Císař IDZikmund nařizuje úředníkům českého dvorského soudu, aby odvolali darování odúmrti po IDJanovi z IDDalkovic (Johannes de Dalkowicz) bratrům IDJanovi z IDOvesných Ratají a IDMarkvartovi z IDOvesných Ratají a danou odúmrť převedli IDVilémovi ze IDŽlutic (Wilhelmus de Zluticz). Jmenovitě se jedná o dva dvory a sedlácké statky s platy, poli, loukami a vším příslušenstvím ve vesnici IDDalkovice, roční plat 2 kop pražských grošů ve IDZbizubech (Zbizubiech), roční plat 2 kop a 10 grošů v IDOvesných Ratajích (Rathagich), roční plat 80 grošů v IDŘimovicích (Rzimowiczich), roční plat 4 kop v IDDubu (Vduba), roční plat v IDČelivu (Czelewie), roční plat ve IDVracovicích (Raczowiczich) a roční plat ve IDVojkově (Woykowie).
V DD není výslovně uvedeno, zda měl IDZikmundův rozkaz písemnou podobu, ale je to velmi pravděpodobné, neboť komunikace s dvorským soudem byla značně formalizovaná. Možné je však také, že úředníci dvorských desk jednali pouze na základě IDZikmundova ústního rozkazu.
Podle záznamu v DD měl IDZikmund řečené zboží darovat bratrům IDJanovi a IDMarkvartovi z IDOvesných Ratají, Provolací list byl dvorským soudem vydán dne 14. června 1437, proti tomu však protestoval IDVilém ze IDŽlutic, kterému tuto odúmrť již dříve daroval IDZikmund, na což mu vydal i listinu s majestátní pečetí. Proti daru řečeným bratrům neprotestoval jen IDVilém ze IDŽlutic, avšak císař rozhodl v jeho prospěch a 1. října 1437 nařídil úředníkům dvorského soudu, aby mu zboží vydali. Přesto se ale IDVilém již 14. listopadu daného zboží zřekl ve prospěch zmíněných bratrů IDJana a IDMarkvarta z IDOvesných Ratají, o čemž svědčí pokračování zápisu v DD.