Král IDZikmund osvobozuje měšťany IDČeských Budějovic (von Budweisz) a jejich potomky od dluhu ve výši 300 kop pražských grošů (Prager muncze) spolu s úroky (seczen ... das die ... von Budweisz ... quidt, ledig und losze ... bleiben), neboť sám král vyrovnal jejich dluhy vůči míšeňskému purkrabímu a svému dvorskému sudímu IDJindřichovi z IDPlavna (dem wolgebornen Heinrichen, herren zu Plawen und burgraven zu Meissen, unserm hoffrichter). IDJindřich a jeho potomci tedy již nemohou žalovat (ungemant bleiben) měšťany IDČeských Budějovic kvůli dluhu. Král IDZikmund prohlašuje všechny dlužní úpisy IDČeských Budějovic, které IDJindřich vlastní (was der brieve der egenante von Plawen von in innehat), za neplatné (crafftlosz und machtlosz sein ... die wir ouch vertilgen und vernichten).
- Na plice: Ad mandatum domini regis IDCaspar Sligk.
- Registraturní poznámka na rubu: Registrata IDMarquardus Brisacher.
- A: SOA Třeboň; SOkA České Budějovice; AM České Budějovice; inv. č. 26; sign. I/26
- B: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- RI XI, č. 8705 (němčina)
- RI XI NB/3, s. 202‒ 203, č. 140 (němčina)
Rozhodčí proces byl od roku 1424 pozastaven, aniž by král vydal definitivní rozhodnutí (viz regest; regest; regest; regest; regest; regest; regest; regest), až do doby, kdy IDZikmund umořil dluh místo IDČeských Budějovic. IDJindřich z IDPlavna nechal vystavit kvitanci pro město IDČeské Budějovice již 10. července 1431 (viz regest), z čehož lze usuzovat, že IDZikmund zaplatil svému dvorskému sudímu 300 kop pražských grošů právě v tento den v IDNorimberku.1 Žádná královská listina týkající se platby IDJindřichovi se však nedochovala.
IDJindřichovy nároky na komorní berni z měst IDČeské Budějovice, IDMost a IDKadaň údajně pocházely z doby IDVáclava IV. V soupisu berně z počátku 15. století v městském archivu v IDPraze, na který odkazuje Čelakovský (CIM II, s. 902 ‒ komentář k č. 701), se však pouze uvádí, že IDJindřichovi z IDPlavna bylo zapsáno 300 kop pražských grošů z komorní berně, aniž by byla uvedena jména konkrétních měst. Obě strany sporu byly několikrát předvolány před krále, aby prokázaly svá tvrzení, ale k žádnému rozhodnutí nedošlo. První slyšení, které se konalo 11. června 1424, bylo neúspěšné, proto IDZikmund zopakoval své předvolání 14. července téhož roku. IDZikmundovým záměrem bylo zřejmě uspokojit vzájemné nároky co nejspravedlivěji (Kaar 2012, s. 278‒279).
1: Podle Schmidt 1908, s. 335 obdržel IDJindřich od budějovické rady tři dlužní úpisy po 100 kopách grošů.