IDPetr z IDKonice (Petr z Conycze) prodává vévodovi IDAlbrechtovi V. Rakouskému a jeho dědicům a potomkům svou tvrz a městečko IDTýnec (tvrz svú Tynecz a městečko tudiež a dva dvory) se dvěma dvory, městečko IDLanžhot (Lantshut městečko), vsi IDTvrdonice (Twrdonycze ves a dva pluhy role) s dvěma poplužími, IDKostice (Kosticze ves), IDDluhonice (Dluhonycze ves), IDHrušky (Hrusky ves) a IDMikulčice (Mikulczicze ves) s patronáty kostelů, poddanými, poplatky, dvory, polnostmi, mlýny, loukami, řekami, potoky, jezery, rybníky, rybářstvími, lesy, honitbami a vším dalším příslušenstvím v jeho dávných hranicích do svobodného dědičného vlastnictví za 1800 moravských hřiven pražských grošů, které vévoda IDAlbrecht IDPetrovi zaplatil listinami a statky (listy i zbožiem). IDPetr se za sebe i své dědice vzdává veškerých práv k uvedeným statkům a zavazuje se, že prodej nechá vložit do zemských desk na prvním nebo druhém zemském sněmu poté, co budou zemské desky opět otevřeny. Zároveň se zavazuje, že po dobu tří let od vkladu do desk bude ručit za veškeré právní nároky, které vůči prodanému panství vznesou osoby duchovní, světské nebo Židé. Ručiteli prodeje a uvedených závazků jsou IDHeník z IDValdštejna a IDŽidlochovic (Henyk z Walstayna a Zidlochowicz), IDCtibor z IDCimburka a IDDrahotuš (Sczibor z Cimburka a z Drahotus), IDBoček z IDKunštátu a IDŠtulbachu (Boczek z Cunstata a Stolbachu), IDOndřej z IDPavlovic (Ondrzey z Pawlowicz), IDJiřík Racek z IDMrdic a IDArchlebova (Gyrzik Raczek s Mrdicz a z Artlebowa) a IDJindřich z IDChlumu a IDDražůvek (Gyndrzich z Chlumu a z Drazegiowicz). Pokud by IDPetr z IDKonice nesplnil povinnosti vyplývající z této kupní smlouvy, mají dva z ručitelů anebo jimi najatí panoši rytířského stavu nastoupit ležení v městě IDBrně. Pokud během dvou týdnů ležení nebudou IDPetrovy závazky splněny, mají ležení nastoupit další dva ručitelé; po dalších dvou týdnech pak i zbylí dva ručitelé. Ležení má trvat tak dlouho, než prodejce splní všechny povinnosti vyplývající ze smlouvy. Pokud by kupci v důsledku porušení kupní smlouvy prodejcem vznikla jakákoliv finanční škoda, má si příslušnou částku opatřit kdekoliv u křesťanů nebo u Židů a poté ji vymáhat na prodejci a jeho ručitelích ‒ opět pod hrozbou ležení. V případě, že některý z ručitelů zemře, má zbylých pět přibrat k sobě nového ručitele, a všichni společně pak mají vévodovi IDAlbrechtovi nebo jeho dědicům obnovit tuto listinu. Veškerá práva, která listina zaručuje, mají přejít také na toho, kdo listinu získá od kupce či jeho dědiců.
