Vngarie Regis) se na území Českého království (intra regnum Boemie) nacházely říšské relikvie a insignie: mezi nimi část kříže, na němž se Ježíš Kristus nechal ukřižovat pro spásu lidského rodu (cum magna pars uin fice Crucis, in qua Saluator noster Iesus Christus pro generis humani salute pendere uoluit), i nemalá část Longinova kopí (lancee quoque, qua latus eius miles aperuit, pars non exigua), jeden hřeb ze Svatého kříže (clauus unus, quo manus ipsius eidem cruci affixa exstitit), částečka jeslí, do nichž byl Spasitel po narození položen (particula presepis, in quo saluator ipse natus positus fuerat), paže svaté Anny (Brachium sancte Anne) a části řetězů svatých apoštolů Petra a Pavla a Jana (particule quedam catenarum sanctorum Petri et Pauli), tunika svatého Jana Evangelisty (tunica S. Iohannis Euangeliste), jeden zub svatého Jana Křtitele (dens unus beati Iohannis Baptiste), meč svatého Mauricia (gladius S. Mauritii), a také meč, koruna, žezlo, jablko a části císařského šatu císaře Karla Velikého (nec non gladius magnifici Caroli Imperatoris, ei angelica, ut dicitur, manu porrectus, corona quoque nec non sceptrum et pomum et singula indumenta imperialia, eiusdem magnifici Caroli). Dále uvádí, že král Zikmund zvážil, po pozorování divokého řádění, k němuž v řečeném království dochází, přesun uvedených říšských klenotů na vhodné místo v Německu (locis Alamannie). Po zralé úvaze zvolil říšské město Norimberk (ciuitas Nurembergensis) v bamberské diecézi (Bambergensis diocesis), nechal tam dotčené relikvie a insignie s náležitou úctou převézt, a postaral se, aby tu byly uloženy k slávě Boží a ozdobě Svaté říše (sacri decorem Imperii). Následně se král Zikmund obrátil s pokornou prosbou na papeže, aby uznal toto přenesení za řádné a postaral se o to, aby ani v budoucnu nemohly být říšské klenoty odvezeny z uvedeného města.
Papež Martin V. potvrzuje na základě výše uvedené žádosti toto přenesení a uložení říšských klenotů. Nařizuje, aby byly tyto říšské klenoty trvale uloženy ve městě Norimberku, a zakazuje pod trestem exkomunikace jejich zcizení a odvoz, s výjimkou případu, kdy by obyvatelé uvedeného města odpadli od katolické víry. Dále ustanovuje, aby byly říšské klenoty důstojně uloženy v kostele svatého Ducha v novém špitále uvedeného města Norimberku (in ecclesia sancti Spiritus Noui Hospitalis dicte Ciuitatis); purkmistrovi a radním města má být dovoleno každoroční zřízení stánku uprostřed obvodu města nebo na vhodném místě uvnitř města, kde mají být říšské klenoty vystaveny veřejnosti, a dovoluje, aby na tomto místě mohly být v den vystavení klenotů, od prvních až do druhých nešpor, zpívány kanonické hodinky a celebrována mše bez ohledu na případný interdikt. Kromě toho stanovuje, že k vystavení klenotů může dojít podle obvyklého způsobu každý rok v pátek po oktávu svátku Vzkříšení Páně (feria sexta post octauas festiuitatis dominice Resurrectionis annis singulis) v pátek druhého týdne po Velikonocích, nebo i v jiný den, ale v takovém případě pouze ve výše uvedeném kostele.
