Král IDZikmund zapisuje (addimus et ... comportamus) svému rádci IDJanovi ze IDSkály a z IDRýzmberka sezením na IDRábí (nobili Johanni de Skala alias de Rizemberg residenti in Rabie, consiliario nostro) a jeho dědicům dalších 1000 kop grošů na hrad či tvrz IDNový Hrádek u Kunratic (castrum seu municionem nostram Cunraticze alias Novumcastrum nuncupatum situm prope Pragam) se všemi statky a příslušenstvím včetně vinic u IDPrahy, z nichž jedna patřila IDFrickovi (Ffryczonisovi) a druhá pražskému kupci IDJindřichovi (Henrici mercatoris de Praga); také se vším ovsem a senem patřící ke zvířecí ohradě (ad ortum ferarum), kde se chovají jeleni; s mýtem v IDModřanech (Modrzan) i další mýtem na IDVltavě (Wltawa), platy, loveckými revíry (venacionibus), lovem ptáků (aucupacionibus); se vším, co jeho bratr král IDVáclav IV. (serenissimus princeps dominus Wenceslaus rex Bohemie etc., frater noster carissimus), za svého života k uvedenému hradu přikoupil nebo připojil, jak je jasně stanoveno v IDZikmundově listině o 2000 kopách pražských grošů.
Král IDZikmund postupuje (condescendimus) IDJanovi a jeho dědicům hrad se vším příslušenstvím a stanoví, že jej budou držet, dokud on, jeho dědicové nebo nástupci jako čeští králové od nich hrad nevykoupí za 3000 kop grošů (tam diu quousque ab ipsis ... non fuerit liberatum et redemptum), načež jim hrad i s příslušenstvím do roka bez překážky vrátí. IDZikmund slibuje v dobré víře a svým královským slovem za sebe i za své dědice či nástupce české krále, že je z hradu nijak nevyžene, dokud nebude vykoupen, a stanoví, že práva udělená touto listinou budou užívat i ti, kdo budou listinu držet s dobrou vůlí řečeného IDJana či jeho dědiců nebo s dobrým svědectvím (bono testimonio), s výjimkou IDZikmundových nepřátel. Nakonec král IDZikmund přikazuje pražskému purkrabímu, podkomořímu, ostatním purkrabím, hejtmanům a úředníkům IDČeského království, aby IDJanovi a jeho dědicům nebránili v držení tvrze a jejího příslušenství, nýbrž je jeho jménem chránili, pokud nechtějí upadnout v královu nemilost.
Král IDZikmund totiž už zastavil (proscripsimus et obligavimus) IDJanovi ze IDSkály hrad IDNový Hrádek u Kunratic se vším příslušenstvím popsaným v jiné IDZikmundově listině za 2000 kop pražských grošů.1 Kromě toho král IDZikmund dluží (debitorie obligati) IDJanovi za jeho služby i utrpěné škody 1000 kop pražských grošů, jak jasně ukazuje IDZikmundův dlužní úpis vystavený v IDPasově (Patawie) na 3000 kop pražských grošů.2
1: Viz regest.2: Viz RI XI, č. 5360. Zikmundova listina ze 17. října 1422 v APH; APK; sign. 797.
- A: N/A
- B: opis z 15. století3
3: Obsahuje ohlášení pečeti (koroboraci): presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio literarum, quod sigillum hic tantum vigorem habere volumus acsi maius sigillum magestatis nostre presentibus esset appensum.
- A: N/A
- B: SOA Třeboň; Cizí statky Třeboň; inv. č. 171; sign. II 227 1; kart. 141
- RI XI, č. 6754
- ZR, s. 176, č. 1268
- RI XI NB/3, s. 175‒176, č. 120
Touto listinou král IDZikmund vyrovnal své starší dluhy vůči IDJanovi ze IDSkály a z IDRýzmberka, srov. regest. Přesto již v roce 1421 král IDZikmund zastavil IDChvalovi z IDOčína ves IDKunratice s příslušenstvím (viz regest), přičemž zastavené zboží fakticky ovládali Pražané. Spor o držbu, který vznikl po husitských válkách, byl rozhodnut až po roce 1450 ve prospěch IDAleše ze IDŠternberka (Sedláček 1927-XV, s. 234), který získal IDZikmundovu zástavní listinu pro IDChvala z IDOčína. V roce 1454 předložil IDAleš stejnou listinu komisi pro revizi zastavených komorních statků (AČ I, s. 523, č. 158 ).