Přepis regestovaného dokumentu

Já Mikeš z Vranieho řečený Rys vyznávám přede všemi, což mi svědomo jest o té při mezi Janem z Hobšovic a mezi synem jeho Prokopem z jedné strany a z druhé strany mezi Ondřejem Štukem z Kamenice, že byla dva bratra Benešovská v Praze, jednomu řiekali Niclas a druhému Hanza, i rozdělila sě o všecko zbožie, což sta měla. Dostaly se Niclasovi Vrápice a což k tomu slušie a Hanzovi Hobšovice a což k tomu slušie. Tu Niclas odčetl sě od města i ostal svobodným v zemském právě a Hanza ostal měštěnínem až do smrti. I umřel a dětí nemaje i vyslúženy ty dědiny v Hobšovicích i což k tomu slušala na králi a Niklas úffaje tomu, že je bratr jeho, i sáhl v ty dědiny i odsúzen pány zemskými těch dědin, že nemá žádného práva k Hobšovicóm. Tehda sestra jich paní Anička, měštka Václavova Štukova, sáhla v ty dědiny městským právem, neb jest byl Hanza měštěnín, i přisúzena k těm dědinám svrchupsaným v Hobšovicích i k tomu, což k tomu slušie, i uvedena na ty dědiny i na to vše, což k tomu slušie. I učinila zvláštní lásku dobrovolně k svému bratru Niklasovi z Vrápic i dala jemu těch dědin polovici v Hobšovicích v té vsi, ale druhú polovici sobě zuostavila a zvláště to, což jesti ve Skuřiech a na té polovici, což jesti dala Niklasovi, zuostavila sobě čtyři kopy gr. platu komornieho vedle zemského práva, jsúcí v držení viece nežli třidceti let i šla ke dskám s synem svým s Ondráčkem Štukem seděním v Kamenici i uložila jemu ve dsky ten plat v Skuřiech dědicky plat svój i ty čtyři kopy, ježto sobě zuoslavila na té polovici v Hobšovicích na Niklasovi neb na jeho dětech a to jemu stúpila dckami. A viece, což jie kdekoli jměla svého dědictvie, to jemu všecko ve dcky vložila. A to mně jesti všecko dobře svědomo neb sem sám přitom byl a sám sem rozkazoval, ježto ona jesti jemu to kladla ve dsky. A na lepší jistotu svú jsem pečeť k tomu přitiskl a tak jemu to i z úst seznám, kolikrát by jemu toho potřebie bylo.

Obrad ze Skur řečený Kuřie stoje osobně v radě Velikého M. Pr. bez přinucenie, ale dobrovolně vyznal jesti, že v té při svrchupsané mezi Janem z Hobšovic a mezi Prokopem, synem jeho, z jedné a z druhé strany mezi Ondráčkem Štukem z Kamenice a tak dále jest jemu to tak dobře, úplně a cele svědomo ve všech věcech bez umenšenie a proměněnie, jakožto Mikšovi z Vranieho svrchu jmenovanému a nic jinak, kterýžto jest své svědomie slovo od slova svrchu popsal. Act. a. d. XXVIII fer. ll. post Katedram Petri.