Dále potvrzuje všechny odpustky a všechna rozhřešení udělená dosud římskými papeži účastníkům výstavy říšských klenotů nebo přítomným na mši a jednotlivých kanonických hodinkách slavnosti Nástrojů Kristova umučení (de armis Christi) v přítomnosti římského krále. Tyto odpustky rozšiřuje na ty, kteří se jako kajícníci a po zpovědi účastní tohoto každoročního vystavení nebo mše a kanonických hodinek v uvedeném městě, třeba v nepřítomnosti zmíněného krále. Nadto uděluje sedm let a právě tolikrát čtyřicet dnů (Septem annos et totidem Quadragenas) odpustků všem, kteří se vyzpovídají a jako kajícníci se zúčastní zbožně této každoroční výstavy; těm pak, kteří ve svátek Narození Ježíše Krista (in Natiuitatis Domini nostri Iesu Christi) 25. prosince a na Velký pátek (Parasceues), ve svátek Povýšení svatého kříže (exaltationis sancte Crucis) 14. září, Narození svatého Jana Křtitele (Natiuitatis beati Iohannis Baptiste) 24. června, svatých apoštolů Petr a Pavla (beatorum Petri et Pauli Apostolorum) 29. června, svatého Jana Evangelisty (S. Iohannis Euangeliste) 27. prosince a již zmíněných svaté Anny (sanctorum Anne) 26. července a svatého Mauricia (Mauritii) 22. září a rovněž ve svátek Ukazování ostatků (Ostensionis Reliquiarum) pátek po neděli průvodní a zasvěcení kaple, v níž jsou relikvie uchovávány, zbožně navštíví kostel nebo tuto kapli, za každý den těchto svátků odpouští milostivě tři roky a právě tolikrát čtyřicet dnů (Tres annos et totidem Quadragenas) z pokání, které jim bylo uloženo. Konečně zplnomocňuje duchovní uvedeného města Norimberku ukládat účastníkům uvedené mše spásná pokání a vybrat vhodné světské nebo řádové kněze ze svých řad nebo odjinud v přiměřeném počtu uzpůsobeném podle množství příchozích, kteří se mají ve výše uvedené dny v úmyslu vyzpovídat.
- A: N/A
- B: soudobá opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna
- C: soudobý opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna
- A: N/A
- B: ÖNB Wien; Cod. 3296; aktuální uložení neověřeno
- C: BSB München; Clm 9711; aktuální uložení neověřeno
- Gretserus 1618, s. 26‒34, č. 5 (dle B)
- Erdmann 1629, s. 26‒31 (dle B)
- Murr 1784, s. 103‒110, č. 22 (dle A)
- Mély 1904, s. 135‒139, č. 27 (dle B)
Tato bula je obsažena pouze ve vídeňském rukopise a v mnichovském rukopise Clm 9711, který má z Husitské kroniky jen kap. 27, 28, 94. Zachová et kol. 2020, s. 313, pozn. 637.
Přepis regestovaného dokumentu
Martinus Episcopus seruus seruorum Dei. Ad perpetuam rei memoriam. Quemadmodum magnis merentur efferri laudibus magnisque commendari preconiis, ea magnorum Principum uota, que in diuini nominis amorem feruntur, et opere postmodum prosequente deducuntur in actum, ita quoque opere pretium est, preclaris atque salutaribus illorum deuotionis et fidei gratulari operibus, quibus presertim Dei letificare student ecclesiam et saluti tranquillitatique subditorum sibi laudabiliter prospicere populorum. Ex deuota siquidem Carissimi in Christo filii nostri Sigismundi, Romanorum et Vngarie Regis illustris, insinuatione nobis innotuit, quod cum magna pars uin fice Crucis, in qua Saluator noster Iesus Christus pro generis humani salute pendere uoluit, lancee quoque, qua latus eius miles aperuit, pars non exigua, clauus unus, quo manus ipsius eidem cruci affixa exstitit, particula presepis, in quo saluator ipse natus positus fuerat, Brachium sancte Anne, et particule quedam catenarum sanctorum Petri et Pauli atque Iohannis Apostolorum, tunica S. Iohannis Euangeliste, dens unus beati Iohannis Baptiste, gladius S. Mauritii, nec non gladius magnifici Caroli Imperatoris, ei angelica, ut dicitur, manu porrectus, corona quoque nec non sceptrum et pomum et singula indumenta imperialia, eiusdem magnifici Caroli, reliquie seu insignia imperialia communiter appellata, intra regnum Boemie consisterent. Rex ipse considerans efferatam nimium plurimorum etiam potentum dicti Regni, nunc a ueritate catholice fidei proch dolor! deuiantium uesaniam in sancta plerumque ibidem debacchari solitam, recensensque