- IDPetr z IDKonice: ? [na reprodukci nečitelné]; zelená v misce z přírodního vosku; přivěšená na proužku pergamenu
- IDHeník z IDValdštejna a IDŽidlochovic: ? [na reprodukci nečitelné]; z přírodního vosku v misce z přírodního vosku; přivěšená na proužku pergamenu
- IDCtibor z IDCimburka a IDDrahotuš: ? [na reprodukci nečitelné]; zelená v misce z přírodního vosku; přivěšená na proužku pergamenu
- IDBoček z IDKunštátu a IDŠtulbachu: N/A; N/A; původně přivěšená na proužku pergamenu, ztracena
- IDOndřej z IDPavlovic: N/A; N/A; původně přivěšená na proužku pergamenu, ztracena
- IDJiřík Racek z IDMrdic a IDArchlebova: N/A; N/A; původně přivěšená na proužku pergamenu, ztracena
- IDJindřich z IDChlumu a IDDražůvek: ? [na reprodukci nečitelné]; z přírodního vosku v misce z přírodního vosku; přivěšená na proužku pergamenu
Já, Petr z Conycze, první jistec a správcě věcí dolepsaných, vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúce slyšeti budú, že z dobrým rozmyslem i s radú svých přátel pravým a spravedlivým trhem prodal sem a mocí tohoto listu prodávám jasnému kniežeti a pánu mému milostivému, knězi Albrechtowy, kniežeti rakuskemu a markrabí morawskemu etc., jeho erbóm a budúciem i tomu, ktož by tento list jměl s jich dobrú vuolí, tvrzs svú a panstvie tyneczske, totižto tvrz svú Tynecz a městečko tudiež a dva dvory, item Twrdonycze ves a dva pluhy role, item Kosticze ves, item Lantshut městečko, item Dluhonycze ves, item Hrusky ves, item Mikulczicze ves, item všecky podacie costelnie s lidmi, s dědinami platnými i neplatnými, s činžěmi, s poplatky, s úctami, se dvory, s rolí oranú i neoranú, s mlýny, s lukami, řekami, potoky, jezery, rybníky, rybáři, lesy, hony, chrastinami, horami, doly, mezemi, hranicemi i se všemi jinými požitky a užitky, panstvím a příslušenstvím, v kterýchžkoli věcech a jakožto zbožie v svých meziech a hraniciech od stara dávna záleží úplně, k témuž drženie, k mění, ku požívánie a ku pravému dědičstvie, jakož sem sám toho v drženie byl, a to jisté zbožie, panstvie, panstvie(!) a dědičstvie i vlastenstvie své já, dřéveřečený Petr, odlučuji od sebe i od svých erbuov mocí tohoto listu a svrchupsanému knězi Albrechtowi, kniežeti Rakuskemu a markrabí morawskemu, jeho erbóm i budúciem toho zbožie se všiem příslušenstvím postúpil sem i postupuji pravým a věrným prodajem, nic sobě na tom ani svým erbóm práva, panstvie ani kderého vlastenstvie poostavuje ani zachovávaje, za osmnádcte set hřiven grošiev dobrých střiebrných rázu prazskeho a čísla morawskeho, za každú hřivnu čtyři a šedesát grošiev počítajíc, za kteréžto penieze mně jeho milost listy i zbožiem dosti učinil docela a úplně. Protož já, Petr svrchupsaný, jistec a správce věcí dole i nahoře psaných, a my rukojmie jeho a spoluslibce s ním a zaň, Henyk z Walstayna a Zidlochowicz, Sczibor z Cimburka a z Drahotus, Boczek z Cunstata a Stolbachu, Ondrzey z Pawlowicz, Gyrzik Raczek s Mrdicz a z Artlebowa, Gyndrzich z Chlumu a z Drazegiowicz a spravedlivý správce, slibujem všicni jednú rukú společní, nerozdielnú naší dobrú, čistú vierú, beze všie zlej lsti jemu svrchupsanému knězi Albrechtowi, jeho erbóm i budúcím to jisté zbožie tyneczske se všiem jeho právem, panstvím a příslušenstvím tak, jakož sě svrchu píše, na prvniem panském semnu nebo na druhém beze lsti, když dcky zemské budú otevřěny, čisté, svobodné a nezávadné ve dcsky