Papež Martin V. potvrzuje Brandovi de Castiglione (Brande), kardinálovi tit. sv. Klimenta (tit. s. Clementis prebitero cardinali) a legátovi apoštolského stolce (apostolice sedis legato), vše, co učinil ve věci uzavření smírů mezi bavorským vévodou Ludvíkem VII. (Ludovicum, ducem Bavarie) a jeho protivníky. Své rozhodnutí odůvodňuje následujícím způsobem: před krátkým časem se papež dozvěděl z listu zmíněného legáta, že ve věci uzavření výše uvedených smírů, které jsou užitečné a nutné pro úspěšné vedení války proti českým heretikům (Bohemos hereticos), učinil zmíněný apoštolský legát některá prohlášení a pod hrozbou církevních trestů také vydal nařízení k jejich dodržování; dále řešil řečený legát záležitost exkomunikovaného bavorského vévody Ludvíka: aby mohl řečený kníže vstoupit bez pohoršení do města Řezna (in civitate Ratisponensis), v němž byl vyhlášen z uvedených důvodů zmiňovaný smír, zrušil řečený legát svou autoritou pro toto město církevní interdikt, kterému podléhala všechna místa, kam by vstoupil zmíněný vévoda; protože v této věci nebyla zmíněnému legátovi udělena papežská pravomoc (facultatem) a papež souhlasí s jeho jednáním, rozhodl se vše, co v této věci legát učinil, stvrdit z moci papežské.