Král IDZikmund daruje (damus et donamus) IDOldřichovi z IDRožmberka (nobilis Ulrici de Rozmberg) a jeho legitimním dědicům za věrné a neochvějné služby, které mu IDOldřich často prokazoval s nasazením svého života a majetku (corpore et rebus impensis et expensis diversimode) a bude prokazovat i v budoucnu, následující zboží, které IDZikmundovi, českému králi, připadlo právoplatně jako odúmrť po IDČeňkovi z IDVartenberka, jinak z IDVysokého Veselí (Czenkonis de Wartmberg alias de Wesels), kacíři a zrádci (heretici et proditoris nostri),1 do vlastnictví a užívání (possidenda, tenenda, utifruenda): hrady IDVeliš (castrum Weliss) a IDBradu (castrum Brada), města IDJičín (opidum Giczin), IDNový Bydžov (opidum Bydzow), IDVysoké Veselí (Wesels), hrad IDLipnici nad Sázavou (castrum Lipnicz) s IDměstem ležícím v podhradí (cum opido, quod est sub castro) a město IDNěmecký Brod (opidum Broda, quod vocatur Theotunicalis) se všemi obdělávanými i neobdělávanými poli, lesy, křovinami (rubetis), háji, loukami, pastvinami, honitbami, právem čižby (aucupacionibus), řekami, rybolovy, rybníky (stagnis, paludibus), vodními toky, dávkami, pachty (affictibus), příjmy, zisky, užitky, výnosy (fructibus, usibus, usifructibus), poctami, vládou, svobodami, patronátními právy (iure patronatus ecclesiarum), vazaly (vasallis), leníky (hominibus feodalibus), dědičnými pachtýři (emphiteotis), poddanými (ad glebam astrictibus) a všemi užitky. Dále IDZikmund uděluje IDOldřichovi právo (plenam et liberam facultatem) prodávat, darovat, směňovat, disponovat, odkazovat a zbavovat se (vendendi, donandi, permutandi, legandi, testandi, alienandi re de eisque disponendi) těchto statků jako celku nebo jejich části podle své vůle (tamquam de rebus propriis pro sue libito voluntatis). Proto se IDZikmund jménem svým i svých nástupců, českých králů, zříká všech právních prostředků, které by mohl on nebo jeho nástupci využít k prosazení svých právních nároků, včetně těch, které zde nejsou jmenovitě uvedeny (renuncciantes pro nobis et heredibus nostris regibus Bohemie omni iuri, accioni, excepcioni doli mali non numerandi, non ponderandi, non vel auri vel argenti aut alii eventus suffragii tam canonicis ! quam civilis seu eciam conswetudinis et iuris Bohemie tam in iudicio quam extra iudicium et omni alii, que vel quod eorum nobis vel nostris heredibus regibus Bohemie posset aliquod subsidium in contrarium afferre ... eciamsi talia forent, de quibus de verbo ad verbum specialem et expressam opporteret in genere vel fieri mencionem). Dále IDZikmund ruší (derogamus) jakékoli listiny včetně vlastních odporujících tomuto ustanovení, a slibuje, že se zaručuje za výše uvedené zboží proti jakýmkoliv právním nárokům a zákonným zvyklostem (disbrigare ipsa bona ab omni impeticione) v IDČeském království. S touto zárukou předává řečené majetky do rukou IDOldřicha. Král IDZikmund chce také zajistit IDOldřichův majetek a bránit ho proti jakékoli osobě. Veškerá práva udělená touto listinou jsou dále přenositelná a mají jimi disponovat ti, kdo by drželi tuto listinu s dobrou vůlí IDOldřicha nebo jeho dědiců.
1: Stejné hanlivé označení IDČeňka z IDVartenberka se vyskytuje v jiném falzu z 25. května 1423 (viz regest).
- A: N/A
- B: insert v listině opatů vyšebrodského a zlatokorunského a některých šlechticů z 25. července 1455 v Českém Krumlově
- A: N/A
- B: SOA Třeboň; Cizí rody Třeboň; inv. č. 167, kart. 68
- AČ III, s. 498, č. 244 (podle údajného originálu v Třeboni)
- Schmidt 1894 / 1895, s. 321, č. 15 (falzum)
- RI XI, č. 6632 (jako falzum s denním datem 1., resp. 2. května)
- ZR s. 221, č. 1624 (jako falzum s denním datem 1., resp. 2. května)
- RI XI NB/3, s. 334‒336, č. 240 (falzum)
- Tomek 1899-IV, s. 332 (bez podezření)
- Sedláček 1887-V, s. 256 (bez podezření)
- Schmidt 1894 / 1895, s. 190‒192, č. 15 (falzum)
- Mareš 1895, s. 377 (falzum)
- Šimková 1976, s. 54‒55 (falzum)
- Šimůnek 1998, s. 112 (falzum)
- Maráz 1998, s. 55 (falzum)
Listina se dochovala pouze jako insert ve výše zmíněném vidimusu. Altmann ( RI XI, č. 6632) a Sedláček (ZR, s. 221, č. 1624 ) uvádějí denní datum 1., resp. 2. května, které však v dochovaném exempláři chybí. Ačkoli datum odpovídá IDZikmundovu pobytu v IDOstřihomi v květnu 1426, neshodují se roky jeho vlády. Falzátorský charakter listiny je zřejmý z dalších dvou IDOldřichových falz v témže vidimusu (viz regest a regest) a z formuláře listiny, který se odchyluje od kancelářské praxe.
