Anonym informuje o tom, že pokud nyní římský král Zikmund (majestas sua regia) opustí Toskánsko (Tuscia) a vydá se osobně ke svatému koncilu do Basileje (ad concilium), Siena (Senenses) a Lucca (Lucenses) upadnou do zoufalství kvůli nutnosti obrany, protože nemohou v žádném případě vzdorovat obrovské síle Florencie (Florentinorum) a papeže Evžena IV. (pape), což bude mít za následek jedině to, že budou nuceni se jim podřídit a uzavřít s Florencií mír, nikoli však spravedlivý a čestný, ale podlézavý a hanebný; Pisa (Pisanos) drží všechny hrady ve stejnojmenném hrabství (in comitatu Pisano), a to v pevné naději na obnovení kontroly a zajištění svých svobod, tímto by byla bez jakékoliv naděje. Odchod krále bude znamenat okamžitou ztrátu vlivu Svaté říše římské (imperium) nad Toskánskem, navíc tím dodá větší smělost papeži k tomu, aby vystoupil proti koncilu, zejména k velké potupě a pohaně krále. Dále uvádí, že ačkoliv se na počátku zdálo, že byl král do Itálie (Ytaliam) povolán, aby zde nastolil mír a pokojně přijal korunu, přesto po povstání Florencie a ozbrojeném odporu papeže pozvedl proti nim zbraně a vyzval lid a ostatní italské pány k obraně sebe samého a Svaté říše římské, což mnozí s ohledem na spravedlivou stížnost odmítli, zvláště proto, že v Lucce před vyslanci svatého koncilu Janem z Maulbronnu a Hauptem z Pappenheimu prohlásil, že chce zasáhnout proti rebelům kvůli právům říše a své cti, a že hodlá pokračovat v cestě do města Říma (ac ultra iter versus Urbem), i pro dobro svatého koncilu. Unáhlený odchod by tedy vzbudil oprávněné pochybnosti u lidu, a povzbudil by šíření různých zvěstí týkající se ochabující moci panovníka či ztráty obecné závaznosti svatého koncilu, neboť ten je vnímám jako projekt římského krále a milánského vévody Filippa Maria Viscontiho (ducis Mediolani). Pravděpodobně by králův odchod zvýšil náklady ve všech uvedených záležitostech. Po podobném ústupu hned papež ovládne celé Toskánsko, a společně s Florencií, Benátkami (Venetorum) a urbinským hrabětem Guidantoninem da Montefeltro (Urbini comitis aliorumque dominorum Marchie) zničí dosavadní dohody a anulují svatý koncil. Dále upozorňuje, že papež bude postupovat proti všem, kteří se svatého koncilu přidržují, tedy i proti rodině Colonnů (contra Colonienses) a mnoha dalším římským knížatům. Země hlásící se k římské církve poté v krátkém čase obklopí krále svými tábory. To vše může papež stihnout ještě před nadcházejícím létem. Přímo v létě pak hrozí, že benátský papež a Florencie vytáhnou s vojskem proti milánskému vévodovi, který by v takovém případě byl zcela jistě ztracen. Anonym dále varuje, že všechna tato zla vyplynou pouze z onoho odjezdu, a bez ohledu na zkaženost doby, ztrátu pocítí nejprve sám římský král, protože tím by ve své podstatě dovolil, aby se Benátky, které k tomu mají patřičné prostředky, zmocnily větší části Itálie. Tím by však utrpěla Svatá říše římská nesmírné a nenapravitelné škody. Vybízí římského krále k tomu, aby svůj odjezd a z něj plynoucí následky dobře zvážil. Mimo to poukazuje na to, že Benátky budou naléhat na papeže, který pochází z jejich města, aby jim v zájmu bezpečnosti církve předal vládu a opatrovnictví nad Bolognou (Bononia), Rimini (Ariminum), Anconou (Anchona) a Fermem (Firmum), a další území, jako třeba provincie Romandiole (Romandiole) či Anconskou Marku (Marchie), by poté Benátčané získali směnou, darem či za úplatu, čímž by významně upevnili svou moc. O totéž by se jistě pokusila Florencie v zemích, které s ní sousedí. Pokládá rovněž řečnickou otázku, jaké možnosti by se poté nabízeli nepřátelům Benátek a Florencie, pokud by byl tento papež sesazen a svatým koncilem byl na jeho místo zvolen papež jiný. Kdo by pak koncilem dosazenému papeži pomohl získat do péče majetek římské církve a dědictví, okupované papežem Evženem IV. a kolegiem kardinálů. Ke zvážení rovněž předkládá zkázu a nebezpečí, hrozící všeobecné církvi a svatému koncilu, pokud by papež získal tolik moci, neboť svými úskoky by našel způsob, jak rozbít svatý koncil v Basileji, prostřednictvím Bologne (regis Bolonie). Svůj rozbor uzavírá varováním, že skutečně snadno by papež získal i Neapolské království (Napulie regnum), které je za stavu panujícího rozdělení nuceno opatrné politiky.
