Císař Zikmund (Sigmund) uděluje měšťanům z Chebu (Eger) zvláštní milost, že 1. pokud chebský měšťan nebo obyvatel napíše zdráv, uprostřed života či na smrtelné posteli poslední vůli a testament, má být, jak je od starodávna doposud obvyklé, uvnitř města i mimo něj považován za platný a od nikoho jakéhokoli stavu napadán.
2. Dále Zikmund nařizuje, že vše, co rada a konšelé města Chebu pod přísahou podle svého svědomí prohlásí za spravedlivé, nemá být napadáno nebo měněno, ale pokládáno za navždy platné a naplněno. V případě, že by se někdo cítil poškozen soudním výrokem, má se uskutečnit další objasňující proces (leutrung) před císařem Zikmundem, popřípadě jeho nástupci, římskými císaři a králi nebo českými králi ‒ podle toho, jestli záležitost přísluší římskému nebo českému králi. Proto nesmějí být chebští napadáni knížaty, pány, rytíři, městy nebo kýmkoliv jiným před soudem nebo mimo něj.
3. Následně Zikmund potvrzuje a obnovuje měšťanům a kupcům z Chebu privilegium jeho otce, Karla IV. (vaters keiser Karls), který jim propůjčil pražské měšťanské právo, takže smějí v Praze (Prag) všechno zboží kupovat a prodávat a mají užívat práv a svobod pražských měšťanů, zvláště osvobození od cel a mýt v Praze a také v celém Českém království a všech jeho panstvích. Přikazuje pražským měšťanům a všem poddaným České koruny, nechat chebské měšťany nerušeně užívat těchto svobod.
4. Dále Zikmund jako uherský král potvrzuje chebským měšťanům všechny listiny, které mají od jeho předků, uherských králů, zvláště od jeho tchána krále Ludvíka Velikého (kunig Ludwigen), a od něho samého týkající se osvobození od všech cel, mýt a cla z dovozu a vývozu (dreissigsts) zvláštních milostí, aby mohli chebští tyto svobody nerušeně užívat.
5. Zikmund nařizuje, že nikdo nesmí předvolávat chebské měšťany a město Cheb a jeho obyvatele (ir lewtt) a majetky, které k městu a jeho území patří, před říšský dvorský soud, před jiné dvorské soudy, zemské soudy a soud v Norimberku (Nuremberg) nebo jinam, stejně jako na různé sněmy nebo soudní pře. Kdo by chtěl chebské soudně napadnout, má se obrátit na jejich vrchnost nebo správce (der sol sich vor irer herschaft oder irem pfleger an gleich und an recht genugen lassen). Všichni proti tomu uskutečněná předvolání a rozsudky prohlašuje Zikmund za bezcenné a neplatné.
6. Zikmund nařizuje, že každý poplatek, který je odváděn městem Chebem, má být opatřen městskou značkou, jak to udělili chebským už jeho předci, římští císařové a králové, a jak to chebští od starodávna dělávají. Kdo tuto milost poruší a poplatky budou plynout jinam, ten mát být potrestán královským rychtářem za pomoci města.
7. Mimo výše uvedené potvrzuje a obnovuje chebským měšťanům všechny ostatní listiny, privilegia, milosti, svobody, práva a dobré zvyky, které obdrželi od Svaté říše římské, jak byly slovo od slova inserovány, a nařizuje, že chebští mají bez překážek po věčné časy užívat potvrzená práva.
8. Konečně Zikmund nařizuje všem věrným poddaným Svaté říše římské a jeho království jakéhokoli stavu, aby nebránili chebským měšťanům a jejich potomkům ve výše udělených milostech, nýbrž je chránili, pokud se chtějí vyhnout jeho těžké nemilosti a trestu 100 hřiven ryzího zlata, z nichž by polovina byla zaplacena komoře jeho a jeho nástupců a druhá chebským.
Zikmund uvádí, že před jistou dobou, když byl ještě králem, radě a všem měšťanům jeho města Cheb potvrdil všechny listiny, privilegia, milosti, svobody, práva a staré zvyky a později, když byl korunován císařem, je znovu potvrdil a obnovil, jak stanovuje tato příslušná listina. Avšak před něj předstoupilo poselstvo chebské rady a požádalo ho o vysvětlení a potvrzení různých pasáží a článků o starých zvycích (ettliche artikel und stucke), aby v budoucnu mohlo být proti těmto zvyklostem vzneseno méně námitek. Zikmund bere v úvahu, že vše, co pro město činí, je také k užitku Svaté říše římské a České koruny, a že se město Cheb nachází v poloze, kde jsou ustavičně vystavovány útokům a že chebští měšťané zvláště v současných válkách v Českém království stále riskují svůj život a majetek za něj a jeho stranu. Proto bude chebským navždy vděčný a chtěl by splnit jejich prosby. A jestliže také měšťané a město Cheb byli vyznamenáni jeho předky, římskými králi a císaři a také českými králi, mnohými privilegii, chtěl by jejich svobody s přihlédnutím k jejich věrným službám milostivě rozmnožit.
- Vpravo na plice: Ad mandatum domini imperatoris Gaspar Sligk miles cancellarius
- Na dorsu uprostřed: Registrata
- A: originál; pergamen
- B: výtah z českých register císaře Zikmunda z let 1436‒1437
- C: jednoduchý opis z 15. století
- D: vidimus veřejného notáře z 11. září 1640 ve druhém konvolutu města Chebu
- E: vidimus veřejného notáře z roku 1725
- F: vidimus chebské městské rady z 1. června 1736
- A: SOA Plzeň ‒ SOkA Cheb; AM Cheb; listina č. 453
- B: Lobkovická knihovna v Nelahozevsi (dříve v Roudnici nad Labem); sign. VI Fb 19; pag. 20‒23
- C: SOA Plzeň ‒ SOkA Cheb; AM Cheb; kart. 2; sv. 2; inv č. D 52/6
- D: SOA Plzeň ‒ SOkA Cheb; AM Cheb; kniha č. 1011; fol. 145r‒148v
- E: NA Praha; Stará manipulace; inv. č. 2687; sign. P 106/CH 7; kart. 1740
- F: NA Praha; ČDK; inv. č. 759; sign. IV D 7; kart. 530
- Gradl 1897, s. 25
- Čelakovský 1890, s. 124, č. 19
- RI XI, s. 391, č. 11642
- Siegl 1900, s. 16, č. 462
- RI XI NB/2, s. 213‒216, č. 154
- Gradl 1893b, s. 402
- Siegl 1912, s. 547‒548
- Kubů 1982, s. 119
- Kubů 1994, s. 167
- Kavka 1998, s. 235
- Elbel – Zajic 2013, s. 163‒164, pozn. 289
- Kaar 2012, s. 282
- Bystrický 2013, s. 349‒350