vložiti a vepsati sobě a svým erbóm i komužkolivěk by to zbožie ve dckách záleželo a bylo vepsáno, buďto k dědičství neb-li k věnnému právu jmámy a slibujem vypsati a vymazati našiem nákladem a našie prací. A to zbožie jmámy a slibujem spravovati od každého člověka duchovnieho, světského i od Židuov, ktož by to právem zemským nařekl, za plná tři léta od desk vloženie pořád čtúce, jakoš země morawska jmá za právo, a to tolikrát, kolikrádž by toho třeba bylo. Pakli bychom toho neučinili a neskonali, což sě svrchu píše, buďto na všěm neb na diele, tehda kterážkoli dva z nás rukojmí svrchu psaných, byli bychom napomenuti od našich kupiteluov napřed psaných, ta inhed, nemeškajíce jeden na druhého, neukazuje ani sě jeden druhým vymlúvaje, beze všěho prodlenie a omluvy slibujem a jmáme každý s jedním pacholkem a se dvěma koňoma vjieti a vlehnúti, nebli miesto sebe každý panoši cného řádu rytieřského do města do Brna do domu ctného hospodáře tu, kdež by nám od našich kupitelóv svrchupsaných bylo ukázáno, v pravé a obyčejné leženie, jakoš země morawska za obyčej jmá a za právo, poslati a vložiti. A udá-li sě těma dvěma prvniema ležákoma v tom ležení ležeti čtrnádcte dní od prvnieho napomenutie pořád čtúce, a že bychom toho všěho, což sě svrchu píše, ješče neučinili a neskonali na všěm neb na diele, tehdá opět druhá dva z nás rukojmí, kteráž by byla napomenuta od našich svrchupsaných kupiteluov, ta dva opět ku prvniema dvěma ležákoma slibujem i jmáme vlehnúti nebo miesto sebe poslati a vložiti v též leženie tiem řádem a obyčejem do téhož města a v túž hospodu, jakož sě svrchu píšě. A tak od prvních až do posledních dvú rukojmí jmáme a slibujem učiniti a z toho leženie nás všěch šest ležákuov s šesti pacholky a se dvanádcti koňmi slibujem nevyjiežděti ani vychoditi žádným právem ani obyčejem ani mocí ani pro kderúkolvěk věc, než tu věrné a obyčejné leženie slibujem vésti a plniti podle obyčeje a práva země morawskey tak dlúho, dokudž bychom to všěcko, jakož sě svrchu píše, až do najmenšieho kusu nesplnili, neučinili a neskonali jemu, knězi Albrechtowi svrchupsanému, jeho erbóm a budúciem do koncě a docela. A jestliže bychom které zmeškánie učinili na všěm neb na diele, jakož sě svrchu píše, a naši kupitelové svrchupsaní skrze to které škody vzali kderakžkolvěk, buďto v křesťanech nebo v Židech, ješto by dobrým svědomím bez věrovánie a bez přísah mohli ukázati ty všecky škody, jmámy i slibujem jim ctně zaplatiti a odložiti úplně a docela pod leženiem svrchupsaným. Také umřel-li by který z nás rukojmí v tej mieře, než bychom ty věci skonali, jehož Božě ostřiez, tehdy my rukojmie, ješto živi zóstanem, jmámy i slibujem miesto toho umrlého jiného rukojmí živého tak dobrého, ješto na dědinách má, k sobě přistaviti a list tento ve všěch jeho kusěch slovo od slova obnoviti a našim kupitelóm svrchupsaným v jich moc dáti pod leženiem svrchupsaným po napomenutí v jednom měsíci. A kdož tento list s našich kupiteluov svrchupsaných dobrú vuolí bude jmieti, ten má jmieti túž moc a právo též jakož oni sami ke všěm věcem svrchupsaným. Toho všěho na potvrzenie a jistost my jistec a rukojmie svrchupsaní své jsme vlastnie pečeti s našie dobrú vuolí a vědomiem k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán na Modrziczich léta po narozenie Syna Božieho tisíc čtyřista ve dvatcietém a sedmém létě tu neděli na masopust.