Kuneš z Dubé (Kunesz z Dube) a Jan z Blanice (Jan z Blanicze) vyznávají, že se dohodli (svá sě učtla) s měšťany Českých Budějovic (Budyoyowiczkemi) na rozdělení výkupného (ssaczunk) za Rumpolta z Kosovy Hory (Rumpolta z kossowe hori). Budějovickým měšťanům připadla třetina (dřievepsaní ostavili sú za sebú třetinu) a také kořist (bitunk) Jana Těžkého (Jana Tyesskeho) na 6 koní. Kunešovi a Janovi vydali budějovičtí měšťané 7 kop grošů na 18 koní. Pokud by po Budějovických někdo vymáhal oněch 18 koní, má být výše psané důkazem, že je do svého vyúčtování přijali Kuneš a Jan. Oba dále uvádějí, že toho dne neměli v poli více než 24 koní. Protože u sebe neměli své pečeti, požádali o zpečetění této listiny Mrakše z Radimovic (Mraksse z Radymowicz) a Přibíka z Borovnice (Przybika z Borownycze).
- Mrakeš z Radimovic: ?; černá; přitištěna (silně poškozena)
- Přibík z Borovnice: ?; černá; přitištěna (silně poškozena)
- A: SOkA České Budějovice; AM České Budějovice; Chronologická řada; karton 1; sign. CHŘ-1437/1
Listina, jejíž vznik souvisí s činností českobudějovického lapkovského bratrstva, prokazuje dobovou praxi, podle níž třetina z výkupného za každého vězně příslušela městu (Šmahel 1958, s. 337; Šmahel 2021, s. 557). Jan Těžký patřil pravděpodobně k nejvýznamnějším členům bratrstva (Šmahel 1958, s. 339; Šmahel 2021, s. 578). Z. Šimeček (Šimeček 1958, s. 66) uvádí, že se Jan a Kuneš nedohodli s měšťany na výkupném, nic takového však z listiny nevyplývá. Za laskavou pomoc s porozuměním textu děkuji Kateřině Volekové.
Přepis regestovaného dokumentu
Já, Kuneš z Dubé, a Jan z Blanice vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej usřie neb čtúce slyšeti budú, že svá sě učtla s opatrnými pány měšťany Budějovickémi o šacuňk za Rumpolta z Kosové Hory, že dřievepsaní ostavili sú za sebú třetinu a Jana Těžkého bituňk na vi koní a náma vydali vii kop grošů na xviii koní, a tak sie je nám dostalo toho bituňku, a jestliže by dřévepsaní měšťané Budějovický byli napomenuti z těch xx xviii osmnácti koní, kteréž my v svoj počet béřeme, tehdy va máva to vyvézti napředpsanya. A neměli sme ten den viece než čtřmescietma konie na poli a své sme pečeti při sobě neměli, ale připrosili sme slovutných panoší Mrakše z Radimovic a Přibíka z Borovnice, aby své pečeti na svědomí k našie prozbě přitiskli, jenž jest dán v Praze od narození syna Božieho tisícieho čtřistého třicátého sedmého ten úteré při po svatém Havle.