IDPřemek, vévoda opavský (Přemek, z Boží milosti kníže a pán opavský), činí poslední pořízení s radou a souhlasem svých synů knížat IDVáclava (kněze Václava), IDViléma (kněze Vilemovú) a IDArnošta (kněze Arnoštovú) poslední pořízení. Jeho synové knížata IDVáclav, IDVilém a IDArnošt mají IDOpavsko (knižetství Opavském) držet v nedílu pod vrchní správou IDVáclava až do konce husitských válek, svému bratrovi IDMikulášovi (kněze Mikuláše) nemají udělit zvláštní díl země ani hrady z důvodu možnosti sporů, místo toho má být s radou šlechty a měst určen roční důchod podle možnosti zadluženého vévodství, který má dostávat doživotně. V případě nutnosti obrahy země má na ní z něho přispívat jako jiní stavové. Věno Přemkovy ženy kněžny IDHeleny Bosenské (Heleny, dědičky Bosenské), zejména IDhrad Vikštejn (Viteknstein) s příslušenstvím, plat na IDOpavě (Opavě) a dvůr kdysi Augustinův před městem IDOpavou ji mají nechat a dluhy jí splácet a odvádět na IDVikštejn. Dcerám mají zajistit podle možností vévodství věno, když by se měly vdát či vstoupit do kláštera. Knížecí dluhy mají splatit podle dlužních úpisů.
- IDČeněk z IDTvorkova (Čenka z Tvorkova)
- IDHanuš Kosíř z IDŽivotic1 (Hanuše Kosíře z Zibotic)
- IDJindřich Kosíř z IDLitultovic2 (Jindřicha Kosíře z Lituoltovic)
- IDHartel Tunkel ze IDŠtítiny3 (Hartle Tunkle z Sčíčiny)
- IDOpava (Opavě)
- IDHlubčice (Hlubčičan)
1: Pilnáček 1991, s. 3102: Tamtéž3: Kouřil – Prix – Wihoda 2000, s. 346
- IDPřemek, vévoda opavský: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- IDČeněk z IDTvorkova: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- IDHanuš Kosíř z IDŽivotic: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- IDJindřich Kosíř z IDLitultovic: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- IDHartel Tunkel ze IDŠtítiny: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- IDOpava: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- IDHlubčice: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- A: N/A
- B: Copiarium Monasterii ad S. Wenceslaum v univerzitní knihovně Pražské; sign. XVI. C. 7., f. 50 a f. 78 (aktuální uložení neověřeno)
- Pilnáček 1991, s. 310
- Kouřil – Prix – Wihoda 2000, s. 346
- Kouřil – Prix – Wihoda 2000, s. 489-490
Ve jméno Boží amen. My Přemek, z Boží milosti kníže a pán opavský, vyznáváme tímto listem přede všemi zjevně ktož jej vidí, neb čtúce slyšeti budú, Znamenajíce, že věčného bydlení na tomto světě není, majíce pána Boha a smrt svú na paměti, a my jsúce jisti všelikú chvíli, co Bůh milý na nás připustí, chtíce opatřiti, aby po tom po naší smrti zmatkové, závady a nesnáze nevznikly, podle toho rozumu, kterýž nám pán Bůh ráčil pójčiti, nebludně ani zmateně, ale s dobrým rozmyslem a pamětí, s radú, vůlí a vědomím osvícených knížat, kněze Václava, kněze Vilemovú a kněze Arnoštovú, dédicův Opavských, synův našich milých a našich starších zeman, služebníkův a měst věrných a milých, takový jsme řád a spósob zjednali a spósobili, zjednáváme a zpósobujeme mocí tohoto našeho lista, a jest v tom naše osobní rozkázání a naše plná vůle ve všech duších mocně a povinně tak, jakž pořád dole osazeno jest a stojí napsáno:
Najprvé že synové naši svrchu psaní po naši smrit, když tu pán Bůh na nás připustí, svorně, společně a jednostajně při knižetství Opavském a zámcích nedílně a za jeden člověk ostati a všech požitkův a užitkův nerozdílně a za jeden člověk ostati a všech požitkův a užitkův nerozdílně užívati a požívati mají, kníže Václav(a), syna našeho a bratra jejich staršího sobě za správčí zvolíc, a toho knížetství nikterak mezi sebou dílem roztrhati nemají, dokudž tyto nepokojové a bouře v Čechách a v Moravě i v jiných okolních zemích a krajinách vzniklý konce a upokojení nevezmú. Také osvíceného knížete, kněze Mikuláše, syna našeho milého, bratra jejich k žádným zámkóm ani k držení země a lidí dílem pro některé jeho nesnáze připustiti nemají; nežli s raddú přátelskú zemanův a měst rozhodnúti nemají; nežli s raddú přátelskú zemanův a měst rozhodnúti mají, co by se jemu na jeho díl mohlo dostati podle toho, jakožto knížetství stačit může mimo dluhy, a to shadajíce na plat roční, jemu ten plat jeho dílu bez zmatku a odpory všelijaké mají a dlužni budú vydávati do jeho smrti a jestliže by pro kterú zemskú potřebu a pro obecně dobré na země kterú pomocí synové naši napřed psaní sáhli, ta pomoc tak dobře od dílu kněze Mikulášova, syna našeho milého, vzata má býti, jako od jiných, a tomu se syn náš milý, kníže Mikuláš nemá protiviti ani toho odporen býti. Item napřed věno osvícené kněžny Heleny, dědičky Bosenské, maželky naší milý, zejména hrad Vitkenstein, se vším jeho příslušenstvím a plat na Opavě zapsaný, dvůr někdy Augustinův před Opavú, kterýž jsme jí na penězech v naši pilnú pojčených zapsali, i jiné její dluhy, na kteréž listy naše má, mají je synové naši svrchupsaní společně a svobodně pustiti, platiti a bez všelijakých zmatkův platy věnné vydávati a ji bez příkazy řádně, laskavě, mile a ochotně na její věno na hrad Vitkenstein se vší její zbrojí a facychavem provoditi. Item kněžnický dcery (t. knížecí dcery) naše milé a sestry své mají synové naši poctivě a řádně chovati a těm, kteréž k duchovenství jsú zavázány, potřebu tělesní do klášterův jednati mají, a kteréž světské, kdyžby skrz způsob boží v manželství svatý, s radú a povolením jejich, řádně vstúpiti (chtěly), mají jim i každej zvláště, synové naši svrchupsaní díl jejich dáti podle toho, jakož knížetství naše a jejich dědictví stačiti může. Dokudžby jich nevydali, mají je poctivě a řádně statkami i jinými potřebami tělesnými ozdobiti a jich, jakož na ně záleží, řádně, mile a laskavě chovati. Item dluhy naše, buďto veliké nebo malé, v kteréž jsme v těchto nepokojných letech pro obranu země své zašli a pro vykúpení větších záhub vdlužiti se musili jsme, ty aby synové naši milí podle listův našich také plnili a těm na naší duši zůstati nedali. Také co se svým služebníkóm, jenž tato léta s námi trpěli a kteréž pro obranu zemskú chování (chovati) dlužni jsme, aby i tyto pěkně, řádně a bez křiku zaplatili. A kdyžť nás pán Bůh neuchová, milí synové, duši naši milí, nezapomínejte, jakožť Vám toho úplně věříme. Všem napřed psaným věcem na svědomí, potvrzení a věčí jistost pečet naši kázali jsme dobrým vědomím k tomuto listu přivěsiti a přivolali jsme urozených a slovutných opatrných zeman, služebníkův a měst našich věrných milých, Čenka z Tvorkova, Hanuše Kosíře z Zibotic, Jindřicha Kosíře z Lituoltovic, Hartle Tunkle z Sčíčiny, Opavan a Hlubčičan, aby pro lepší jistost, potvrzení a památku pečeti své podle naší k tomuto listu také přivěsili. Jenž dán na Hradci v pátek před sv. Mathúšem apoštolem a evangelistú Božím4 syna od narození Božího tisícího čtyřstého třicátého třetího léta.