Král Zikmund píše všem pánům, rytířům, panošům, městům i celé obci Českého království v záležitosti zemského sněmu (sněm panský a obecní), který se má nyní v Čechách konat. Král ke sněmu posílá své rádce, Aleše ze Šternberka odjinud z Holic (Alsse z Stermberka alias z Holicz) a Půtu z Častolovic (Puothu z Czastolouicz), aby sněmovníkům předali jeho poselství. Zikmund sněmovníky vybízí, aby se především poradili, jak by měl být v zemi nastolen spravedlivý řád a země byla očištěna od všech nespravedlivých nařčení. Král nemá být zbavován svého dědictví, ale má být všeobecně uznáván jako pán země, jejíž záhuby velmi lituje. Z tohoto důvodu se ostatně vždy zdráhal a stále se zdráhá přistoupit k radikálnímu vojenskému řešení situace, aby země byla zničena cizími vojsky. Pokud jde o čtyři pražské artikuly, Čechové po něm vždy chtěli, aby jim v této věci zajistil řádné slyšení, což král vždy schvaloval, a dokonce jim slyšení sám nabízel a stále nabízí. Co se při takovém slyšení ukáže jako spravedlivé a v souladu s Boží vůlí, to má pak být všeobecně respektováno. Obě strany mají spolu uzavřít příměří a navzájem se neutiskovat, což jistě také přispěje ke zlepšení pověsti země. Pokud se někomu zdá, že některé nepravosti v zemi byly zapříčiněny králem, Zikmund si to sice nemyslí, je však případně ochoten zjednat nápravu a nechá si také poradit, jak podobnému vývoji do budoucna předcházet. Král nicméně připomíná, že již za života svého bratra Václava IV. usiloval o dobro české země a vynaložil velkou námahu a prostředky na to, aby byl v Čechách zachován řád a spravedlnost pro všechny. Závěrem Zikmund varuje, že pokud adresáti nebudou chtít přistoupit na jeho návrhy, které ostatně odpovídají i jejich vlastním požadavkům, a povedou zemi jen k další záhubě a hanbě, bude nucen se spojit se všemi svými přáteli i se všemi okolními zeměmi a s jejich pomocí odstranit všechny nepravosti v zemi a prosadit své nároky na vládu. Toto vojenské řešení se nicméně neobejde bez záhuby země a potupy jejích obyvatel. Aleš ze Šternberka a Půta z Častolovic, ať již oba společně nebo jen jeden z nich, bude-li ten druhý nepřítomen, vylíčí sněmovníkům stanoviska krále podrobněji; sněmovníci jim mají ve všem plně důvěřovat, jako by k nim hovořil Zikmund sám.
- Pravděpodobně pod textem vpravo: Ad ma(n)datu(m) d(omi)ni reg(is) Michael cano(ni)cus Pragen(sis).
- A: N/A
- B: Soudobý prostý opis v rukopise Husitské kroniky Vavřince z Březové
- C: Soudobý prostý opis v rukopise Husitské kroniky Vavřince z Březové
- D: Soudobý prostý opis
- E: Prostý opis v rukopise kroniky Vavřince z Březové z 18. století
- F: Prostý opis v rukopise z poloviny 18. století
- G: Prostý opis v rukopise z doby kolem roku 1800
- A: N/A
- B: NK ČR Praha; Sbírka rukopisů; sign. I D 10, fol. 352v‒353r
- C: NK ČR Praha; Sbírka rukopisů; sign. XI D 8, fol. 80r‒81r
- D: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 229
- E: NK ČR Praha; Sbírka rukopisů; sign. XIX B 8, pag. 209‒210
- F: KNM Praha; Sbírka rukopisů; sign. VI B 12, fol. 8r‒9r
- G: KNM Praha; Sbírka rukopisů; sign. I A 7, fol. 108r‒v
- A: N/A
- B: Manuscriptorium
- C: Manuscriptorium
- D: https://digi.ceskearchivy.cz/111256/1
- E: Manuscriptorium
- F: N/A
- G: N/A
- UB I, s. 105, č. 107
- RI XI, č. 4535
- RI XI NB/4, č. 271, v tisku
- Heymann 1954, s. 43‒44
- Šmahel 1993-III, s. 83
- Kavka 1998, s. 93
- Čornej 2000, s. 298
- Šandera 2003, s. 278