Jindřich Boleken (Henricus Boleken), kanovník kostela v Tartu (canonicus ecclesie Tarbatensis), žádá papežský stolec, aby ho uvedl ke všem právům (surrogare), která měl ve sporu mezi Mikuláše Zeisselmeistrem (Nicolaum Czeyselmeyster), klerikem pražské diecéze (assertum clericum Pragensis), a Františkem (Franciscum), elektem varmijské diecéze (electum Warmiensem), vedeném u římské kurie o kanonikát a prebendu v metropolitní kapitule u sv. Václava v Olomouci (Olomucensibus), zmíněný František. Zároveň žádá, aby mu byla udělena provize na zmíněné beneficium, jehož roční důchod nepřevyšuje 6 hřiven stříbra. Svou žádost odůvodňuje tak, že uvedením řečeného Františka na varmijský biskupský stolec se stala jeho práva k beneficiu uprázdněnými. Tomuto udělení z moci papežské nemá vadit (non obstantibus), že drží kanonikát a polovinu prebendy v kostele v Tartu.

Papež Martin V. schvaluje supliku ve prospěch protistrany sporu (Fiat ut petitur pro collitigante O.).

N/A

N/A

N/A

• A: N/A
• B: opis v papežských registrech suplik

• A: N/A
• B: AAV; R. Suppl. 177 (lib. IV de vacantibus per fiat a. septimo)

• A: N/A
• B: N/A

• MVB VII/2, s. 489-490, č. 1195 
• RG IV/1, col. 1018