Neznámý autor referuje o veřejné rozpravě husitů (dy hussen) s králem Zikmundem (künig) v Bratislavě (zu Preszburg), která se odehrála v pondělí po druhé neděli velikonoční (am Montag nach quasimodogeniti anno MCCCC vicesimo nono) 4. dubna 1429. Sděluje, že husité nechtěli přijít do Bratislavy bez bezpečí zaručujícího glejtu, kde se jim jako rukojmí musel vydat Mikuláš IV. Opavský (herczog Niclasen von Troppaw) a poté jim byli určeni jako záruka také kníže Přemek (herczog psencken), Vilém Ebser (Wilhalm Ebser) a ještě jeden urozený pán (vnd noch ainen geporn man). Teprve poté přišli do Bratislavy za husity Prokop Holý (Procob), Menhart z Hradce (von Newnhaws) a mistr Petr Payne (ain maister in artibus von Engelland) a mnoho pánů, rytířů, panošů a táboritů asi na 200 koní (zway hundert pferd). Z duchovních knížat byli jednání přítomni olomoucký kardinál Jan Železný (der Cardinal von Olmüncz), ostřihomský arcibiskup Jiří Pálóci (der Erczbischoff von Gran), záhřebský biskup Jan Alben (der Bischof von Agram), biskup z Břehu (der Bischoff von Prig), niský biskup (der Byschoff von der Neyff), györský biskup Kliment Molnár (der Bischoff von Rab), veszprémský biskup Šimon Rozgonyi (der Bischoff von Vesprunn), egerský biskup Petr Rozgonyi (der Bischoff von Erlach), vratislavský biskup Konrád Olešnický (der Bischoff von Presslaw) a freisinský biskup Nikodém della Scala (der Bischof von Freysing). Ze světských knížat a pánů rakouský vévoda Albrecht V. Habsburský (herczog Albrecht von Österreich), bavorský vévoda Vilém (herczog Wilhalm von Bayern), kníže Ruprecht II. Lubinský (herczog Ruprecht von Lubin), kníže Bolek IV. Opolský (herczog Wolk von Opeln), kníže Kantner V. Olešnický (herczog Kentner von der Olsen), kníže Přemek, palatin Mikuláš Gara (der grossgraff), Oldřich z Rožmberka (der von Rosenberg), Půta z Častolovic (pot von Enschol), Jan Městecký z Opočna, Hanuš z Kolovrat, Jan a Vilém Švihovští z Rýzmburka a Skály, karlštejnský purkrabí Zdeslav Tluksa z Buřenic a purkrabí na Přimdě Jindřich Žito (vnd vil ander herren von Pehaim). Své poselstvo zde měl vévoda burgundský Filip III. Dobrý (der herczog von Purgoni), k němuž patřil Guillebert de Lannoy a Gilles Charlier, bavorský vévoda Ludvík VII. (herczog Ludweig von Bayern) svoji radu a 2 právníky (zwen Juristen), ze školy v Paříži 4 doktory Robert Piri, Jakub Textoris, Mikuláš Midi a Filip z Francheleins (von der Schuel von Paris vier doctores), vévoda Vilém III. Wittelsbašský (herczog Wilhalm) tři doktory (drey doctores), a král zde měl čtyři doktory (vier doctores) z vídeňské univerzity vedeni děkanem teologické fakulty Tomášem Ebendorferem z Haselbachu.
Oznamuje dále, že v úterý po druhé neděli velikonoční (am Ertag nach Quasimodogeniti) 5. dubna se král radil se všemi duchovními i světskými knížaty, stejně jako se všemi učenci, jak by měl nejlépe pojmout záležitost s husity. Dostalo se mu rady, aby se s nimi mluvilo o tom, jak se mýlí ve svaté křesťanské víře a že ji nedodržují, tak jak ji jejich předkové a před časem i oni sami dodržovali. Pokud se budou chtít vzdát toho pomýlení a přijmout ponaučení, pak mají být v dobrém vyslyšeni a má jim být uděleno naučení, aby se navrátili zpět do lůna církve. To také král následně učinil.