attentius, quod cum nonnunquam anteactis temporibus reliquias et insignia ipsa per nonnullos contra imperiale beneplacitum detineri contigisset, magne pro illorum recuperatione miserabilesque strages et sanguinis effusiones secute fuerant, uolensque, tanquam Princeps prudentissimus queuis imposterum pericula cauere, ac de idoneo ad perpetuam reliquiarum et insignium predictorum custodiam habendo loco sollicitus, lustratis eius in animo cunctis Imperialibus Ciuitatibus, et locis Alamannie et perspicuo multoque ad illas directo reflexu tandem considerans, quod imperialis, ut eius uerbis utamur, ciuitas Nurembergensis, Bambergensis diocesis pre ceteris illarum partium imperilibus ciuitatibus, oppidis atque locis potens, insignis et famosa, ecclesiastico decore conspicua, christiane fidei, deuotissimis etiam utriusque sexus Zelatoribus prepollens, in regenda reipublice politia, singularis prudentie uiris ornata, ac demum ipsi rei ex omni parte accommodatior existeret, reliquias et insignia ipsa ad Ciuitatem eandem cum debita ueneratione transferens, ea ibidem ad Dei laudem et sacri decorem Imperii reponenda prouidit atque decreuit perpetuo conseruanda. Quare proparte dicti regis nobis fuit humiliter supplicatum, ut translationem et repositionem huiusmodi gratas habere, nec non super eo, quod de cetero reliquie et insignia ipsa a dicta Ciuitate exportari non ualeant, prouidere, de benignitate Apostolica dignaremur.
Nos igitur tam pium tamque laudabile dicti Regis opus in hac parte plurimum commendantes, huiusmodi supplicationibus inclinati, translationem et repositionem premissas ratas et gratas habentes, eas auctoritate apostolica confirmamus et etiam approbamus, statuentes nihilominu, irrefragabiliter, et etiam ordinantes quod amodo reliquie et insignia ipsa in eadem Ciuitate perpetuo uenerabiliter conseruentur, ita quod amodo cuicunque persone seu communitati uel congregationi aut potestati cuilibet reliquias et insignia ipsa extra dictam Ciuitatem (nisi forsitan, quod Deus auertat, contingeret, populum illius a fide deuiare catholica) nequaquam liceat exportare, uel extrahere, aut alias alienare quoquo modo: quod si forte, quod absit, a quoquam quauis occasione presumptum uel quomodolibet attemptatum exstiterit, presumptores et attemptatores huiusmodi, cuiuscunque dignitatis status uel conditionis existant, etiam si patriarchali, regali, aut alia quauis ecclesiastica uel mundana prefulegant dignitate, excommunicationis sententiam incurrant ipso facto, a qua non possint, nisi prius reliquiis et insigniis ipsis eidem Ciuitati restitutis, preterquam in mortis articulo constituti absilutionis beneficium obtinere. Sane ut tam pretiosa tamque ueneranda insignia pro sue exigentia dignitatis in loco adhoc congruo, debita cum ueneratione seruentur, et seruata letificent ad illorum specimen confluentes, uolumus et etiam ordinamus, quod reliquie et insignia ipsa in ecclesia sancti Spiritus Noui Hospitalis dicte Ciuitatis uenerabiliter collocentur et etiam conseruentur, quodque nichilominus liceat dilectis filiis, Magistro ciuium et Consulibus dicte Ciuitatis presentibus et futuris unum singulis annis in medio circuli eiusdem ciuitatis, uel alio adhoc intra eam conuenientiori loco tabernaculum erigere, in quo reliquie et insignia ipsa populo ostendatur, et in eo etiam, si tunc locus ille generali forsitan esset interdicto, etiam apostolica auctoriatate promulgato, suppositus, horas canonicas primis uesperis usque ad secundas uesperas diei dicte ostensionis inclusiue, nec non missam etiam alata uoce facere, decantari liceat. Statuentes preterea, ut Ostensio ipsa feria sexta post octauas festiuitatis dominice Resurrectionis annis singulis fiat, quemadmodum est hactenus fieri consuetum. Ita tamen, quod si forsan alia die reliquie ipse quauis de causa fuerint ostendende, hoc non in tabernaculo, sed in ecclesia, in qua fuerint reposite, fieri liceat, et in extraordinariis Ostensionibus huiusmodi debita exhibeatur ueneratio, et condigna reuerentia obseruetur.
