Král IDZikmund zastavuje IDJanu Hanovci ze IDŠvamberka (s urozeným Janem rzeczenym Hanowecz z Sswamberka) za dluh 420 kop pražských grošů, vzniklý sečtením všech prokázaných služeb a utrpěných škod IDJana Hanovce ze IDŠvamberka ve městě IDStříbře, a po porovnání s IDJanovými příjmy od měšťanů města IDStříbra, mýto ze všeho kupeckého zboží (wieczy kupeczkych) převezeného po cestě z IDBavorska, IDFrank, IDŘezna (z Bawor, z Ffrank, z Rzezna) a dalších zemí do IDPrahy (k praze) a zpátky přes území města IDStříbra (w Strziebrze), se všemi přináležejícími právy a užitky, a také menší mýto (menssi mito) ve městě IDStříbře. Obě mýta doposud náležela královské komoře, avšak první bylo dosud vybíráno purkrabím v IDDomažlicích (w Domazlyczych), druhé vybíralo samo město IDStříbro. IDZikmund ustanovuje, že IDJan a jeho dědicové mají vybírat mýta se všemi výnosy a příjmy tak dlouho, dokud IDZikmund nebo jeho nástupci, čeští králové, zmíněnou dlužnou sumu nezaplatí, načež IDJan nebo jeho dědicové mají bez překážek mýta vrátit nazpět. Na závěr IDZikmund nařizuje, že práva poskytnutá touto listinou, mohou užívat také ti, kteří budou držet listinu s dobrou vůli IDJana a jeho dědiců.
- A: N/A
- B: SOA Plzeň; SOkA Tachov; AM Stříbro; tzv. „Purkmistrovské registrum“
- C: Strahovská knihovna; sign. DD II 15; stará sign. 111 (od poloviny 20. století ztraceno)
- AČ II, s. 472, č. 636
- ZR, s. 168, č. 1210 (C) a s. 219, č. 1614
- RI XI NB/2, s. 99‒100, č. 54
Datum je převzato z edice v CIM, která pracovala se dnes ztraceným strahovským opisem listiny (C), viz poznámky o dochování. Římský rok vlády uvedený v opisu je ovšem špatně a měl by být XII. Je nejasné, zda ji C převzalo či vzešla teprve v CIM.
Listina byla později předána dalším osobám a teprve 29. ledna 1540 povolil král IDFerdinand I. městu IDStříbru tuto zástavu vyplatit (Srov. NA Praha; ČGL; inv. č. 1243).
Překlad
Sigmund, z boží milosti Římský král, rozmnožitel říše a Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský a etc. král. Známo činíme tiemto listem všem, že po počtu učiněném s urozeným Janem řečeným Hanovec z Švamberka, věrným naším milým, o služby nám v Striebře až dosavad učiněné i o škody v těch službách vzaté, a vedle toho počtu srazivše příjem od měšťan v Striebře, vyznáváme, že jsme jemu ještě dlužni čtyři sta a dvadceti kop grošuov Pražských. A abychom jeho k dalším našim službám přivedli, chtiece jemu také předřečený dluh ujistiti a dosti učiniti, myslí rozvážnú a s dospělú věrných našich radú i s jistým naším vědomím napřed řečenému Janovi mýto naše, kteréž z věcí kupeckých z Bavor, z Frank, z Řezna a z jiných krajin do krajiny města předřečeného Střiebra sstupujíce k Praze a zase do oněch zemí vezeny bývachu, skrze purkrabie v Domažlicích na čas obývajícé od starodávna tam v Striebře zvyklé vybieráno bylo, kderéž jisté mýto se všemi právy, užitky požíváním k řečenému mýtu připojenými nynie mocí královskú v Čechách ze všech jmenovaných věcí kupeckých má vybieráno a vyzdvihováno býti, spolu s menším mýtem, kteréž od starodávna v Striebře zvykle vybieráno jest, a které do našie příslušejí komory, za předřečených čtyři sta a dvadceti kop grošuov zapsali sme, zastavili a zavázali, zapisujem, zastavujem a tiemto listem svobodně zavazujem, dávajíce předpověděnému Janovi i dědicom jeho plnú, svobodnú a dokonalú moc, že předřečené mýto, kderéž purkrabie v Domažlicích na čas obývající v Střiebře zvykli sú bráti, i jiné menší mýto, které z věcí menších od starodávna tam v Striebře bráno a vyzdviháno jest, nynie i prvé se všemi svými užitky, požíváním i důchody skrze se aneb své bráti a vyzdvihati mají tak dlúho, dokudž by od nás a našich dědicuov aneb potomních králuov Českých jim svrchu psaných čtyři sta a dvadceti kop grošuov nebyly úplně a skutečně zaplaceny. Chceme také, kdybychom kolivěk chtěli předřečená mýta od již jmenovaného Jana i jeho dědicuov vykúpiti za summu svrchu řečenú, že nám mají poslušni býti k vykúpení ani se nám i našim dědicom aneb potomním králóm Českým kterakkolivěk protiviti. A ktož by tento list s předjmenovaného Jana a jeho dědicov dobrú vólí měl, tomu přísluší právo věcí svrchupsaných. Na svědomí toho listd pod pečetí s naším majestátem dán v Nornberce léta božího tisícého čtyřstého dvadcátého druhého u vigilí narození panny Marie, léta království našich Uherského XXXVI, Římského XVII, Českého III.