Husité na to odvětili, že se rádi nechají slyšet před celou obcí a dosáhnou ohledně víry smíru s celým křesťanstvem, které pozná, čí víra je lepší. Na to bylo usneseno, že se tak v žádném případě nestane, protože katolickou víru Ježíš Kristus (Jesus Cristus) ustanovil, přikázal a sám vyučoval a skrze svaté proroky a svaté zjevil a potvrdil. Zatímco husitská víra byla odsouzena na svatém koncilu v Kostnici (in dem heyligen Concili zu Constencz) papežem Janem XXIII. (vnserm heyligen Vater dem pabst) a celým koncilem. Pokud ale požádají o slyšení, mělo by jim být dopřáno slyšení a poučení od duchovních a světských knížat a doktorů, kteří takovým věcem lépe rozumějí, než nějakou obcí, protože v ní by bylo mnoho prostoduchých lidí, kteří takovým věcem nerozumějí. A byly husitům poskytnuty dva dny (zwen tag), kdy měli přijít a nechat se vyslechnout, to jim ale nevyhovovalo a celé to umlklo.
Návrhů k vyhubení kacířství (keczerey) v Čechách (zu Beheim) bylo podáno více. Ač panovala shoda na tom, že nejlepší by bylo učinit to silou, v této chvíli není možné podobné řešení. A tak byl dán návrh uzavřít s husity mír do dalšího koncilu, na kterém by byli vyslechnuti a přidrželi se ponaučení koncilu, čímž by ta ničemnost v Čechách byla odstraněna. Takovéto rady se líbily králi Zikmundovi a všem dalším knížatům, proto byly tlumočeny husitům.
Husité odpověděli, že se rádi nechají před koncilem vyslechnout a nechají se napravit hned poté, co se napraví ostatní duchovní a světská knížata a další lidé. Do té doby zůstanou u své víry. Zpravodaj sděluje, že to činili, jen aby zdržovali, protože není nikdo, kdo by mohl žít až do doby, kdy bude svět napraven.
Král to vzal na vědomí a očekává, že se jim stane vládcem, budou dodržovat mír a jednotu až do příštího koncilu, který se bude konat za dva roky (zway Jar) v Basileji (zu Pasel) a jehož se bude účastnit i papež. A jelikož si přivlastnili mnohé majetky, jež náleží Koruně české (der kron zü Peheim), mají mu je následně postoupit; majetky klášterů, kněží i laiků, které si přivlastnili, mají všem vrátit a postoupit. Do té doby je nemá nikdo nutit k jiné víře a jejich víra má být trpěna, jako se trpí jiní nevěřící. To se líbilo knížatům, pánům a učencům, což nechal král sdělit husitům a pověřil nějaké Čechy (pehaim), aby s husity tímto způsobem jednali. A nechal je spolu rokovat, aby to co nejvhodnějším způsobem učinili. Na to husité odpověděli, že nechtějí s nikým udržovat mír, leda by chtěl být jejich víry, protože oni drží tu pravou. A nemohli by se zpovídat před Bohem, kdyby tolerovali věci proti víře, kterých se dopouštějí katolíci, proto budou bojovat, dokud je všechny neobrátí na svou víru.
Dále sděluje, že v pátek (Am Freytag) 8. dubna husité odpověděli a přislíbili králi, že pokud přijme jejich víru a bude se jí držet, pak jej přijmou velmi rádi za svého pána a budou ho milovat víc než jakéhokoli jiného pána. A České království (künigreich) a majetky Koruny české mu rádi přiznají a pomohou mu proti všem nepřátelům. Pokud tak neučiní, pak zůstává u jejich předešlého vyjádření. To vyvolalo u krále velký vztek a obrátil se na všechna knížata a pány a prosil je pro svatou křesťanskou víru, aby mu pomohli toto bezvěrství vyhubit a ujmout se jeho otcovského dědictví. Král chce společně s rakouským vévodou Albrechtem co nejdříve vytáhnout proti těmto kacířům. Nato se šla všechna knížata poradit se svými rádci, a poté mu všichni slíbili, že se k němu přidají se vší svou mocí, za což jim král vyjádřil velké díky.
