Papež Martin V. pověřuje biskupa v Lugo a apoštolského nuncia Fernanda de Palacios (Fernando, episcopo Lucensi, nostro et apostolice sedis nuncio) jednat v následující věci: v nejbližší době se mají sejít římský, český a uherský král Zikmund Lucemburský (Sigismundus, Romanorum, Ungarie et Bohemie), polský král Vladislav II. Jagello (Wladislaus Polonie reges) a litevský kníže Alexander Vitold (Alexander, Litwanie dux), aby jednali o míru mezi sebou stejně jako mezi jejich spojenci, přívrženci a vazaly. S vědomím toho, že nemůže být nic užitečnějšího křesťanskému lidu, a s myšlenkou, jaké výhody by přinesl takový mír a nakolik by byl ochranou před neklidem a těžkými nebezpečenstvími, papež usoudil, že společně s králi a knížaty by měla být přítomná také nějaká církevní osoba zastupující papeže. Když papež zvažoval, který z prelátů by byl k tomuto úkolu vhodnou osobou, vzpomněl si na zmíněného apoštolského nuncia, kterého poznal nejen jako horlivou osobou v jednáních o míru a spravedlnosti, ale také jako osobu, která prokázala mnoho ctností v četných obtížných záležitostech; a navíc je zmíněný apoštolský nuncius z pověření papeže přítomný v těchto oblastech. Proto papež zmíněnému nunciovi svěřuje úkol, aby se odebral na místo, kde se mají řečená knížata sejít; tam má s nimi jménem papeže jednat o jejich míru a co nejpádnějšími důvody jim má dát na vědomí, nakolik je pro ně takový mír užitečný, nakolik je papežskému stolci milý a křesťanstvu nutný. Také má připomenout, že jestliže se mír neuzavře z důvodu absence některé ze stran jednání, pak strana, která se tím proviní, bude předvolána před boží soud všech těch nešťastníků, kteří budou povolání do války. Dále má vyzvat a napomenout výše uvedené panovníky a knížata, aby pro záchranu společenství a pro obranu a zachování katolické víry shromáždili více svých lidí k zničení zavrženíhodné hereze rozšířené v Království českém (regnum Boemie). Papež také uděluje zmíněnému nunciovi pravomoci nutné k jednání o míru mezi řečenými králi a knížaty a mezi nimi jmenuje velmistra a bratry Řádu Německých rytířů (magistrum generalem et fratres hospitalis b. Marie Theutonicorum), kteří měli nedávno těžký spor se zmíněným polským králem a knížetem.1
1: Lewicki II, 1891, s. 161, č. 124