IDJan z IDTřebína (Jan z Třebína) stvrzuje, že prodal IDVáclavu Rutharovi (Wáclawkowi Rutharovi), svému příteli, 80 kop grošů věčného platu na svobodných statcích v IDTřebíně (Třebině) i s dvěma kmety, přičemž půl lánu drží IDVáclav Škrob (Wáclaw Škroba), odvádějící 2 a ½ kopy grošů, šest dní roboty a čtyři kury, a na druhém půl lánu hospodaří IDBláha (Blaha), který odvádí totéž; kvituje IDRuthara ze splacení plné částky hotovými penězi; dále slibuje, že nechá tento plat do 4 let zapsat do zemských desek, budou-li otevřeny; pokud v zemi nebude institut desek fungovat, zavazuje se řídit se jakýmkoliv platným zemským řádem; rukojmími a správci daného platu určuje IDJindřicha Kosovce ze IDZáhoří (Jindřich Kosowec z Záhořie) a IDBernarda ze IDŠtěkře (Bernart z Stekře); společně pak znovu slibují vložit transkaci do desek či jí jinak dle platného zemského řádu potvrdit; IDVáclav Ruthar dále doplňuje, že pokud mu IDJan z IDTřebína nebo jeho budoucí do 4 let vrátí celou výše jmenovanou částku a složí mu jí v IDČeských Budějovicích (Budějowicích), zavazuje se jim bezodkladně plat vrátit i se všemi dědickými právy.
- IDJindřich Kosovec ze IDZáhoří (Jindřich Kosowec z Záhořie)
- IDBernard ze IDŠtěkře (Bernart z Stekře)
- A: SOkA České Budějovice; AM České Budějovice; inv. č. 91; sign. II/22; aktuální uložení neověřeno
- B: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
Já Jan z Třebína wyznáwám tiemto listem obecně wšem, ktož jej čísti neb slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a swých přátel radú prodal sem osmdesáte grošów platu wěčného we wsi w Třebíně na dwú kmetú podepsanú i na jich dědinách swobodných a osedlých, na puol lánu, na němž sedí Wáclaw Škroba, dwa a puol kopy grošów, šest dní roboty a čtwero kur, a na puol lánu, jenž sedí Blaha, dwa a puol kopy grošów, šest dní roboty, a čtero kur, s dědinami, s lukami, s pastwami, s potoky, s robotami, a jmenowitě s tiem se wším plným panstwím, jakož sem sám držal, nic sobě práwa i swým budúcím nepozóstawuje, k prawému dědictwí slowutnému Wáclawkowi Rutharovi, swému přieteli nynie městěnínu w Budějowicích, i jeho buducím za puol sedmnácty kopy grošów a za pět grošów dobrých střiebrných rázu Pražského, kteréž sem penieze ot nich wzal hotowé a úplně. A ten jistý plat i dědiny swrchupsané od danie tohoto listu po čtyřech letech mám a slibuji najprwnie, na druho neb konečně na třetie suché dni, když najprw dsky zemské budú otewřieny, jemu wěřiteli mému k prawému dědictví w dsky zemské wložiti, a dobré zprawie postawiti, jakoý země Česká má za práwo; pakliby desk zemských tak brzo nebylo otevřieno, a který řád jiný w zemi byl k otwrzování trhów a dědin, podle toho řádu mám a slibuji plat swrchupsaný a dědiny upewniti a utwrditi wěřiteli svrchupsanému. A my Jindřich Kosowec z Záhořie, a Bernart z Stekře rukojmie a spráwce platu a dědin swrchupsaných za swrchu psaného Jana z Třebina a s ním slibujem wšichni rukú společnú nerozdielnú, naší dobrů wěrú beze wšie zlé lsti, swrchupsanému našemu wěřiteli a jeho budúcím ten plat a dědiny v dsky zemské wložiti a zprawiti před wěny, před sirotky, přede wšemi zápisy, a konečně před každým člowěkem, kteréhož (by) koliwek řádu a stavu byl, jakož země Česká má za práwo, a tak jakož swrchupsáno stojí. Paklibychom toho neučinili, a.t.d. (utforma). Také já Wáclawek Ruthart k prosbě mnohých dobrých učinil sem milost s svým přietelem Janem z Třebína zwlášte takúto: že kdyžby mi Jan z Třebína nebo jeho budúcí od danie tohoto listu we čtyřech letech mé penieze dal tak dobré a wcele, jakož jest ode mne wzal a je w Budějowicích položil přede mnú neb mými budúcími, tehda jemu slibuji, mám a dlužen jsem toho platu a dědin s stúpiti zase k prawému dědictwí beze wšie odpory etc. Datum anno domini M°CCCC°vicesimo tercio die Sancte Barbare.