Ve stejný den se Prokop Holý obrátil na krále s dotazem, kdy bude další koncil a kdo na něm bude mít moc, zda pouze papež a kardinálové, nebo král a knížata. Na to král odvětil, že bude mít stejnou moc, jakou měli na koncilech jiní římští císaři a králové. Někteří doktoři se zeptali husitů, proč se na to ptají, protože snad mezi sebou mají dost učených lidí, kteří by to měli vědět. Husité požadovali, aby jim na uvedené otázky dali písemnou odpověď, a projevili záměr odjet v sobotu (am sampstag) 9. dubna, jakmile dostanou odpověď ke svým bratřím, kteří se nacházejí šest mil (sechs meylen) od Bratislavy.
- A: N/A
- B: ÖNB Wien; Cod. 3296; fol. 446‒457; aktuální uložení neověřeno
- Leidinger 1903, s. 458, č. 90
- RI XI, 2 n. 7191a
- Tomek 1879-IV, s. 423‒425
- DRTA IX, s. 291, pozn. 1
- Herre 1899, s. 310‒311
- Čelakovský 1920, s. 210, pozn. 150
- Bartoš 1925, s. 191‒195
- Macek 1951, s. 204‒208
- Bartoš 1966, s. 47
- Macek 1971, s. 189‒208
- Šmahel 1993-III, s. 210‒211
- Machilek 1994, s. 519‒520
- Kavka 1998, s. 158‒159
- Čornej 2000, s. 507
- Šmahel 2002-II, s. 1452‒1453
- Válka 2005, s. 107
- Guillebert de Lannoy 2009, s. 222‒224, 92
- Coufal 2012, s. 220‒236
- Elbel 2014, s. 60, 65
Chronologie této zprávy, již historikové považují za oficiální dokument vyšlý z kanceláře Zikmunda, je pochybná a její podání ze zčásti tendenční. Na základě dalších dochovaných pramenů průběh jednání osvětlil Coufal 2012, s. 220‒236.
Přepis regestovaného dokumentu
„Colloquium publicum Hussistarum cum Sigismundo rege Romanorum."
Nota der Tag, als dy Hussen bey dem Künig zu Preszburg am Montag nach Quasimodogeniti anno M°CCCC° vicesimo nono gesucht haben vnd wie sie von dann geschaiden sein.
Es ist zu wissen daz dy hussen niht gen Preszburg komen wolten, sye hetten denn vor ain guet gelaitt; vnd hat In zü Geysel müssen seczen, schicken vnd legen herczog Niclasen von Troppaw vnd darauff zü porgen geseczt herczog psencken, Wilhalm Ebser, vnd noch ainen geporn man. Als nu daz geschehen ist, so sind von der hussen wegen gen Pressburg komen der Procob, von Newnhaws, ain maister in artibus von Engelland vnd vil herren Ritter vnd knecht vnd Thabrer als auff zway hundert pferd.
So sind da gewesen von gaistlichen fürsten der Cardinal von Olmüncz, der Erczbischoff von Gran, der Bischof von Agram Canczlär, der Bischoff von Prig, der Byschoff von der Neyff, der Bischoff von Rab, der Bischoff von Vesprunn, der Bischoff von Erlach, der Bischoff von Presslaw, der Bischof von Freysing.
Von wertlichen fürsten vnd herren herczog Albrecht von Österreich, herczog Wilhalm von Bayern, herczog Ruprecht von Lubin, herczog Wolk von Opeln, herczog Kentner von der Olsen, herczog Psenckch, der grossgraff, der von Rosenberg, pot von Enchol sic vnd vil ander herren von Pehaim.
So hat der herczog von Purgoni sein potschaft da gehabt, auch herczog Ludweig von Bayern sein Rät. vnd zwen Juristen. von der Schuel von Paris vier doctores, herczog Wilhalm drey doctores, der künig hat vier doctores da gehabt.