Porro, ut ad Reliquiarum predictarum uenerationem confluentibus spiritualium non desint munera gratiarum. Nos cupientes omnes illos, qui ad hoc deuote confluxerint, spiritualium refouere muneribus gratiarum, Omnes indulgentias et preccatorum remissiones per Romanos pontifices predecessores nostros interessentibus Ostensioni Reliquiarum huiusmodi, aut in Missa et singulis horis Canonicis, solemnitatis de armis Christi in illis partibus institute, in presentia Romani Regis pro tempore existentis seu alias quomodolibet hactenus concessas auctoritate predicta ex certa scientia innouamus et etiam confirmamus, atque ad illos, qui annue Ostensioni ac Misse et horis canonicis huiusmodi in dicta ciuitate, etiam absente dicto Rege interfuerint, uere poenitentes et confessi extendimus, ac eis prorsus cedere uolumus per presentes. Et insuper de Omnipotentis Dei misericoradia, et beatorum Petri et Pauli Apostolorum eius predictorum auctoritate confisi Omnibus uere penitentibus et confessis, qui annue Ostensioni huiusmodi deuote interfuerint, Septem annos et totidem Quadragenas, illis uero, qui in Natiuitatis Domini nostri Iesu Christi et Parasceues ac exaltationis sancte Crucis et Natiuitatis beati Iohannis Baptiste, ac beatorum Petri et Pauli Apostolorum, et S. Iohannis Euangeliste ac sanctorum Anne et Mauritii predictorum, nec non Ostensionis Reliquiarum huiusmodi et dedicationis seu Capelle in qua Reliquias ipsas conseruari continget Festiuitatibus ecclesiam seu Capellam huiusmodi deuote nisitauerint, singulis uidelicet diebus festiuitatum predictarum Tres annos et totidem Quadragenas de iniunctis eis poenitentiis misericorditer relaxamus. Ceterum ut Christi fidelium ad premissa confluentium facilius ualeat animarum prouidere saluti, dilectis fillis, Clero dicte Ciuitatis presbyteros idoneos seculares siue religiosos ex seipsis uel aliis sub competenti numero, iuxta confluentium multitudinem moderando Annis singulis eligendi et deputandi, qui ab huiusmodi primis uesperis usque ad secundas uesperas diei annue Ostensioni dictarum reliquiarum inclusine, quorumuis etiam confiteri uolentium confessiones audire, et pro commissis, dum tamen talia non fuerint, propter que sedes apostolica sit merito consulenda, saluteres illis penitentias iniungere, etiam apostolica auctoritate ualeant, plenam et liberam, tenore presentium, concedimus potestatem. Volentes etiam, quod indulgentie per nos, ut prefertur, tam confirmate quam concesse tractu temporis non expirent. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre confirmationis, approbationis, statuti, Ordinationis, innouationis, extensionis, relaxationis, concessionis et uoluntatis infringere, uel ei ausu temeracio contraire.
Si quis quatem hoc attemptare presumpserit, indignationem Omnipotentis Dei et beatorum Petri et Pauli Apostolorum eius se nouerit incursurum. Datum Rome apud sanctos Apostolos secundo Kal. Ianuar. Pontificatus nostri anno octauo.
Překlad regestovaného dokumentu (moderní čeština)
Martin papež na věčnou paměť té věci.
Jakkoli si ty sliby velkých knížat, které jsou vedeny láskou k Božímu jménu a pak následujícím úsilím uvedeny ve skutek, zasluhují být vynášeny velkými chválami a vychvalovány velkým velebením, tak je rovněž dobré radovat se ze slavných a spásných činů jejich zbožnosti a víry, jimiž se snaží potěšit církev Boží a chvályhodně pečovat o spásu a klid lidu, který je jim poddaný.
