Král Zikmund daruje (damus et donamus) Oldřichovi z Rožmberka (nobilis Ulrici de Rozmberg) a jeho legitimním dědicům za věrné a neochvějné služby, které mu Oldřich často prokazoval s nasazením svého života a majetku (corpore et rebus impensis et expensis diversimode) a bude prokazovat i v budoucnu, následující zboží, které Zikmundovi, českému králi, připadlo právoplatně jako odúmrť po Čeňkovi z Vartenberka, jinak z Vysokého Veselí (Czenkonis de Wartmberg alias de Wesels), kacíři a zrádci (heretici et proditoris nostri), do vlastnictví a užívání (possidenda, tenenda, utifruenda): hrady Veliš (castrum Weliss) a Bradu (castrum Brada), města Jičín (opidum Giczin), Nový Bydžov (opidum Bydzow), Vysoké Veselí (Wesels), hrad Lipnici nad Sázavou (castrum Lipnicz) s městem ležícím v podhradí (cum opido, quod est sub castro) a město Německý Brod (opidum Broda, quod vocatur Theotunicalis) se všemi obdělávanými i neobdělávanými poli, lesy, křovinami (rubetis), háji, loukami, pastvinami, honitbami, právem čižby (aucupacionibus), řekami, rybolovy, rybníky (stagnis, paludibus), vodními toky, dávkami, pachty (affictibus), příjmy, zisky, užitky, výnosy (fructibus, usibus, usifructibus), poctami, vládou, svobodami, patronátními právy (iure patronatus ecclesiarum), vazaly (vasallis), leníky (hominibus feodalibus), dědičnými pachtýři (emphiteotis), poddanými (ad glebam astrictibus) a všemi užitky. Dále Zikmund uděluje Oldřichovi právo (plenam et liberam facultatem) prodávat, darovat, směňovat, disponovat, odkazovat a zbavovat se (vendendi, donandi, permutandi, legandi, testandi, alienandi re de eisque disponendi) těchto statků jako celku nebo jejich části podle své vůle (tamquam de rebus propriis pro sue libito voluntatis). Proto se Zikmund jménem svým i svých nástupců, českých králů, zříká všech právních prostředků, které by mohl on nebo jeho nástupci využít k prosazení svých právních nároků, včetně těch, které zde nejsou jmenovitě uvedeny (renuncciantes pro nobis et heredibus nostris regibus Bohemie omni iuri, accioni, excepcioni doli mali non numerandi, non ponderandi, non vel auri vel argenti aut alii eventus suffragii tam canonicis ! quam civilis seu eciam conswetudinis et iuris Bohemie tam in iudicio quam extra iudicium et omni alii, que vel quod eorum nobis vel nostris heredibus regibus Bohemie posset aliquod subsidium in contrarium afferre ... eciamsi talia forent, de quibus de verbo ad verbum specialem et expressam opporteret in genere vel fieri mencionem). Dále Zikmund ruší (derogamus) jakékoli listiny včetně vlastních odporujících tomuto ustanovení, a slibuje, že se zaručuje za výše uvedené zboží proti jakýmkoliv právním nárokům a zákonným zvyklostem (disbrigare ipsa bona ab omni impeticione) v Českém království. S touto zárukou předává řečené majetky do rukou Oldřicha. Král Zikmund chce také zajistit Oldřichův majetek a bránit ho proti jakékoli osobě. Veškerá práva udělená touto listinou jsou dále přenositelná a mají jimi disponovat ti, kdo by drželi tuto listinu s dobrou vůlí Oldřicha nebo jeho dědiců.
- A: N/A
- B: insert v listině opatů vyšebrodského a zlatokorunského a některých šlechticů z 25. července 1455 v Českém Krumlově
- A: N/A
- B: SOA Třeboň; Cizí rody Třeboň; inv. č. 167, kart. 68
- AČ III, s. 498, č. 244 (podle údajného originálu v Třeboni)
- Schmidt 1894 / 1895, s. 321, č. 15 (falzum)
- RI XI, č. 6632 (jako falzum s denním datem 1., resp. 2. května)
- ZR, s. 221, č. 1624 (jako falzum s denním datem 1., resp. 2. května)
- RI XI NB/3, s. 334‒336, č. 240 (falzum)
- Tomek 1899-IV, s. 332 (bez podezření)
- Sedláček 1887-V, s. 256 (bez podezření)
- Schmidt 1894 / 1895, s. 190‒192, č. 15 (falzum)
- Mareš 1895, s. 377 (falzum)
- Šimková 1976, s. 54‒55 (falzum)
- Šimůnek 1998, s. 112 (falzum)
- Maráz 1998, s. 55 (falzum)
Listina se dochovala pouze jako insert ve výše zmíněném vidimusu. Altmann (RI XI, č. 6632 ) a Sedláček (ZR, s. 221, č. 1624 ) uvádějí denní datum 1., resp. 2. května, které však v dochovaném exempláři chybí. Ačkoli datum odpovídá Zikmundovu pobytu v Ostřihomi v květnu 1426, neshodují se roky jeho vlády. Falzátorský charakter listiny je zřejmý z dalších dvou Oldřichových falz v témže vidimusu (viz regest a regest ) a z formuláře listiny, který se odchyluje od kancelářské praxe.
