Císař Zikmund dává (dáváme) nově založenému městu Hradišti neboli Táboru (městu Hradissti nebo Tabor), jeho měšťanům a obyvatelům (měšťanom a bydlitelom jeho), zboží Hradiště (Hradijsstie) spolu s jeho dvory, platy z mlýnů, mýta na řece, na které se splavuje dřevo (s majtem na řece, ježto les plaví), louky, pastvy, stráně, houštiny, rybníky, řeky a potoky, stejně jako Sezimovo Ústí (Ustij Sazemino) spolu s mýtem a příjmy z domů, dvorů, zahrad, práva skladu (na skladích), trhu (na tržném), z herynků (na heryncích), soli, pekáren a masných krámků (na chlebníciech, na masných krámcích), patronátních kostelů (na poddacích kostelních) a kapliček, panování nad klášterem, špitálem, třemi vsi Kavčí (na Kawčziem) a Doubravou (na Doubrawie), jež obě dříve patřily ke špitálu (jakož k špitálu přísluší) a také Měšic (na Miessicych), které rovněž patří ke špitálu (jako k špitálu příslušejí), se stráněmi a houštinami, příjmy z mlýnů, řek, rybníků nad Ústím (nad Ustim) spolu s potůčky a vším příslušenstvím, aby Zikmund svázal jmenované měšťany se sebou a jeho nástupci českými králi. Dar zahrnuje také věno (s věnem) 1000 kop grošů, které Zikmundovi připadlo po smrti Anny (paní Anny, vdovy), vdovy po Oldřichovi z Ústí (někdy Oldrzichowy z Ustij), jak to uznali čeští páni (pány přisúzeno). Zikmund nechal podle zvyklostí země tento dar zapsat do zemských desk Království českého. Nakonec zakazuje Zikmund jeho podkomořímu, purkrabím, rychtářům a všem dalším poddaným v království Českém pod pohrůžkou jeho těžké nemilosti, bránit jmenovaným měšťanům v jejich nárocích ohledně dotyčných statků, nýbrž je mají podpořit radou a pomocí.
Císař Zikmund uvádí, že koupil za jistou sumu město Hradiště (Hradijsstie) a Sezimovo Ústí (Ustij Sazemino nad Luznicy) se všemi právy, tak jako příslušenstvím od urozených Jana staršího z Ústí a na Pleších (od urozených Jana staršího z Ustij odjinad z Plešie) a od Jana mladšího z Ústí (a na Jana mladšího z Ustij).
- Ad relationem domini Johannis de Ryzmberk alias de Rabi et Przibikonis de Klenow
- A: N/A
- B: SOA Třeboň; SOkA Tábor; AM Tábor; kniha č. 2; fol. 27r‒v
- C: NA Praha; Desky zemské; sign. CCL A; fol. 8
- ZR, s. 213-214, č. 1566
- RI XI NB/3, s. 285-287, č. 204
Na věno po Anně z Ústí (s dřívějším přízviskem po prvním choti z Kunštátu), vznesl nárok jak její syn Jan z Kunštátu řečený Zajímač, tak Jan z Ústí. Po rozsudku zemského soudu z 20. ledna 1437 byly nároky Jana z Kunštátu neoprávněné, protože jeho matka nezanechala žádné testamentární prohlášení ve prospěch svých dětí, jak se činilo dle zemských zvyklostí. A proto prohlásil zemský soud dědictví za propadlé Království českému a doporučil jeho převod na Jana z Ústí. S posledním bodem rozsudku ale Zikmund nesouhlasil, takže věno města Tábora převedeno nebylo.
Přepis regestovaného dokumentu
My Sigmund, z boží milosti Římský císař vždy rozmnožitel říše a Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúce slyšeti budú, že jakož jsme Hradijsstie a Ustij Sazemino nad Lužnicí od urozených Jana staršího z Ustij odjinad z Plešie a Jana mladšího z Ustij, věrných našich milých, s těmi se všemi právy a příslušnostmi, k těm zbožím z staradávna spravedlivě příslušnými, za jistú peněz summu kúpili k dědictví a jmění věčnému i jim za ty peníze dosti učinili vedle jich vuole, tak chtíce, aby město naše Hradijsstie nebo Tábor, námi v nově vysazené a jiným městóm královským přičtené i měšťané a bydlitelé jeho tiem snáze se lepšeti a nás i budúcich našich králuov Českých pilněji a stáleji přidržeti se mohlo a mohli, s dobrým rozmyslem a radú naší to jisté Hradiště s poplužíme tudiež, s platy na mlýních, s majtem na řece, ježto les plaví, s lukami, pastvišti, s stráněmi, chrastmi, rybníky, řekami, potoky i také Ústie Sazemino nad Lužnicí a s mýtem, s platy na domích, na dvořích, na zahradách, na mýtě, na skladích, na tržném, na heryncích, na soli, na chlebniciech, na masných krámcích, na poddacích kostelních, na kaplanstvie, panstvie na klášteře, panství na špitále, na Kawcziem, na Doubrawie, jakož k špitálu přísluší, na Měšicích, jako k záduší příslušejí, s stráněmi, chrastinami, plat na mlýních, na řekách, na rybníce nad Ustim s potoky i se vším příslušenstvím, tak plně a vcele, jakož svrchu psaní naši súkupové měli a držali jsú a my od nich kúpili jsme, s celým také a plným panstvím i právem naším i s věnem tisíce kop grošuov, kteréž jest na nás, jakožto na krále Českého připadlo po smrti paní Anny, vdovy někdy Oldrzichowy z Ustij, a pány přisúzeno, dali jsme a tímto listem dáváme svrchu jmenovanému městu Hradissti nebo Tabor a měšťanom a bydlitelom jeho dědicky a k věčnosti, a to jsme jim ve desky zemské královstvie našeho Českého vložiti a vepsati kázali, jakož táž země naše z staradávna má za právo. Protož přikazujem podkomořímu, purkrabiem, soudcím i jiným všem našim a královstvie našeho Českého poddaným, věrným milým, nynějším i budúcím, aby svrchupsaným měšťanom našim na zboží od nás tímto listem jim daném i ve desky zemské vloženém, nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, ale radši je při tom radu i pomocí fedrovali, jakož našeho i budúcích našich králuov Českých velikého rozhněvání chtíc ujíti. Na potvrzení i věčnú paměť všech věcí svrchu psaných náš císařský majestát kázali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán v Praze létha od narozenie syna božieho MCCCCO třidcátého sedmého v úterý po hodu zvěstování svaté panny Marie matky boží, leth královstvie našich Uherského etc. v padesátém a prvém, Římského v sedimezcítmém, Českého v sedmnáctém a císařstvie v čtvrtém létě.