Nuže ze zbožné zprávy našeho v Kristu nejmilejšího syna Zikmunda, římského a uherského krále, jsme se dozvěděli, že se v Českém království nachází velká část životodárného kříže, na němž se náš spasitel Ježíš Kristus nechal ukřižovat pro spásu lidského rodu, i nemalá část kopí, kterou voják otevřel jeho bok; jeden hřeb, jímž byla jeho ruka přibita k tomu kříži; částečka jeslí, do nichž byl Spasitel po narození položen; paže sv. Anny a části řetězů svatých apoštolů Petra a Pavla a Jana; tunika sv. Jana Evangelisty; jeden zub sv. Jana Křtitele; meč sv. Mauricia; a také meč vznešeného císaře Karla, který mu, jak se říká, podala andělská ruka, a koruna i žezlo a jablko a jednotlivé části císařského šatu onoho Karla, tedy předměty nazývané obecně říšské relikvie či insignie. Král Zikmund, jenž pozoroval, že divoké řádění příliš mnoha, i mocných řečeného království, kteří se nyní bohužel odchýlili od pravdy katolické víry, tam velmi často zuřivě postihuje posvátné věci, obezřetně uvážil, že kdykoli se někdy v uplynulých časech stalo, že tyto relikvie a insignie byly někým zadržovány proti císařské vůli, následovaly kvůli jejich znovunabytí velké a politováníhodné boje a krveprolití, a jelikož se chtěl jako nejmoudřejší vládce vyhnout jakýmkoli budoucím ohrožením, staral se, aby měl vhodné místo pro trvalé střežení těchto relikvií a insignií.
Probral tedy v duchu všechna říšská města a místa Německa a důkladně i prozíravě o nich přemítal a nakonec usoudil, že říšské město Norimberk v bamberské diecézi, „mocné nad jiná říšská města, městečka a místa v těch končinách, význačné a proslulé, významná ozdoba církve, s velkou převahou nejzbožnějších stoupenců křesťanské víry obojího pohlaví, vyznačující se muži obzvláště moudrými v řízení státní správy“, abychom užili jeho slov, je po všech stránkách nejpříhodnější pro tu věc. Přenesl s náležitou úctou relikvie a insignie do tohoto města, postaral se, aby tu byly uloženy k slávě Boží a ozdobě Svaté říše, a rozhodl, aby tu byly uchovávány navěky. Proto nás tento král pokorně prosil, abychom ráčili s apoštolskou dobrotivostí uznat toto přenesení za řádné a postarat se také o to, aby ani v budoucnu nemohly být tyto relikvie a insignie odvezeny z uvedeného města.
My tedy velice chválíme zbožné a chvályhodné dílo tohoto krále v této záležitosti a jsme nakloněni jeho prosbám; uznáváme toto přenesení a uložení za platné a řádné a z papežské pravomoci je potvrzujeme a schvalujeme. Rovněž stanovíme nezrušitelně a také nařizujeme, aby od nynějška na věky byly tyto relikvie a insignie chovány v úctě v tomto městě, tak aby napříště v žádném případě nebylo žádné osobě nebo obci nebo společenství nebo jakékoli úřední moci dovoleno odvézt tyto relikvie a insignie mimo toto město (leda snad by se, nedej Bože, přihodilo, že by jeho obyvatelé odpadli od katolické víry) nebo je jinak nějakým způsobem zcizit. Kdyby snad, což ať se nestane, někdo pod jakoukoli záminkou takovou troufalost nebo snahu projevil, takoví troufalí opovážlivci, ať jsou jakéhokoli stavu nebo postavení, i kdyby se skvěli důstojností patriarchy, krále nebo jinou hodností církevní či světskou, ať tím skutkem propadnou trestu exkomunikace, z níž mohou dosáhnout rozhřešení jen na smrtelném loži, jestliže dříve nevrátí relikvie a insignie tomuto městu.