V letech 1418‒1420, kdy Oldřich již nebyl pod poručnictvím Čeňka z Vartenberka, se oženil s Čeňkovou neteří Kateřinou a uzavřel s Čeňkem spolek (LOR I, s. 26‒27, č. 40 ). Podle výpovědi Albrechta Růta z Dírné z 8. ledna 1463 nechal Oldřich po Zikmundově přijetí v Čechách vyhledat zápis o spolku v obnovených zemských deskách (AČ XIV, s. 119‒120, č. 1726 ). Čeněk z Vartenberka zemřel 17. září 1425, dědictví převzal jeho syn Jindřich z Vysokého Veselí (zemř. 26. října 1434). Dne 5. května 1434 sepsal závěť, v níž odkázal všechny své statky své tetě Machně z Vysokého Veselí, mezi nimiž však chyběl hrad Lipnice nad Sázavou a město Německý Brod. Oldřich musel hrad Lipnici získat za neznámých okolností před říjnem 1429, protože jej podle rozhodčího nálezu z 23. října 1429 postoupil rytíři Janu Smilovi z Křemže. Hrad opravdu získal Jan Smil, ale již v roce 1436 byl v držení Mikuláše Trčky z Lípy. Pozdější Oldřichovo tvrzení z roku 1452, že prodal Lipnici a Německý Brod rytíři z Lípy za 4000 kop českých grošů, není podle Šimůnka (Šimůnek 1998, s. 111) spolehlivé.
Až do 3. května 1436, kdy Kateřina z Vartenberka zemřela, mohl Oldřich doufat, že dědictví pánů z Vartenberka získá prostřednictvím své manželky. Po smrti Kateřiny se však Machna z Veselí stala jedinou dědičkou vartenberského panství. V té době Oldřich pravděpodobně inicioval hledání zápisu o spolku v zemských deskách. Jeho žádost však nepřinesla kýžený výsledek. Na jaře roku 1437 Zikmund udělil Machně právo odkázat své statky kterékoli světské osobě podle její svobodné vůle (1437_03_21g). Dne 6. ledna 1438 Machna postoupila své dědičné statky Haškovi z Valdštejna a následujícího dne zemřela (AČ XV, s. 190‒191, č. 88 ; Šimůnek 1998, s. 112). Hašek pak většinu statků rozprodal, i když ne všechny převody lze v pramenech jednoznačně dohledat (AČ XV, s. 210‒211, č. 102 ; Šimůnek 1998, s. 113‒114). Kolem poloviny 40. let 15. století si Oldřich činil nárok na panství Veliš, i když jeho záměry nejsou zcela jasné. Pravděpodobně ho chtěl postoupit Jiřímu z Poděbrad anebo ho s ním vyměnit. Jiří mu však odpověděl vyhýbavě, z čehož lze snad usuzovat, že měl pochybnosti o oprávněnosti Oldřichových nároků. Oldřichovy požadavky překvapily i Haška z Valdštejna. Oldřichova snaha byla neúspěšná a Jiří z Poděbrad koupil Veliš od Haška z Valdštejna v roce 1452 (LOR III, s. 63, č. 83 a s. 67, č. 90; AČ XV, s. 210‒211, č. 102 ; dále viz Šimůnek 1998, s. 114‒115).
Falzum vzniklo zřejmě mezi léty 1438 a 1446. K dispozici jsou tři příležitosti, které mohly hypoteticky podnítit vznik falza: smrt Machny z Veselí 7. ledna 1438, Oldřichovy nároky na Veliš kolem roku 1445 nebo neúspěšný pokus o nalezení zápisu o spolku v zemských deskách. Navíc Šimůnek 1998, s. 112, zmiňuje převod hradu Lipnice na Mikuláše Trčku z Lípy. Mikuláš však Lipnici získal ještě za Zikmundovy vlády a Oldřich si na ni tehdy ani později nedělal nárok. Schmidt 1894 / 1895, s. 192, klade vznik falza do let 1438‒1445.