Christophorus Pileatoris z Feldkirchenu (Feltkirchen), kněz salzburské diecéze (Salzburgensis diocesis) žádá papežský stolec, aby pověřil spravedlivou místní osobu (in partibus) vyšetřením záležitostí týkajících postupu kolem obsazení farního kostela sv. Panny Marie ve vsi Slup (Czolbaw) ležícího v olomoucké diecézi (Olomucensis diocesis), a pakliže by byla následující odůvodnění žadatele uznána za pravdivá, aby mu byla na zmíněný kostel, jehož roční výnos nepřevyšuje 12 hřiven stříbra, udělená papežská provize bez ohledu na to, že již získal provizi na farní kostel sv. Václava v Troskotovicích (Dreskawicz),1 který ještě nedrží a jehož roční výnos nepřevyšuje 8 hřiven stříbra; ve své žádosti zmíněný petent sděluje, že před jistým časem rektor řečeného farního kostela ve vsi Slup Osvald Čech (Osvaldus Czech) odstoupil svůj kostel Tomášovi, rektorovi kostela v Martinicích (Thome, rectori parrochialis ecclesie in Mertnicz) v téže diecézi, a ten v reakci na to jakoby titulem koupě (quasi in titulum empcionis) předal svůj dvůr (suam curiam) v uvedené vsi Slup se všemi jeho důchody k rukám Jana, probošta, a abatyše a konventu cisterciáckého kláštera v Oslavanech (ad manus Johannis, prepositi, abbatisse et monialium monasterii Osslaviensis), kolátorek řečeného kostela sv. Panny Marie, a také Joštu Hechtovi, nižšímu šlechtici v řečené diecézi (Judoco Hocht, armigero), a proto jako náhradu za uvedenou takovou rezignaci a předání ustanovily oslavanská abatyše a konvent řečeného Osvalda Čecha stálým vikářem jejich klášteru inkorporovaného kostela sv. Jakuba v Brně (Brunna) a to za takových smluvních podmínek (sub pacto tali), že zmíněný Osvald má platit abatyši a konventu z kostela sv. Jakuba jen 10 hřiven v zemi platné mince, namísto obvykle placených 20 hřiven, a pokud by ho jakkoliv nebo kdokoliv de iure nebo de facto vypověděl nebo zbavil zmíněného kostela a vikariátu, má mu abatyše a konvent povinnost platit doživotně 12 hřiven výše uvedené mince, což se nezdá být simonií; když po pěti či více letech však zmíněný Osvald Čech rozvážil, že nadále nemůže držet řečený kostel, aniž by nedocházelo ke sporům a obtěžováním, které byly abatyši, řádovým sestrám i jemu předkládány v papežské kurii, rezignoval, odstoupil a odešel od řečeného svatojakubského kostela a vikariátu a stal se nezpůsobilým.
Papež Martin V. supliku schvaluje (Fiat ut petitur in forma iuris et inscribat se).
1: MVB VII/2, s. 427, č. 1032
- A: N/A
- B: R. Suppl. 167 (lib. VI de vacantibus per fiat a. sexto)
Celý text supliky je poněkud hůře srozumitelný, protože část textu je v papežských registrech suplik nečitelná a v edici vynechaná. Vzhledem k hlavní části žádosti není jasné, jak a v čem se stal Osvald Čech nezpůsobilým (reddidit indignum) a proč Christophorus z Feldkirchen žádá o udělení kostela, který se dostal do rukou Tomáše, rektora kostela v Martinicích rezignací řečeného Osvalda, který za to získal kompenzaci ve formě „zvýhodněné“ držby stálého vikariátu u sv. Jakuba v Brně. Vysvětlením by snad mohlo být to, že (dobrovolný) odchod Osvalda Čecha od kostela sv. Jakuba považoval petent z hlediska práva za anulaci všech předchozích právních kroků, díky čemuž se mohl stát nějakým způsobem nezpůsobilým k držbě farního beneficia u kostela sv. Marie ve vsi Slup. Papežský mandát k této suplice se nedochoval. Vesnice Slup se až do roku 1949 nazývala Čule.