Am Ertag nach Quasimodogeniti 5 Apr. hat vnser herr der Künig aller fürsten gaistlicher vnd werltlicher vnd aller gelertten rat gehabt, wie er die sachh nach dem besten mit den hussen sölt anvahen. Auff daz ist Im geraten vnd durch ainen gemainen rat beslossen, Er schüll mit In reden lassen, wie sy an dem heyligen cristengelauben verirrt seyn. vnd den nicht halten als ir vodern vnd sy selbs vor zeiten gehalten haben, wellen sie sich darinn begeben, vnd vnderweysung auffnemen, so sol man sie gütlich verhörn vnd dann vnderweysung geben, da durch sy widerkomen zu der mütter der heyligen Cristenhait. Daz hat also vnser herr der künig mit weysen vnd gütigen worten getan.
Darauff haben die hüssen geantwurt, Sy wellen sich gern hören lassen vor ainer ganczen gemain vnd mit der Cristenhait ainen hinderganck tuen von dez gelauben wegen. Also daz man erkennen solt, ob vnser gelaub der pesser wär oder der Ir.
Darauff ward geratslagt, das daz in dhainem weg zü tun sey vnd etswas gar zwiuelich, als ob vnser gelaub nit güet wär, dez ye nit en sey. wann vnserr herr Jesus Cristus hat vns den gelauben geseczt, gepoten vnd selber gelert vnd durch dy heyligen ewangelischen propheten vnd ander heylig lerer verchünt vnd bestat. Es sey auch der hüssen gelaub in dem heyligen Concili zu Constencz von vnserm heyligen Vater dem pabst vnd dem gemainen Concili verdampt worden, wolten sy sich aber hören lassen daz sol man von In auffnemen. vnd sie gütlich hören vnd vnderweisen vnd daz sey vil pesser vor den gaistlichen vnd werltlichen fürsten vnd den doctor zu tün, dy solich sach versten, dann vor ainer gemain wann darInn wären vil ainuältige menschen. die solich sachh gar nit verstüenden, Vnd hat also zwen tag gewert, wann sy fürkomen vnd sich verhören wolten lassen, daz In aber niendert ein gieng, vnd des gänczlich geswigen.
Es ist mer gerat geslagt worden zü ausrewttung der keczerey zu Beheim, so wär nicht pessers, dann daz man mit dem Swertt dar zü tät, Müg aber auff die zeit dez nit gesein. daz man dann gedenck. vnd mit In frid auff nem bis auff ein künftigs Concili, vnd daz sie dann für daz Concili kömen, vnd sich da selb hören lassen, vnd bey dez Concili straff vnd vnderweysung beleyben, wann damit die pübrey zü Peheim ertrennt würd, vnd wär vorsehenlich, sy komen als gancz nymmer ze samm, vnd sich würd vil leicht da zwischen vnder In selbs vil sachh machen. damit das zü güten dingen köm. Solich ratslagen hat vnserm hern dem Künig vnd allen andern fürsten vnd herren wol gevallen, vnd ward an dy hussen gepracht.
Darauff haben sy geantwurtt Sy wöllen sich vor dem Concili gern hören lassen, vnd wann all fürsten gaistlich vnd werltlich. auch all ander Lewt gereformiret werden, so wellen sie sich auch dann reformiren lassen. vnd dy weil bey irem gelauben beleiben. Daz allez sy nur auf zug tuen, wann nyemant ist der geleben mag bis all dy werlt gereformiret werde.
In dem hat vnser herr der künig geredt als von im selber, Er hab vernomen. daz er hoff er welle Ir gewaltig werden, daz sye ains frides veruolgen vnd eingyen bys auff daz künfftig Concili, daz nu uber zway Jar zu Pasel sol werden. dar zu vnser hailiger Vater der pabst selbs komen welle, vnd als uil sy sich güetzs vnderzogen haben, daz der kron zü Peheim zü gehör, daz sullen sy Im dar auff volgen lassen, was sy sich dann der klöster pfaffen vnd layen guetzs vnderzogen haben, daz süllen sye yedem mann wider geben. vnd volgen lassen, vnd daz man sy in der zeit zü kainem andern gelauben nit nöten süll. vnd man süll sye dye weil mit Irem gelauben leyden als man dann ander vngeläubig leut leytt in der Christenhait. Daz hat also vil fürsten vnd herren vnd auch den gelertten wol geuallen Nach dem als dann dy sachh yczo gestalt sind. Vnd daz hat vnser herr der künig an die hussen lassen pringen. vnd ettlich pehaim dar zu geschafft dye mit den hussen auff sölich weg taydigen söltten. vnd sy mit einander reden lassen, ob sy ichcz güetzs vnder In selbs erfinden möchten daz sy aller pillichest täten.