Aby tak cenné a úctyhodné insignie byly chovány s náležitou úctou na příhodném místě, jak to vyžaduje jejich důstojnost, a aby přitom těšily ty, kdo je přijdou zhlédnout, chceme a nařizujeme, aby ty relikvie a insignie byly důstojně uloženy a také uchovány v kostele sv. Ducha v novém špitále onoho města, a aby bylo dovoleno purkmistrovi a radním tohoto města současným i budoucím každý rok jednou zřídit stánek uprostřed obvodu města nebo na jiném, k tomu vhodnějším místě uvnitř města. V tom stánku by byly relikvie a odznaky ukazovány lidu a v něm by také bylo dovoleno v den tohoto ukazování od prvních až do druhých nešpor včetně zpívat kanonické hodinky a rovněž sloužit hlasitou mši, i kdyby snad v té době bylo ono místo stiženo obecným interdiktem, a to i vyhlášeným z papežské pravomoci. Kromě toho stanovíme, aby se toto ukazování konalo každý rok v pátek po oktávu svátku Vzkříšení Páně, jak to bylo dosud obvyklé; kdyby snad z jakékoli příčiny měly být tyto relikvie ukazovány v jiný den, chceme, aby bylo dovoleno to konat nikoli ve stánku, ale v kostele, v němž budou uloženy. Ať je při mimořádných ukazováních zachovávána náležitá důstojnost a patřičná úcta a těm, kdo se shromáždí k uctění těch relikvií, ať se dostane daru milosti.
Přejeme si, aby se všichni, kteří se k ukazování zbožně dostaví, osvěžili dary duchovních milostí, a z papežské pravomoci a s plným vědomím obnovujeme a potvrzujeme všechny odpustky a všechna rozhřešení udělená dosud římskými papeži, našimi předchůdci, účastníkům ukazování relikvií nebo přítomným na mši a jednotlivých kanonických hodinkách slavnosti Nástrojů Kristova umučení zavedené v těch krajích, v přítomnosti římského krále toho času nebo jakkoli jinak. A také tyto odpustky rozšiřujeme na ty, kteří se jako kajícníci a po zpovědi účastní tohoto každoročního ukazování nebo mše a kanonických hodinek v tomto městě, třeba v nepřítomnosti zmíněného krále, a touto listinou jim je chceme zcela odevzdat.
Nadto tedy, neboť spoléháme na milosrdenství všemohoucího Boha a vážnost svatých apoštolů Petra a Pavla, všem, kteří se vyzpovídají a jako kajícníci se zúčastní zbožně tohoto každoročního ukazování, udělujeme sedm let a právě tolikrát čtyřicet dnů odpustků; těm pak, kteří ve svátek Narození našeho Pána Ježíše Krista a na Velký pátek, ve svátek Povýšení sv. kříže, Narození sv. Jana Křtitele, sv. apoštolů Petr a Pavla, sv. Jana Evangelisty a již zmíněných sv. Anny a sv. Mauricia a rovněž ve svátek Ukazování ostatků a zasvěcení kaple, v níž jsou relikvie uchovávány, zbožně navštíví kostel nebo tuto kapli, za každý den těchto svátků odpouštíme milostivě tři roky a právě tolikrát čtyřicet dnů z uloženého jim pokání.
Aby pak se mohli snáze postarat o spásu duší Kristových věřících, kteří se za tímto účelem shromáždí, dáváme milým synům, duchovním řečeného města, touto listinou plnou a neomezenou pravomoc vybrat a určit vhodné světské nebo řádové kněze ze svých řad nebo odjinud v přiměřeném počtu uzpůsobeném podle množství příchozích, kteří by mohli od těch prvních nešpor až do druhých nešpor výročního dne Ukazování ostatků včetně poslouchat zpovědi všech, kdo se chtějí vyzpovídat, a ukládat jim spásná pokání za spáchané hříchy, pokud to snad nebudou takové, kvůli nimž má být po právu žádán o radu papežský stolec. Přejeme si také, aby odpustky, které jsme, jak bylo řečeno, potvrdili a udělili, neupadly během času v zapomnění.
Ať tedy není nikomu z lidí dovoleno tuto listinu našeho potvrzení, schválení, ustanovení, uspořádání, obnovení, rozšíření, odpuštění, udělení a povolení zrušit. Kdyby se však někdo atd.
Dáno v Římě u sv. Apoštolů 31. prosince v osmém roce našeho pontifikátu.