IDJan řečený Mládě z Křimova ?1, seděním na IDVilémově2, vyznává, že na žádost obyvatel městečka IDVilémova a také kvůli válečným bouřím učinil zvláštní milosti, a potvrzuje, že všichni obyvatelé IDVilémova mu mají na sv. Jiří platit 2 a ½ kopy grošů dědičného úroku z každého lánu pole, a na sv. Havla pak kopu a 12 grošů úroku a také 6 slepic. O žních jsou všichni povinni z každého lánu vzít 8 ženců a jeden celý den pluhem orat a vozit úrodu z pole, a každý měšťan má do Velikonoc dát 1 vepřovou plec za každý lán svého pole. Všichni mlynáři ve městě a okolí, kromě farářova mlýna, mají dát IDJanovi 8 strychů obilí na sv. Jiří a 8 na sv. Havla, a každý mlynář má vykrmit jednoho vepře. Tyto úroky, roboty, pocty a poplatky mají obyvatelé IDVilémova platit každý rok IDJanovi nebo jeho dědicům, počínaje příštím svátkem sv. Jiří. Dojde-li k vyhlášení všeobecné zemské berně, mají mu obyvatelé z každého lánu dát 2 a ½ kopy grošů a z každého mlýnského kola 15 grošů. Dále uděluje všem měšťanům právo svobodného odkazu; zemře-li vilémovský obyvatel bez posledního pořízení, práva k jeho majetku získává nejbližší rodinný příslušník; pokud by nikdo takový nebyl, získává všechen majetek kostel a záduší ve IDVilémově. Všechny pastvy a občiny, které od pradávna k městečku náležejí, mají zůstat v jeho majetku i nadále. IDJan dále uděluje všem měšťanům právo svobodného prodeje majetku, ale žádá, aby bylo zboží prodáno pouze dobrému člověku, který by byl obci prospěšný; konečně, uděluje všem obyvatelům právo svobodného odchodu z městečka bez jakýchkoliv poplatků.
1: Lokalita Křimov emendovaná s lokalitou Křísov.2: Jedná se o IDVilémov u IDChomutova (viz Profous IV S-Ž, s. 545). IDKarel IV. osadu roku 1342 nadal trhovým a hrdelním právem, roku 1347 pak by IDVilémov povýšen na trhové městečko.
- IDJan řečený Mládě z Křimova ?: ?; přírodní; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDJan z IDEgerberka: ?; přírodní; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDKadolt z IDDoupova: ?; přírodní; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDKadaň: ?; přírodní; přivěšená na pergamenovém proužku
- A: SOA Litoměřice; SOkA Chomutov; AM Vilémov; aktuální uložení neověřeno
Ve jméno Buošie amen. Neb všecky věci, kteréš sě mezi lidmi dějí, v časech pominují, leč by byly listovým dále trvajícím řádem potvrzeny, a protož já Jan, řečený Mládě z Křísova seděním na Vilémově1) známo činím tiemto listem a vyznávám obecně přede všemi nynějšími i budúcími, ktož jej koli uzří čísti anebo čtúce slyšeti budú, že k prosbě snažné a šádosti pilné lidí svých i vší obci městečka mého vílémovského, i také znamenav veliké búře i léta drahá, kteréž jsú sě tato léta v zemi České byla vznikla i pohříchu příliš dlúho trvala, a protož s dobrým rozmyslem a zdravú radú přátel svých svým, dědicuov i budúcích svých jmény takovúto zvláštní milost a obdarování učinil sem a mocí tohoto listu činím a dávám nynie i věčně nadepsaným obci z Vilémova, jim všem vespolek a každému z nich zvláštně, i jich všem dědicom a budúcím takově, že mně, dědicom a budúcím mým s každého lánu dědiny dávati a platiti mají na sv. Jiří dva a půl kopy grošuov dobrých peněz úroka dědičného a na sv. Havla s každého lánu kopu a dvanácte grošuov úroka, a šestero kur úročních platu ročního, věčného a dědičného. Item když žeň dospěje, tehda mi každý s každého lánu má osm žencuov postaviti a každý s lánu celým pluhem jeden den orati a s lánu celým vozem jeden den celý z pole voziti, item celým vozem jeden den les voziti a k Velicé noci s každého lánu mají dáti jedno plece vepřové. Item každý mlynář tudíš u Vilémově kromě farářova mlýna mně, dědicom a budúcím mým mají dáti o světým Jiří osm strychuov rži a na sv. Havla také osm strychuov rži a každý jeden vepř ukrmiti. A takové úroky, roboty, pocty a poplatky mají nadepsaní, obec z Vilémova s každého lánu mně, dědicóm i budúcím mým dávati a platiti na každý rok a tak dále časy věčnými a budúcími, a to mi není mají tak počíti platiti a dávati na sv. Jiří najprve příštího. Item gdyškoli a kolikrátkoli berně zemská obecní bude pološena ! a provolána a s jiných pánov, rytířuov, panoší a zeman v České zemi brána byla, tolikrát mně s každého lánu mají dáti dva a půl kopy grošův a s každého kola mlýnského patnáct grošuov. Item dále tuto svobodu a právo dávám nadepsaným všem dědicom i dědičnám i budúcím jich tudíš u Vilémově, aby každý z nich mohl mocně dáti a poručiti všecko své zboží movité i nemovité i všechny své statky svrchní i spodnie buďto sa ! svého zdravého života anebo na smrtedlné posteli, komuš sě jemu kolivěk za podobné zdá. Pakli by kohoškolivěk z nich Buoh neuchoval, že by bes kšeftu umřel, tehdy přítel, kterýš by najblišší po rodu byl, ten má k tomu statku plné právo mieti téš, jakoš by jeho byl, to sbošie řádným kšeftem dal a otkázal. Pakli by išádného přítele nebylo, tehda to všecko, což by ten odumřel, má na kostel tu u Vilémově a na jiné zádušie spadnúti, a to má s uobcí vilémovskú na kostelnie klenoty a jiné potřeby obráceno býti. Item všecky pastvy a obce, kteréš sú z taradávna ! tu u Vilémově měli, ty ještě mají míti a těch pošívati pokojně a bez příkazy nyní i věčně. Dále kdyš by kterýškolivěk z súseduov a vobývajících tudíš u Vilémově který lán dědiny anebo dvůr chtěl prodati komuškolivěk jinému, to má a muoš prodati člověku dobrému, kterýš by sě pánu a obci za súseda přijíti hodil a jinému šádnému; a gdyš by již takovie prodal a osadil, tehda ten anebo ti muož anebo mohú sě na jiné zbošie a za jiné pány stěhovati, šádného úplatka za to vyhoštěnie mně, dědicom a budúcím mým věčně nečiníc ani k čemu za to zavázáni mají býti. A toho všeho, což v tomto listu psáno stojí, na potvrzenie a jistotu pevnú i věčnú já Jan nadepsaný pečet svú vlastní dobrú svú vólí a jistým vědomím k tomuto listu sem přivěsil a pro lepší svědomí prosil sem urozeného pána Jana z Egerberka seděním na Pětipsech2) a slovutného panoše Kadolta z Dúpova a poctivé múdrosti pánov purgermistra a konšeluov města kadanského, že sú oni k mé prosbě své pečeti podle mé jim beze vší škody k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán léta od narození Buožího tisíc čtyrstého třidcátého sedmého tu středu před hodem Matky Buoší, jenž slove hromnic.
1) O něm výše č 257, pozn. 1.
2) Syn Odolena mladšího Pětipeského z Chyš a Egerberka (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 383)