Přepis regestovaného dokumentu

Já Čáslav z Sulevic seděním na Vimberce vyznávám tiemto listem, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budú, že jsem vstúpil a mocí tohoto listu vstupuji v pravé křesťanské přímiřie, od danie listu tohoto až do svatého Václava najprv příštieho a ten den celý až do západu slunce během svým, s urozeným pánem, panem Oldřichem z Roznberka i se všemi jeho lidmi a poddanými a to o všecka záštie, kteráž jsú mezi námi takově, jestliže by mi sě v tom přímiří nezdálo státi, tehdy svrchu psanému věřiteli mému dvě neděli napřed mám dáti věděti listem neb jistém poslem na Krumlov, s takovúžto však výmluvú, jestliže bych já svými lidmi sirotkóm, kterýž polem ležie, anebo-li jich pomocníkom ku pomoci byl, tehdy aby tomuto příměří, kteréž svrchu psaným věřitelem mým mám, o ta záštie, kteráž jsú mezi námi, škodno nebylo nižádnú věcí, kteréž to příměřie již psané se všemi služebníky svými a poddanými slibuji věrně, ctně a křesťansky zdržeti a zachovati bez přerušenie všelikakého. Tomu na pevnost svú sem pečeť přitiskl a podle mne slovutný panošie Jan Cosoř a Bohuslav bratřie z Malovic, Jan z Drahonic seděním v Novosedlech, Janek s Sedlce své jsú pečeti věcem svrchu psaným na svědomie přitiskli k tomuto listu. Jenž jest dán na Vintmberce léta od narozenie syna Božieho tisíc čtyři sta třidcátého čtvrtého, ten pátek před letnicemi.