Vévoda Albrecht V. Rakouský odpovídá na list purkmistra a rady města Brna, kteří si mu stěžovali na svou nouzi a žádali jej o poskytnutí posil. Albrecht k nim v této záležitosti vyslal svého služebníka Jörga Gschwendtera (Jorgen dem Gswenter), který jim ‒ jak vévoda doufá ‒ již sdělil jeho úmysly. Pokud jde o minci, o které mu purkmistr s radou rovněž psali, oznamuje vévoda, že má nyní sám v úmyslu razit v Brně minci, a žádá Brněnské, aby mu to neměli za zlé. Pokud jde o zbývající část městské berně, o jejíž odpuštění městská rada vévodu žádala (als ir uns denn verschriben habt von der ubermass der losung und begeret, ew die nachzelassen), sděluje vévoda, že mezitím z této platby postoupil 40 kop pražských grošů Jimramu Doubravkovi (Gimramm dem Dubrawken). Proto nařizuje městské radě, aby tuto částku Jimramovi vyplatila. Co však zbývá doplatit nad těchto 40 kop, vévoda městu s ohledem na jeho nouzi pro tentokrát odpouští. Konečně se vévoda vyjadřuje k prosbě městské rady, aby v Brně na nějakou dobu ponechal Čeňka z Mošnova (Czenken). Albrecht připomíná, že Čeňkovi předal do správy svůj hrad Týnec (unser geslos zu Teincz), který je obklopen nepřáteli (das mit den veinden hertleich umb beseczet ist). Přesto Čeňkovi povoluje zůstat v Brně po dobu, dokud nepřátelé leží v jeho blízkosti; městská rada mu však má vzkázat, aby mezitím zajistil Týnec spolehlivým hejtmanem, tak aby tento hrad neutrpěl žádné škody.
- Vévoda Albrecht V. Rakouský: [dle Posse 1910, tab. 19, č. 4: † : ALBERTVS · DEI · GRA · DVX · AVSTRIE · STIRIE]; červená; přitištěná na rubu pod papírovým krytem, původně uzavírací, poté rozlomená
- Pod textem vpravo: Dominus dux per consilium
- Na rubu: Den erbern weisen unsern lieben getrewn dem burgermaister und dem rat zu Brünn
- Pošvář 1958, s. 149
- Pošvář 1962, s. 174
- Sejbal 1965, s. 157, 175
- Turek 1978, s. 12
- Svoboda 2016, s. 107
- Plaček 2016, s. 118
Obsahově velmi zajímavý list vyvolává řadu otázek. Předně není známo, co Albrecht po svém poslu odpověděl na žádost rady města Brna o vyslání posil. Evidentně se mělo jednat o posílení markraběcí žoldnéřské posádky, která měla pro město zásadní strategický význam. Z Jihlavy a Znojma víme, že Albrecht ve městech vydržoval několikanásobně početnější žoldnéřské kontingenty, než jaké si vydržovala obě města (viz Elbel 2019, s. 27).
Otázkou dále zůstává, jak správně interpretovat pasáž listu o minci. Protože vévoda Albrecht v tomto bodě radě města Brna odpovídá zamítavě se zdůvodněním, že má nyní sám v plánu nechat razit minci, můžeme se domnívat, že Brňané žádali vévodu o povolení k ražbě. Otázkou je však rozsah jejich žádosti. Možná usilovali jen o jednorázovou koncesi, o jaké kupř. slyšíme v září 1426, kdy Albrecht povolil svému zemskému hejtmanovi Haškovi z Valdštejna zmincovat v mincovně v Brně určité množství stříbra ‒ viz regest . Je však také možné, že brněnská městská rada usilovala o zisk podobného mincovního privilegia, jaké dostala 20. května 1422 Olomouc od krále Zikmunda ‒ viz 1422_05_20a, případně chtěla za tímto účelem převzít markraběcí mincovnu.
Z Albrechtovy odpovědi každopádně nelze vyvozovat, že vévoda dosud v markraběcí mincovně v Brně žádnou mincovní aktivitu nevyvíjel. Spíše je pravděpodobné, že Albrecht v Brně razil mince již od svého nástupu na markraběcí stolec. Možná však měla ražba jen omezený rozsah a byla příležitostně postupována jiným osobám (viz zmíněná koncese pro Haška z <rbm:g111261>Valdštejna, regest ). Odpověď vévody Albrechta brněnské městské radě z prosince 1426 proto nejspíše musíme chápat tak, že měl v té době v úmyslu ražbu markraběcí mince v Brně obnovit či významně zintenzivnit. Numismatikové skutečně evidují značné množství nálezů Albrechtových brněnských ražeb, což znamená, že markraběcí mincovna za Albrechtovy vlády přece jen rozvinula větší aktivitu. Numismatikové předpokládají, že během husitské revoluce se nakonec podařilo rozvinout také ražbu brněnských městských mincí; jednoznačné písemné prameny pro to však chybí a regestovaný list je pouze nejasným svědectvím o úsilí brněnské městské rady tímto směrem, které vévoda Albrecht v prosinci 1426 odmítl.