Dar zu haben dye hussen geantwürtt. Sy wellen mit nyemandt kainen frid halten, dann der Irs gelauben sein welle, wann sy füren den rechten gelauben. Si westen auch daz mit Irer gewissen gen got nicht zu verantwürtten. daz sy zu sölichen vngelaubigen sachen als wir vnd vnser pfaffen füren nit tun sölten, vnd sy haben daz swert über vnsern gelauben erzogen daz wellen sye nit einstecken, sy haben vns dann all vnder Iren gelauben pracht.
Am Freytag 8 Apr. dar nach vor essens haben dy hussen vnserm herrn dem künig geantwürtt vnd zegesagt well er Iren gelauben an sich nemen vnd den halten. so wellen sy In zu Irem herrn gern auffnemen vnd lieber haben dann süst yendert ainen herren der da lebe. vnd Im daz künigreich vnd kron zu Peheim güter gern ein geben vnd helffen vndertänig machen vnd mit Im ziehen wo hin er wil. vnd all sein feyndt helffen nöten, welle er daz nit tun so sprechen sy als vor. Sy haben daz Swert erzogen. daz wellen sy ye nicht einstecken. bis daz sye yedenman vnder Iren gelauben pringen.
Dy wart haben vnserm herrn dem künig gar zorn getan, vnd darauff mit allen fürsten vnd herren geredt vnd sy gepeten durch dez heyligen Cristenlichs gelaubens willen vnd auch durch dez hailigen chrewz willen. daran got seinen tod genomen hat. daz sye Im den vngelauben helffen vertilgen, vnd hinder sein vattärlich erb zu kömen des er rechter erb sey. So well er zu stunden so er ymmer eest mög mit sein selbs leyb auff die keczer ziehen. vnd seinen Sun den von Osterreich mit Im nemen vnd gar in kürcz mit der hilff gotzs ain veld wider sy machen. Auf daz sind all fürsten vnd herren yeczlicher mit seinen räten besunder zü rat gangen vnd sich darauff beraten vnd haben Im all zugesagt, daz sy mit allem Irem vermügen zü Im komen wellen in daz veld, Dez er In allen vastt gedanckt hat.
Als man am freytag 8 Apr. geessen hat, ist der Procob vnd ettlich sein prüder zu vnserm herrn dem künig kömen vnd haben den gefragt, wenn daz künfftig Concili sein sol. vnd wer des gewalt hab, der pabst vnd Cardinäl allain, oder er vnd ander fürsten mit sampt In. Darzu vnser herr der künig geredt hat, waz gewaltzs ander römisch kayser vnd künig in den Concilien gehabt haben, so vil hab er auch gewaltzs. So haben ettlich doctor geredt, warumb sy emme sölichen fragen. Sy mainen doch sye haben vil gelert leut vnder In, daz sy dy selben fragen.
Es haben auch dye hussen begert daz man In auff Ir obgeschriben frag ain geschribne antwürtt geben, alls sy hoffen dy Im geuallen sülle, auff daz nam Ir der künig ain berat. Es heten auch dy hussen willen als pald In dy antwürtt am sampstag 9 Apr. würd, so wolten sy von dannen zu Iren prüdern reyten, dy ligent mit aller macht bey sechs meylen von Prespurgk.
Překlad regestovaného dokumentu (moderní čeština)
Zde se píše o sněmu, kdy husité navštívili krále v Prešpurku v pondělí po Quasi modo geniti roku 1429 a jak odtamtud odešli.
