![](img/kniha.jpg)
![](img/kniha.jpg)
![](img/kniha.jpg)
![](img/kniha.jpg)
Oldřich II. z Rožmberka (Oldřich z Rosenberka) prodává Menhartovi z Hradce (Meinhartovi z Hradce) a jeho dědicům své zboží Konín (Konino), Horní Staňkov (Stanikov), Chotěšov (Chotěšov), Častonice (Častonice), Hodkovice (Hodkovice), Kunkovice (Konkovice), Dobřemilice (Dobřemilice), Zahrádku (Zahrádku), Jarkovice (Jarkovice), Svinnou (Svinnú), Hlavňovice (Hlavněvice), Petrovice (Petrovice), Vojetice (Vojetice), Trsice (Trsice), Světlou (Světlú), Smrčnou (Smrčnú), Bošov (Bošov), Hartmanice (Hartmanice), Hořejší Těšov (Těšov), Částkov (Částkov), Zvíkov (Zviekov), Kundratice (Konratice), Zámyšl (Zamyšle), Sobíkov (Sobíkov), Předvojovice (Předvojovice), Brod (Brod), Vlkonice (Vlkonice), Kašovice (Kašovice), Břetětice (Břetětice), Budětice (Budětice), Stojanovice (Stojanovice), se všemi podacími, s poplužími, se dvory, s dědinami, s poli, s poplatnými lidmi, se všemi platy, poplatky a robotami i se všemi požitky, s lesy, loukami, křovinami, horami, doly, rybníky, potoky, mlýny, a dále plat ve Vlkonicích, Buděticích a Čermné (v Čermné) po Žofii z Opočna (Žofky z Opočna), manželce Jana z Velhartic (manželky dobré paměti páně Janovy z Vilhartic), za 1413 kop grošů (za čtrnácte set kop grošuov a za třinácte kop grošuov střiebrných dobrých rázu pražského) pod pokutou 1/3 částky složenou do ¼ roku (ve čtvrti léta). Zavazuje se vložit Menhartovi zápis do zemských desk. Pokud některé z uvedeného zboží nebude moci Menhartovi předat, slibuje mu Oldřich podstoupit 1/3 (třetinu) z částky. Rukojmí: Matěj Višně z Větřní (Matěje Višni z Větřnie), Buzek z Rovného, purkrabí na Českém Krumlově (Buzka z Rovného, v tu chvíli purkrabie na Crumlově), Něpro Duce z Vařin (Duce z Vařin), purkrabí na Dívčím kameni (v tu chvíli purkrabie na Meinštejně), Petr Sudek z Dlouhé (Petra z Dlúhé), purkrabí na Velešíne (v tu chvíli purkrabie na Velešíně), Štěpán Príšek z Čestic (Štěpána Přieška z Češtic), Markvart z Bukšic (Marqwarda z Bukšic). Pokud tak neučiní, zavazují se osobně nebo v zastoupení 1 panoše nastoupit ležení v hospodě v Jindřichově Hradci (do Jindřichova Hradce) nebo ve městě do 6 mil v jeho okolí (do města v šesti mílech od téhož Hradce v České zemie), jak jim Menhart určí. Pokud by ani do 14 dnů (čtrnácte dní) ležení částku neuhradili, zplnomocňují Menharta k tomu, aby vymáhal částku kdekoliv v Českém království (v České zemi) u křesťanů nebo židů ke škoda Oldřicha a jeho ručitelů. V případě smrti některého z ručitelů má dojít během 1 měsíce (v jednom měsieci) ke jmenování nového a obnovení zlistinění. Konečně, kdokoliv bude disponovat tímto listem s vědomím věřitele, má stejná práva jako Menhart sám.
- Oldřich II. z Rožmberka: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku (ztracená)
- Matěj Višně z Větřní: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku (ztracená)
- Buzek z Rovného: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku (ztracená)
- Něpro Duce z Vařin: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku (ztracená)
- Petr Sudek z Dlouhé: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku (ztracená)
- Štěpán Príšek z Čestic: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku (ztracená)
- Markvart z Bukšic: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku (ztracená)
- Na rubu (15. století): Intabulata prescripta bona domino Meinhardo.
- Na rubu: De Wilharticz et aliorum 1428. Wilharštieští Opočenští.