List dále podává svědectví hned o dvou deperditních listinách vydavatele: jednou Albrecht poukázal 40 kop pražských grošů na berni města Brna Jimramovi Doubravkovi ‒ viz regest , druhou postoupil hrad Týnec do správy Čeňkovi z Mošnova ‒ viz regest .
Ani ustanovení o městské berni není zcela jednoznačné. Obrat ubermass der losung byl Jaroslavem Dřímalem v kartotéce listin Archivu města Brna interpretován jako „přemíra lozunků“. V tomto směru bychom mohli uvažovat o vyšším než obvyklém výběru městské sbírky, ale v takovém případě by město nemuselo markraběte žádat o její odpuštění ‒ městská berně byla totiž konstantní, a pokud město vybralo při městské sbírce více, jednalo se o jeho příjem. Dále bychom mohli zmíněný obrat chápat i tak, že vévoda Albrecht nařídil městu zaplatit mimořádnou berni nad rámec obvyklé výše a město žádalo o její prominutí. Přesto se zdá být nejpravděpodobnějším, že zde slovo ubermass funguje spíše ve významu „zbytek“ než „přemíra“ či „nadbytek“ (k různým významům tohoto slova viz Boková – Spáčilová 2003, s. 439). Pak by se jednalo o dosud nezaplacenou část městské berně a zcela opačnou situaci, kdy městská sbírka nepostačovala na uhrazení nutných výdajů města a městské berně markraběti. V takové situaci bylo nutné vypsat dodatečnou městskou sbírku a z ní chybějící část berně zeměpánovi doplatit. Proto tedy město požádalo zeměpána o odpuštění zbývající části berně, přičemž dosáhlo jen částečného úspěchu; částku 40 kop, která byla mezitím zapsána Jimramovi Doubravkovi, muselo město odvést.
Pokud jde o zmínku o Týnci, v literatuře se na jejím základě často uvádí, že Týnec byl v prosinci 1426 husity obležen. Obrat mit den veinden hertleich umb beseczet však musíme spíše interpretovat tak, že Týnec byl v této době ze všech stran obklopen či soustavně utiskován husity. Přitom hrála klíčovou roli posádka v Břeclavi, která kontrolovala širší okolí a nepochybně na celém týneckém panství vybírala holdy. Pokud by husité Týnec přímo obléhali, je sotva představitelné, že by vévoda Albrecht souhlasil s dočasným setrváním Čeňka z Mošnova v Brně a se jmenováním jiného hejtmana, který by jej zastupoval v Týnci.
Přepis regestovaného dokumentu
Albrecht von Gotes gnaden herczog ze Österreich und marggraf ze Merhern etc.
Erbern weisen und lieben getrewn. Als ir uns yecz ettleich ewr gebrechen verschriben habt und begeret ew mit volk ze sterkhen etc., das haben wir wol vernomen und lassen ew wissen, daz wir ew bei unserm getrewn Jorgen dem Gswenter unser mainung emboten haben, die er ew nu, als wir hoffen, hat zu erkennen geben. Denn von der münss wegen, als ir uns schreibt, lassen wir ew wissen, daz wir yecz selber im willen haben lassen ze münssen und begeren an ew, daz ir uns das in arg nicht merkhet. Als ir uns denn verschriben habt von der ubermass der losung und begeret, ew die nachzelassen, lassen wir ew wissen, daz wir unserm lieben getrewn Gimramm dem Dubrawken vierczig schok an derselben summ auf ew verschafft haben, davon emphelhen wir ew ernstleich und wellen, daz ir im die also auzricht und beczalet; denn die ubermass, die uns über die vierczig schok noch von ew auzsteet, die wellen wir ew yecz durch ewrer gebrechleichkait willen zu disem mal gern nachlassen. Als ir uns denn von des Czenken wegen verschriben habt und begert, den bey ew ain zeit ze lassen, ist ew wol wissentleich, daz wir im unser geslos zu Teincz, das mit den veinden hertleich umb beseczet ist, ingeben haben, daz er das also verwese. Wie aber darumb, so wellen wir im gern günnen, auf ein zeit bei ew ze sein, die weil die veint in neahent umb ew ligent, doch daz ir mit im redt, daz er das egenant unser geslos mit ainem solichen mann versarg, damit wir an demselben geslos nicht schaden nemen. Geben zu Wienn an montag nach unserr Frawen tag concepcionis anno etc. vicesimo sexto.
Pod textem vpravo: D(ominus) d(ux) p(er) cons(ilium).
Na rubu: Den erbern weisen unsern lieben getrewn dem burgermaister und dem rat zu Brünn.