Jan Smil z Křemže (Jan řečený Smil z Křemže) přiznává Oldřichovi II. z Rožmberka (Oldřichovi z Rosenberka), že se proti němu provinil v době, když byl v jeho službách (jeho čeledín a služebník u jeho dvora), neboť svým pacholkům nařídil krást po hospodách. Vyznává, že se Oldřich k němu zachoval, poté co byl i se svými pacholky zajat, velkoryse a propustil Smila na svobodu. Zavazuje se pod ztrátou cti, majetku i hrdla, že už proti němu a jeho služebníkům nebude jednat nepřátelsky.
- Vilém z Potštejna a Lopaty (Viléma z Potenstajn odjinud s Lopat)
- Jan Odranec z Drahonic (Jana Odrance z Drahonic)
- Racek z Drahonic (Racka odtud také z Drahonic)
- Jan Smil z Křemže: s.johanis de krzemz.; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Vilém z Potštejna a Lopaty: +s+vilhelmi+de+potnstain+; červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Jan Odranec z Drahonic: .s.iohis.de.draho.; černá v misce přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Racek z Drahonic: racknois.de drahonic; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Na rubu (15. století): Zápis od Jana z Křemže, že se víc neslušných věcí proti panu Oldřichovi z Rožmberka dopouštěti nebude. 1422.
- Na rubu: Revers Johanns von Krzemzs den er und dem herr Ulrich von Rosenberg nicht senndte de anno 1422.
- Wagner 1888, s. 171.
- Sedláček 1897-XI, s. 158, pozn. 1.
- Schmidt 1908, s. 233, pozn. 5.
- Teplý 1909, s. 213.
- Urbánek 1915, s. 419.
- Jánský 2001-I, s. 153.
- Kubíková 2004, s. 64‒65.
- Bar 2014, s. 94, pozn. 135.
Přepis regestovaného dokumentu
Jan řečený Smil z Křemže vyznávám tiemto listem všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšěti budú, že jsem provinil proti urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka, pánu svému milostivému, že i jsa jeho čeledín a služebník u jeho dvora, rozkazoval sem a dopustil sem svým služebníkóm a svým pacholkóm krásti na hospodách, což by sě jim nahodilo a co by jedné zatajiti mohli, a v tom sem shledán i s mými pacholky. A Jeho Milost moha mi učiniti, jakož na takového slušie, se mnú ještě milostivě učinil z své milosti k mé a mých přátel k snažné prozbě a nade mnú nepomstil i nad mými pacholky, jakož na takový běh záleží. Protož já svrchu psaný Jan Smil z Křemže slibuji svú dobrú křesťanskú věrú, že sě nechci dopustiti viec takových věcí, kteréž by byly proti mé cti anebo-li proti zápovědi a řádu zemskému a proti pánu mému milostivému, panu Oldřichovi z Rosenberka neb proti jeho služebníkóm aneb poddaným všelikakým obyčejem a beze všie zlé lsti. Pakli bych co učinil anebo-li svým dopustil učiniti, tehdy vyznávám na sě sám, že sem propadl Jeho Milosti hrdlo i zboží a že Jeho Milost muož se mnú učiniti i s mým zbožím, což bude ráčiti, a jako z takovým člověkem, ješto cti a viery žádné nemá a ješto sem sě jí sám odsúdil, i toho všěho, což mám proti Jeho Milosti, spravedlivě. A toho na svědomie svú vlastní pečeť přiložil sem k tomuto listu a na svědomie prosil sem urozeného pána, pana Viléma z Potenstajn odjinud s Lopat, přietele svého dobrého, a slovutných panoší Jana Odrance z Drahonic a Racka odtud také z Drahonic, přátel svých milých, že jsú k mé prozbě vedle mne své pečeti přiložili na svědomie k tomuto listu, kterýž je dán a psán v Krumlově den svatého Lukáše, léta od Božieho narozenie tisícieho čtrstého dvucátého druhého.