Oldřich z Rožmberka povoluje opatovi Ondřejovi a augustiniánským řeholním kanovníkům vázaným sliby k Třeboňské kanonii, aby se po dobu husitského pronásledování vzdálili ze své kanonie. Chce jim tak dodat větší pocit bezpečí a uchránit je před strachem. Husitské pronásledování popisuje jako hrozné a strašlivé, od věků téměř neslýchané a známé téměř celému světu. Jeho narůstání se podle něj projevuje tím, že kněží poslouchající římského papeže jsou topeni ve vodě, upalováni a také vražděni jinými způsoby; v podobných nebo horších mukách jsou zabíjeni i prostí věřící. Proto se domnívá, že je na místě se obávat, že pokud Bůh pronásledovatele nezničí, naplní se výrok z listu Židům: „Avšak mění-li se kněžství, nutně nastává i změna zákona“ Židům 7, 12. Opuštění kanonie ospravedlňuje také výrok z desáté kapitoly Matoušova evangelia: „Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného“ Matouš 10, 23, adresovaný nejen apoštolům, ale i jejich nástupcům. Oldřich z Rožmberka dále žádá opaty a převory a konventy řádu sv. Augustina, aby kanovníky vypuzené z jejich kanonie přijali do svých společenství, a všechny, ke kterým se list dostane, aby vypuzeným kanovníkům poskytli věci nutné k životu.
Salvator noster, previdens persecucionem suorum fidelium, alloquitur iuxta ewangelium Mathei Xo discipulos suos, inquiens': „Cum persequentur1 vos in ista civitate, fugite in aliam“, in eo et illorum successores adhortans. Et quia persecucio inmanis et sevissima et quasi a seculis inaudita iam quasi toti orbi cognita heu in regno Boemie per plures annos continuata ad tantum excrevit, quod nedum fideles sacerdotes Romane ecclesie obedientes per inmersionem aquarum gurgitibus, ignis concremacionem et alia genera mortis exquisita deiciuntur et exterminantur, verum eciam et ceteri fideles plebezei, equalibus et maioribus tormentis afflicti, atrocius abolentur, ita quod verendum est illud adimpleri apostoli ad Hebreos VIIo, in quo inquit: „translato sacerdocio necesse est, ut legis translacio fiat", nisi Altissimus oculo sue pietatis respiceret affliccionem suorum fidelium et benignius succurreret et truces tyrannos predictam persecucionem exercentes de medio submoveret. Quapropter nos Ulricus de Rosenberg venerabili patri abbati et honorabilibus ac religiosis dominis canonicis regularibus ordinis s. Augustini monasterii nostri in Witigenaw professis, devotis nostris dilectis, volentes eosdem magis securos et tutos reddere metumque, qui posset cadere in constantes viros, ab eisdem elidere, ex certa nostra sciencia indulsimus et cum amaritudine cordis presentibus indulgemus, ut dicta persecucione vigente et durante se a dicto nostro monasterio, in quo professi sunt, absentare valeant atque possint. Rogamus igitur cordintime ex totis desideriis universaliter singulos, ad quos presentes nostre litere pervenerint, et signanter venerabiles patres et dominos abbates seu prepositos ac conventus supradicti ordinis professos, quatinus divine remuneracionis intuitu prefatos dominos a proprio ipsorum monasterio occasione premissorum sic orbatos et emissos vestris sacris cetibus velitis benignius aggregare et in vite necessariis graciosius subvenire, inde haut dubium preter terrene laudis preconium coronas inmarcescibiles in celestibus recepturi. Datum anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo primo die quarta mensis Januarii.
Překlad
Náš spasitel, předvídaje pronásledování svých věrných, promlouvá ke svým učedníkům v desáté kapitole Matoušova evangelia těmito slovy. „Když vás pronásledují v jednom městě, prchněte do jiného“, čímž vybízí i jejich nástupce. V Českém království již více let trvající hrozné a strašlivé, téměř od věků neslýchané pronásledování, známé již bohužel téměř celému světu, vzrostlo natolik, že nejen věrní kněží poslušní římské církvi jsou zabíjeni a likvidováni potápěním do hlubin vod, pálením ohněm a jinými vybranými druhy smrti, ale také ostatní prostí věřící jsou odpravováni ve stejných nebo i horších mukách, takže je důvod se obávat, že se naplňuje výrok Apoštola ze sedmé kapitoly listu Židům, který říká: „přenese-li se kněžství, nutně nastává i přenesení zákona“, pokud Nejvyšší svým milosrdným okem nepohlédne na soužení svých věrných a dobrotivě jim nepomůže a nezničí strašlivé tyrany, kteří provádějí řečené pronásledování. Pročež my, Oldřich z Rožmberka jsme při dobrém vědomí povolili a s hořkostí srdce tímto listem povolujeme úctyhodnému otci opatovi a ctihodným a zbožným pánům řeholním kanovníkům z řádu svatého Augustina, kteří jsou sliby vázání k našemu klášteru v Třeboni, našim milým věrným, aby se, dokud bude trvat toto pronásledování, vzdálili z řečeného našeho kláštera, ke kterému jsou vázáni sliby. Chceme jim totiž poskytnout větší bezpečí a ochránit je před strachem, který by mohl padnout na tyto pevné muže. Prosíme tedy z hloubi srdce a s velikou touhou jednotlivě všechny, ke kterým se dostane tento náš dopis, a obzvláště vás ctihodné otce a pány opaty či převory a konventy výše řečeném řádu, abyste s ohledem na věčnou odměnu řečené pány, kteří přišli z výše zmíněných důvodů o svůj vlastní klášter a byli z něj vyhnáni, ráčili laskavě přijmout do svých svatých společenství a dobrotivě jim pomohli ve věcech nutných k životu, za což nepochybně kromě pozemské chvály a slávy dostanete i nevadnoucí věnce v nebesích. Dáno léta Páně 1421 čtvrtého dne měsíce ledna.