Nechť je známo, že husité nechtěli přijít do Prešpurku, leda by měli dobrý glejt; jako rukojmí se jim musel vydat, vyslat a postavit kníže Mikuláš Opavský a poté jim byli určeni jako záruka také kníže Přemek, Vilém Ebser a ještě jeden urozený pán. Jakmile se tak stalo, tak do Prešpurku přišli za husity Prokop, pán z Hradce, jeden mistr svobodných umění z Anglie a mnoho pánů, rytířů a panošů a táboritů asi na dvě stě koní. Z knížat duchovních byli přítomni kardinál olomoucký, arcibiskup ostřihomský, biskup záhřebský, kancléř, biskup z Břehu, biskup z Nisy, biskup györský, biskup veszprémský, biskup egerský, biskup vratislavský a biskup freisinský. Ze světských knížat a pánů vévoda Albrecht Rakouský, vévoda Vilém Bavorský, kníže Ruprecht Lubinský, kníže Bolek Opolský, kníže Kantner Olešnický, kníže Přemek, velkohrabě, pán z Rožmberka, Půta z Častolovic a mnoho dalších pánů z Čech. Vévoda burgundský zde měl své poselstvo, také bavorský vévoda Ludvík svoji radu a dva právníky, ze školy v Paříži čtyři doktory, vévoda Vilém tři doktory, král zde měl čtyři doktory.
V úterý po Quasi modo geniti se náš pan král radil se všemi duchovními i světskými knížaty a se všemi učenci, jak by měl nejlépe pojmout tu záležitost s husity. Dostalo se mu rady a abylo společně usneseno, že by se s nimi mělo mluvit o tom, jak se mýlí ve svaté křesťanské víře a že ji nedodržují, tak jak ji jejich předkové a před časem i oni sami dodržovali. Pokud se toho budou chtít vzdát a přijmout ponaučení, pak mají být v dobrém vyslyšeni a má jim být uděleno ponaučení, aby se navrátili k matce, ke svatému křesťanstvu. Tak také náš pan král moudrými a laskavými slovy učinil.
Na to husité odvětili, že se rádi nechají slyšet před celou obcí a dosáhnou ohledně víry smíru s celým křesťanstvem. A že se má rozpoznat, zda je lepší naše víra, nebo ta jejich.
Na to bylo usneseno, že se tak v žádném případě nemá stát a že je to něco pochybného, jako by naše víra nebyla dobrá, což tak rozhodně není, neboť Pán Ježíš Kristus nám víru ustanovil, přikázal a sám vyučoval a skrze svaté evangelijní proroky a další svaté učitele zjevil a potvrdil. Husitská víra také byla odsouzena na svatém koncilu v Kostnici naším svatým otcem papežem a celým koncilem. Pokud ale požadují slyšení, mělo by se jim dopřát a dobře je vyslechnout a poučit, což bude mnohem lepší učinit před duchovními a světskými knížaty a doktory, kteří takové věci rozumějí, než před nějakou obcí, protože tam by bylo mnoho prostoduchých lidí, kteří takového věci vůbec nerozumějí. A byly jim tedy poskytnuty dva dny, kdy mají přijít a nechat se vyslechnout, to jim ale nikterak nevyhovovalo a celé to umlklo.
Návrhů k vyhubení kacířství v Čechách bylo podáno více. Nic by nebylo lepší než udělat to mečem, v této chvíli ale není možné na to pomýšlet. A tak byl dán návrh uzavřít s nimi mír do dalšího koncilu, aby pak na ten koncil přišli a nechali se tam vyslechnout a přidrželi se trestu a ponaučení koncilu, neboť tím by ta ničemnost v Čechách byly odstraněna a dalo by se očekávat, že se všichni nikdy neshodnou a že mezitím se snad mezi nimi samými stane mnoho věcí, a tak by to vedlo k dobrému. Takovéto rady se našemu panu králi a všem dalším knížatům a pánům velice líbily a byly tlumočeny husitům.