V letech 1418‒1420, kdy IDOldřich již nebyl pod poručnictvím IDČeňka z IDVartenberka, se oženil s IDČeňkovou neteří IDKateřinou a uzavřel s IDČeňkem spolek (LOR I, s. 26‒27, č. 40 ). Podle výpovědi IDAlbrechta Růta z IDDírné z 8. ledna 1463 nechal IDOldřich po IDZikmundově přijetí v IDČechách vyhledat zápis o spolku v obnovených zemských deskách (AČ XIV, s. 119‒120, č. 1726 ). IDČeněk z IDVartenberka zemřel 17. září 1425, dědictví převzal jeho syn IDJindřich z IDVysokého Veselí (zemř. 26. října 1434). Dne 5. května 1434 sepsal závěť, v níž odkázal všechny své statky své tetě IDMachně z IDVysokého Veselí, mezi nimiž však chyběl hrad IDLipnice nad Sázavou a město IDNěmecký Brod.2 IDOldřich musel hrad IDLipnici získat za neznámých okolností před říjnem 1429, protože jej podle rozhodčího nálezu z 23. října 1429 postoupil rytíři IDJanu Smilovi z IDKřemže.3 Hrad opravdu získal IDJan Smil, ale již v roce 1436 byl v držení IDMikuláše Trčky z IDLípy. Pozdější IDOldřichovo tvrzení z roku 1452, že prodal IDLipnici a IDNěmecký Brod IDrytíři z IDLípy za 4000 kop českých grošů, není podle Šimůnka (Šimůnek 1998, s. 111) spolehlivé.
Až do 3. května 1436, kdy IDKateřina z IDVartenberka zemřela, mohl IDOldřich doufat, že dědictví pánů z IDVartenberka získá prostřednictvím své manželky. Po smrti IDKateřiny se však IDMachna z IDVeselí stala jedinou dědičkou vartenberského panství. V té době IDOldřich pravděpodobně inicioval hledání zápisu o spolku v zemských deskách. Jeho žádost však nepřinesla kýžený výsledek. Na jaře roku 1437 IDZikmund udělil IDMachně právo odkázat své statky kterékoli světské osobě podle její svobodné vůle (1437_03_21g). Dne 6. ledna 1438 IDMachna postoupila své dědičné statky IDHaškovi z IDValdštejna a následujícího dne zemřela (AČ XV, s. 190‒191, č. 88 ; Šimůnek 1998, s. 112). IDHašek pak většinu statků rozprodal, i když ne všechny převody lze v pramenech jednoznačně dohledat (AČ XV, s. 210‒211, č. 102 ; Šimůnek 1998, s. 113‒114). Kolem poloviny 40. let 15. století si IDOldřich činil nárok na panství IDVeliš, i když jeho záměry nejsou zcela jasné. Pravděpodobně ho chtěl postoupit IDJiřímu z IDPoděbrad anebo ho s ním vyměnit. IDJiří mu však odpověděl vyhýbavě, z čehož lze snad usuzovat, že měl pochybnosti o oprávněnosti IDOldřichových nároků. IDOldřichovy požadavky překvapily i IDHaška z IDValdštejna. IDOldřichova snaha byla neúspěšná a IDJiří z IDPoděbrad koupil IDVeliš od IDHaška z IDValdštejna v roce 1452 (LOR III, s. 63, č. 83 a s. 67, č. 90; AČ XV, s. 210‒211, č. 102 ; dále viz Šimůnek 1998, s. 114‒115).
Falzum vzniklo zřejmě mezi léty 1438 a 1446. K dispozici jsou tři příležitosti, které mohly hypoteticky podnítit vznik falza: smrt IDMachny z IDVeselí 7. ledna 1438, IDOldřichovy nároky na IDVeliš kolem roku 1445 nebo neúspěšný pokus o nalezení zápisu o spolku v zemských deskách. Navíc Šimůnek 1998, s. 112, zmiňuje převod hradu IDLipnice na IDMikuláše Trčku z IDLípy. IDMikuláš však IDLipnici získal ještě za IDZikmundovy vlády a IDOldřich si na ni tehdy ani později nedělal nárok. Schmidt 1894 / 1895, s. 192, klade vznik falza do let 1438‒1445.
2: AČ XV, s. 185, č. 83 .3: LOR I, s. 109‒112, č. 163 .