- Na rubu: Khaufbrief uber innbenandte von herrn Ulrichen von Rosenberg dem herrn Mainhardt von Neuhaus verkhaufs dürfer anno 1424.
- A: SOA Třeboň; Cizí rody Třeboň; sign. Konín II 82 4; inv. č. 146
- Gabriel 1868, s. 250.
- Sedláček 1897-XI, s. 124.
- Hadač a kol. 1959, s. 16.
- Bartoš 1966, s. 43.
- Šmahel 1990, s. 409, 460‒461, pozn. 14.
- Šmahel 1993-III, s. 207.
- Úlovec 1999, s. 12.
- Šmahel 2002-II, s. 1445.
- Kubíková 2004, s. 63.
- Šandera 2005, s. 166, pozn. 18.
Já Oldřich z Rosenberka i s svými budúcími vyznávám tiemto listem všem, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a s přátelskú radú prodal sem své vlastnie zbožie a dědictvie, tyto vsi vdolepsané celé i druhé, což v nich mám: Konino, Stanikov, Chotěšov, Častonice, Hodkovice, Konkovice, Dobřemilice, Zahrádku, Jarkovice, Svinnú, Hlavněvice, Petrovice, Vojetice, Trsice, Světlú, Smrčnú, Bošov, Hartmanice, Těšov, Částkov, Zviekov, Konratice, Zamyšle, Sobíkov, Předvojovice, Brod, Vlkonice, Kašovice, Břetětice, Budětice, Stojanovice s podaciemi všemi, s poplužími, se dvory, s dědinami osedlými i neosedlými i s pustými, s ornými i neornými, s lidmi platnými, se všemi platy, poplatky a robotami i se všemi puožitky, jakžkolivěk jmenovanými, i se všemi k tomu panství a vsem v tomto listu psaným příslušieciemi lesy, luky, chrastmi, horami, doly, jakžkolivěk jmenovanými, i s rybníky, potoky, mlýny, stavy i se všemi puožitky vodními i s lúkami, pastvami, obcemi i s mezemi hraničnými, jakž v nich záleží spravedlivě, i se vším plným panstvím a právem tak, jakož jsem sám držal, nic sobě ani svým budúcím na tom nezuostavuje, než úplně to všecko svrchupsané zbožie prodal sem urozenému panu Meinhartovi z Hradce i jeho budúciem i také všecko právo mé dědičné i výplatu, jakož jmám na zboží a na vsech na Vlkonicích, na Buděticích a v Čermné i kdežkolivěk jinde na kterýchkolivěk vsech bylo by na věně dobré paměti panie Žofky z Opočna, manželky dobré paměti páně Janovy z Vilhartic, kteréžto věno a vsi svrchupsaný pan Meinhart k Vilharticóm drží, prodal jsem i mocně sstúpil témuž panu Meinhartovi i jeho budúciem s tiem se všiem, což k tomu příslušie, nic sobě také na tom nezuostavuje ani kterého práva ani svým budúcím, kromě výplaty v Boru téhož věna. A ta všecka svrchupsaná zbožie a dědictvie i výplatu prodal sem nadepsanému panu Meinhartovi za čtrnácte set kop grošuov a za třinácte kop grošuov střiebrných dobrých rázu pražského, kteréžto mi jest úplně zaplatil penězi hotovými. A ta jistá svrchupsaná zbožie a dědictvie slibuji a jmám již jmenovanému panu Meinhartovi i jeho budúcím očistiti a zpraviti i ve dcky zemské vložiti vedle řádu a obyčeje této země České čistě beze všeho zmatku. A pro lepšie jistotu postavuji rukojmie a zprávce Matěje Višni z Větřnie, Buzka z Rovného, v tu chvíli purkrabie na Crumlově, Duce z Vařin, v tu chvíli purkrabie na Meinštejně, Petra z Dlúhé, v tu chvíli purkrabie na Velešíně, Štěpána Přieška z Češtic a Marqwarda z Bukšic.