Na což oni odpověděli, že se rádi nechají před koncilem vyslechnout, a když budou všechna knížata duchovní i světská a také všichni další lidé napraveni, tak se též oni poté nechají napravit. A do té doby zůstanou u své víry. To vše činí jen, aby zdržovali, protože není nikdo, kdo by mohlo žít až do doby, kdy bude svět napraven.
Ihned poté hovořil náš pan král sám za sebe. Vzal to na vědomí a očekává, že se jim stane vládcem, že budou dodržovat mít a jednotu až do příštího koncilu, který se má konat za dva roky v Basileji a na který má přijet sám náš svatý otec papež. A jelikož si přivlastnili mnohé majetky, jež náležejí Koruně české, mají mu je následně postoupit; majetky klášterů, kněží i laiků, které si přivlastnili, mají všem vrátit a postoupit. Do té doby je nemá nikdo nutit k jiné víře a jejich víra se má prozatím trpět, tak jako se v křesťanstvu trpí jiní nevěřící. To se mnoha knížatům, pánům a také učencům velice líbilo. Dle tohoto jsou tedy záležitosti nyní ustanoveny. A to nechal náš pan král sdělit husitům a pověřil nějaké Čechy, aby s husity tímto způsobem jednali. A nechal je spolu rokovat, kdyby dokázali nalézt nějaké dobré řešení mezi sebou, aby to co nejvhodnějším způsobem učinili.
Na to husité odpověděli, že nechtějí s nikým udržovat mír, leda by chtěl být jejich víry, protože oni drží tu pravou víru. Nemohli by se také svým svědomím zodpovídat před Bohem, kdyby vůči takovýmto věcem proti víře, jakých se dopouštíme my a naši kněží, nic neučinili; a vytáhli meč proti naší víře a ten nechtějí zasunout zpět, dokud nás všechny neobrátí na svou víru.
V pátek poté před jídlem husité našemu panu králi odpověděli a přislíbili, že pokud přijme jejich víru a bude se jí držet, pak jej velice rádi přijmou za svého pána a budou ho milovat více než jakéhokoli jiného pána, který je na světě. A království a majetky Koruny české mu rádi přiznají a mohou mu se jich ujmout a potáhnou s ním, kam bude chtít, a pomohou zahnat všechny jeho nepřátele. Pokud tak nebude chtít učinit, pak zůstává u jejich předešlého vyjádření. Meč vytáhli z pochvy a nechtějí ho zasunout zpátky, dokud i toho posledního neobrátí na svou víru.
Tato slova vyvolala u našeho pana krále velký vztek a nato promlouval se všemi knížaty a pány a prosil je pro svatou křesťanskou víru a také pro svatý kříž, na kterém Bůh podstoupil smrt, aby mu pomohli toto bezvěrství vyhubit a ujmout se jeho otcovského dědictví, jehož je pravým dědicem. A tak chce okamžitě, jak nejdříve bude moci, on sám vytáhnout proti těm kacířům a vzít s sebou svého syna, rakouského vévodu, a docela brzy s pomocí Boží, vytáhnout proti nim do pole. Nato se šla všechna knížata poradit se svými rádci, a tak se tedy poradili a všichni mu slíbili, že se k němu chtějí v poli připojit se vší svou mocí, za což jim všem vyjádřil veliké díky.
Když se v pátek podávalo jídlo, přišel Prokop a někteří jeho bratři k našemu panu králi a zeptali se ho, kdy bude další koncil a kdo na něm bude mít moc, zda pouze papež a kardinálové, nebo on a další knížata společně s ním. K tomu řekl náš pan král, že bude mít stejnou moc, jakou měli na koncilech jiní římští císaři a králové. Na to odvětili někteří doktoři, proč se ho takto ptají. Myslí si přece, že mají mezi sebou mnoho učených lidí, těch se mají zeptat. Husité také požadovali, aby jim na uvedené otázky dali písemnou odpověď, která se mu, jak doufají, bude líbit, o čemž se král chtěl poradit. Husité projevili také svůj záměr, že jakmile dostanou v sobotu odpověď, chtějí odtud odjet ke svým bratřím, kteří se se vší svou mocí nacházejí šest mit od Prešpurku.