- A: N/A
- B: ÖNB Wien; Cod. 4975; fol. 309v‒311r
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub anno
Přepis regestovaného dokumentu
1 Si majestas sua regia Tuscia dimissa ad concilium ipsum nunc transibit, Senenses et Lucenses de eorum defensione desperati omni ex parte, precipue propter onera dietim duci incumbencia, videntes se nullatenus Florentinorum et pape magne potencie posse resistere necessario compellentur, ne protinus ruant, pape adherere et se eis votisque suis submittere et cum Florentinis ipsis pacem facere, non justam quippe et honorabilem sed et servilem et verecundam, ac Pisanos omnes castra in comitatu Pisano tenentes sub firma spe civitatem Pisanam imperiali presidio ad ejus libertatem et dicionem reducendi castris ipsis relictis ad hesteros fugare oportebit sine spe ulla redeundi. Quamobrem talis de Tuscia imperialis exitus ipso momento imperium tocius Tuscie dominacione privabit et irrecuperabiliter majoremque audaciam malignandi pape contra concilium maxime prebebit in grandem cesaree majestatis ignominiam et infamiam. Que quidem, etsi ab inicio uti Ytaliam pro conponenda pace vocata et suscipienda corona pacifice venire visa sit, tamen, postquam propter Florentinorum rebellionem et resistenciam manu armata a papa factam per terrarum suarum insultum arma adversus eas potestates ipsa majestas movere cepit et populos invocare ac ceteros dominos Ytalicos imperii fideles ad suam et sacri imperii defensionem, non potest ammodo honeste et sine predictorum justa querela eis ita in infractu dimissis principiata cum eorum presidio et favore bella quesito vocacionis concilii colore derelinquere, presertim cum palam ipsa regia majestas in Luca civitate oratoribus concilii ea de causa missis morem non gesserit, imo contra rebelles ipsos pro juribus imperii et honore suo agere velle ac ultra iter versus Urbem velle prosequi eciam pro bono concilii dixerit. Hanc igitur excusacionem pro ipso repente recessu seu discessu, scilicet vocacionis, quasi ei obtemperandum sit, vulgus saltem non admittet, maxime cum emuli jam omnes promulgaverint regiam majestatem in Senis alimenta poscere veluti pecuniis et gencium potestate in regnis suis carentem ipsumque sacrum concilium non universale fore sed regie majestatis et ducis Mediolani conciliabulum esse; quinimo vulgus dicet regiam majestatem occasionem quandam pro causa discessus sibi invenisse. 2 Rursum recessus ipse regius suprascriptis rebus dispendium nimis allaturus verisimiliter videretur. Nam papa, tota Tuscia post talem recessum momento submissa voluntati disposicionique sue, confestim cum tota Florentinorum tunc libera potencia et Venetorum statum Urbini comitis aliorumque dominorum Marchie in eandem causam conveniencium destruet ac Sancii Garrile capitanei ipsius sacri concilii gentes armigeras annullabit. Disperdet enim omnes uti ecclesie et sacri imperii fideles, qui contemplacione majestatis regie concilii vexilla regieque majestatis tamquam advocati et ecclesie protectoris in marchia Anchonitana erexerunt. 