A my již jmenovaní rukojmie a zprávce zboží a dědin svrchupsaných slibujem dobrú naší věrú, rukú společnú a nerozdielnú zboží svrchupsaná napředpsanému panu Meinhartovi a jeho erbuom i budúcím očistiti a zpraviti před sirotky, před věny, před zápisy křesťanskými i židovskými i před každým živým člověkem světským i duchovním i přede všemi právy jakžkolivěk jmenovanými, řádem a obyčejem země této České i ve dcky zemské vložiti a zprávce dobré postaviti a to na prvnie nebo na druhé anebo konečně na třetie suché dny, když by dcky zemské obecně byly otevřeny. Pakli by zapisovánie ve dcky zemské nemohlo jíti a který jiný řád zapisovánie zbožie v této zemi šel, ježto by jej páni a lidé řádu rytieřského o zprávy a dědictvie obecnie za obyčej jměli a požívali, též my napředpsanému věřiteli našemu učiniti slibujem a jmáme. Pakli bychom toho neučinili, což jest svrchu psáno, tehdy ihned my rukojmie a zprávce nadepsaní všichni, když bychom a kteřížkolivěk napomenuti byli od věřiteluov našich svrchupsaných, jeden na druhého neukazuje ani sě kterakkolivěk vymlúvaje, ale beze všie odpory každý z nás s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma máme vjeti anebo miesto sebe panoši řádu rytieřského s jedním pacholkem a se dvěma koňoma v leženie poslati a vložiti do města do Jindřichova Hradce anebo do města v šesti mílech od téhož Hradce v České zemie anebo blíže do hospody ctné, kdež nám od věřiteluov našich listem anebo poslem bude ukázáno, a tu jmáme ležeti a pravé leženie držeti řádem a obyčejem země České a odtud z toho leženie nemáme vyjeti ani kterak vyniknúti na ižádné právo tak dlúho, dokudž bychme neučinili toho všeho, což jest svrchu psáno. A jestliže bychme zboží svrchupsaných anebo kterého z nich tak, jakož svrchu psáno jest, věřitelóm našim nadepsaným očistiti a zpraviti nemohli, tehdy jim slibujem a jmáme na svých svobodných a osedlých platných a čistých dědinách tolikéž, čehož bychom nezpravili, a třetinu výše ihned postúpiti a to také zpraviti a očistiti i ve dcky zemské vložiti i utvrditi tak, jakož jest svrchu psáno, anebo svrchupsané penieze a třetinu výše proti tomu, což bychom nezpravili, dáti a zaplatiti věřitelóm našim nadepsaným penězi hotovými ihned po napomenutie toho leženie ve čtvrti léta pod pokutú leženie svrchupsaného. A když by minulo čtrnácte dní po napomenutí tak, jakož jest svrchu psáno, buď ležáno neb neležáno, a my těch peněz hlavních nadepsaných a třetinu výše věřitelóm našim svrchupsaným nezaplatili i se všemi škodami, tehdy týmž věřitelóm našim dáváme plnú moc a právo těch peněz optati, dobýti a vzieti v křesťanech i v židech, kdežkoli v České zemi na naši na všech škodu, a kdežjichkolivěk optají, dobudú anebo vezmú, tu my je slibujem a máme zastúpiti sami sebú nebo našimi dobrými rukojmiemi anebo našimi jistými základy v těch penězích i ve všech škodách, kteréžto by pro naše nesplněnie vzeli, buďto jézdami, poselstvím, napomínáním anebo kterakkolivěk jinak, ježto by ty škody věřitel náš nadepsaný právem bez zmatku pokázal, z těch ze všech škod slibujem vypraviti věřitele naše svrchupsané beze všie jich škody. A umřel-li by který z nás rukojmie, tehdy my živí zuostali slibujem tak movitého a dostalého k sobě v toto rukojemstvie ihned v jednom měsieci přistaviti na miesto toho umrlého s obnovením listu tohoto v táž slova pod ležením svrchupsaným. A ktož by tento list jměl s dobrú volí věřiteluov našich svrchupsaných, ten má též plné právo ke všemu, což jest psáno v tomto listu, a tomu slibujem i máme učiniti to všecko, což jest svrchu psáno, jakož věřitelóm našim svrchupsaným. A toho všeho pro lepší jistotu a ku potvrzení pečeti své vlastnie s jistým vědomím a přiznáním přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán léta ot narozenie syna božieho tisícieho čtrstého osmmezcietmého, ten pátek den svaté Alžběty.