Přepis regestovaného dokumentu

Já, Jan Morava z Olomúce, jistec dluhu podepsaného, a já, Oldřich z Podolé, rukojmie jeho zaň i s ním, vyznáváme tiemto listem obecně přěde všemi, ktož jej viděti nebo budú slyšeti, že jsme dlužni pravého dluhu peněžitého deset kop grošóv dobrých střiebrných rázu pražského opatrným mužóm rychtáři, purgmistru a konšelóm města Budějovic Českých za jich diel, kterýž jsú jměli na Janovi řečenému Velběhský z Pořěšic vězni, kteréhožto vězně jsú jměli třětinu. A ty penieze nadepsané máme a slibujem dáti a splniti svrchupsaným našim věřitelóm, oba rukú společnú a nerozdielnú naší dobrú vierú křěsťanskú beze všie lsti tak, aby aby se nižádný z nás v tom dluhu jeden od druhého nedělil, ani sě svým dílem děliti mohl, na den svatého Jiřie po dání listu tohoto najprv příštieho peniezi hotovými bez prodlenie i všelikakého zamatku. Pakli bychme toho neučinili a svrchupsaných peněz nesplnili věřitelóm našim svrchupsaným tak, jakož svrchupsáno stojí, tehdá inhed jeden z nás rukojmie nebo jistec svrchupsaný, kterýž najprve napomenut bude svrchupsanými našemi věřiteli jich listem nebo jich poslem a nebo kterakkoli, sám svým životem s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma má vjeti, a nebo miesto sebe bude moci poslati panoši řádu rytieřského s pacholkem, v leženie České země obyčejné do města Budějovic Českých nebo do města Třěboně, z těch dvú měst do jednoho, do kteréhož jemu od svrchupsaných věřitelóv našich kázáno bude, v dom ctného hospodářě jim ukázaného, a tu máme a slibujem ležeti a leženie obyčejné držěti a odtud na nižádné právo ani obyčej nemáme nikterakž vyniknúti tak dlúho, dokudž bychme těch peněz svrchupsaných desieti kop grošóv hlavních i se všemi škodami, kteréž by pro nesplněnie našě věřitelé naši svrchupsaní kterakkoli vzeli, ješto by je dobrým svědomím pokázati mohli, úplně peniezi hotovými nesplnili věřitelóm našim svrchupsaným. A když by od napomenutie k ležení minulo čtrnádcte dní, ležme my nebo neležme, dáváme věřitelóm našim nadepsaným plnú moc i právo těch svrchupsaných peněz hlavních i s škodami dobýti a vzieti v židech nebo v křěsťanech na naši na všech společnú škodu. A kdež by je koli optali v České zemi věřitelé naši svrchupsaní, tu my je máme a slibujem zastúpiti sami sebú, svými základy anebo svými rukojmiemi dobrými, a jim ty penieze i s škodami vypraviti beze vše jich škody. I umřěl-li by z nás který v tom času rukojmie nebo jistec, jehož Božě nedaj, tehdá já živý zóstalý mám a slibuji jiného tak dobrého, jistého a movitého k sobě ote dne smrti toho umrlého v to rukojemstvie v jednom měsieci najbližšiem přistaviti a list v táž slova obnoviti, jakžto tento, kolikrát by toho potřebie bylo pod ležením svrchupsaným. Pakli bychom toho všeho neučinili, což svrchupsáno stojí, tehdá naši věřitelé svrchupsaní tiemto listem plnú moc i plné právo jmieti budú nám láti i přimlúvati i napomínati nás, jakž sě jim bude líbiti, a my nemáme proti tomu odmlúvati, ale všudy znáti, že jsú naši věřitelé praví a my proti nim křiví. Pakli bychom co proti tomuto listu odmlúvali nebo skutkem nebo radú co učinili, to bychom učinili proti své cti i vieřě, ale ne tomuto listu na pohoršenie. A ktož by tento list jměl s dobrú vólí věřitelóv našich svrchupsaných, tomu jsme dlužni a slibujem to všecko učiniti i splniti, což v tomto listu psáno stojí, jakžto jim samým. Tomu na svědomie a pro další jistost my, jistec i rukojmie svrchupsaný, pečeti naše vlastnie k tomuto listu naším pravým vědomím přivěsili jsme, k nimž sě dobrovolně přiznáváme. A prosili jsme slovutného panošě Rynše z Zestova, aby pro dalšie svědomie věcí svrchupsaných svú pečeť vlastní vedle našich pečetí přivěsil k tomuto listu, jemu a jeho erbóm a budúcím bez škody, jenž jest psán v Budějovicích Českých léta od Narozenie Syna Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého prvnieho v sobotu přěd svatým Havlem.