3 Post demum, omnes concilio adherentes ut annullet, contra Colonienses et multos alios principes Romanos pro sacro concilio et imperatore facientes procedet papa ipse; quos similiter veluti ex omni parte a terris ecclesie Romane circumvallatos infra modicum tempus castrabit. Et hec quippe omnia papa verisimiliter ante futuram proximam estatem ad confusionem et verecundiam sacri imperii et concilii atque dampnum perficere potest, qui sine ulla resistencia cum magno potentatu et favore in istis partibus se solum reperiet contra predictos sacri concilii et majestatis sue servitores spe consilio et omni suffragio maxime imperiali inopinate destitutos. 4 Adveniente vero estate cum ipso papa Veneti et Florentini, inimici simul ducis Mediolani, venient pro viribus omnes ipsasque potencias ad dampna et persecucionem prelibati domini ducis mandabunt. Qui tali casu adveniente (quod deus avertat) simpliciter perditus remaneret. 5 Item cum hec omnia mala ex dicto recessu verisimiliter inspecta pravitate temporum secutura sint, animadvertat primum regia majestas detrimentum, quod inmense ac irreparabiliter sacrum imperium pateretur, si permitteret pene majorem partem Ytalie a Venetis occupari, qui tantam potestatem maritimam habent et plures liberos aditus haberent, si in Germaniam postea transire vellent. Et bene consideret, que tunc potestas esse posset, que jura imperialia occupata eis subtrahere posset et obtinere, si ipsis habentibus Romanum pontificem ad sua mandata audacia daretur convolandi ad culmen imperiale diu ab Alamannis quesitum, et si hiis premissis regie majestati a successoribus excusacio daretur. 6 Item bene intueatur dispendium, quod non modicum ecclesia Romana pateretur. Nam cum iste papa sit Venetus, Veneti ipsum impellerent, ut sub colore eorum circa securitatis eis daret gubernacionem et custodiam civitatum ecclesie mari suo et termino vicinarum, ut Bononia, Ariminum, Anchona, Firmum et similes civitates, que sunt claves Romandiole et Marchie, et deinde vel solutione alicujus pecunie vel donacione possessione obtenta et quesita ipsas in vicariatus perpetui titulum obtinere procurabunt, ut retroactis temporibus multi alii domini egerunt. Sic quoque facere conarentur Florentini de castris et opidis ecclesie terris suis vicinis. 7 Item ubi isto papa deposito alius per concilium eligeretur, quis modus tunc Venetis et Florentinis inimicis inveniretur! et que potestas foret, que efficere posset, quod talis pontifex electus possessionem Romane ecclesie suique patrimonii adipisci posset occupatam ab isto papa vel a collegio solum cardinalium ei adherencium? 8 Item ponderetur, quantum naufragium et periculum universali ecclesie et sacro concilio inmineret, si papa et hec communitates ita sui natura fraudulente tantam potenciam obtinerent. Nam leviter artibus suis et versuciis cum policitacionibus vias invenirent varias dictam synodum scindendi aut per medium regis Bolonie, qui jam pape favorem propter regna sibi policita ita accurate prebet, seu tunc per aliquos prelatos Ytalie, qui, ne sua perderent beneficiorum comoda et redditus, in concilio colludere et divertere possent. 9 Item cum quasi regna omnia in hac tempestate invicem divisiones habeant et bella, conaretur papa per medium precipue istarum communitatum, cum quibus Napulie regnum eciam esse conpelleretur et quarumf cives in omnibus regnis fere versantur, uni parti adherere. Quod quidem papa ipse faciliter obtineret.