IDOldřich II. z IDRožmberka (Oldřich z Rosenberka) oznamuje pánům, rytířům, panošům, měšťanům i obecnému lidu (pánóm, rytieřóm, panošěm, měščanóm i všelikakým lidem obecným), že až do řádného slyšení, které povolil IDkrál Zikmund (Králova Milost), uděluje čtyřem artikulům pražským (čtyry kusy) svobodu na svém panství, a vyzývá dobré lidi (dobrým lidem), aby se stavěli na odpor každému, kdo by jim kvůli uvedeným artikulům chtěl škodit.
- IDOldřich II. z IDRožmberka: sigillum:ulrici:de:rosenberg; červená; přitištěná na lícní straně listiny pod textovým polem
- A1: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 226; inv. č. 256
- A2: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 226; inv. č. 256
- Palacký 1850, s. 411.
- Zap 1868, s. 308.
- Pavlík 1910, s. 50.
- Pekař 1930-III, s. 90.
- Bartoš 1965, s. 134.
- Vavřinec a kol. 1979, s. 404.
- Šmahel 1993-III, s. 70, 345, pozn. 136.
- Šmahel 2002-II s. 1144‒1145.
- Kubíková 2004, s. 49.
- Elbel 2016, s. 11.
- Čornej 2019, s. 378.
- Elbel 2019b, s. 264, pozn. 13.
Elbel 2019b, s. 264, pozn. 13, upozorňuje, že Oldřichovo odvolání na předběžné povolení čtyř pražských artikulů Zikmundem mohlo být (nepřesnou) reminiscencí na Zikmundovy přísliby z přelomu let 1419/20. Každopádně teprve nyní Oldřich učinil to, co slíbil při uzavření příměří s tábory z 18. listopadu 1420. Také v červnu 1421 na čáslavském sněmu přistoupil Oldřich na čtyři pražské artikuly.
Všem pánóm, rytieřóm, panošěm, měščanóm i všelikakým lidem obecným, kdež by sě koli1 ve jméno božie shledali, já Oldřich z Rosenberka dávám věděti: žeť2 ty čtyry kusy, o kteréž jsú Pražené a jiní dobří lidé stáli, Králova Milost propustil do řádného slyšenie; i já také těm čtyrem kusóm dávám svobodu3 na svém panství do toho dalšieho řádného slyšenie. Pakliby kto na tom nechtěl přestati a zemi chtěl dále hubiti a které dále neřády vésti, tehdy všem uffám dobrým lidem,4 že sě k tomu přičinie, aby ty neřády stavovány byly;5 a6 mně a jiným všem, ktož by obecné dobré této země milovali, pomocni budete.7 Dán na Krumlově ten pátek na svatého Marka léta božieho et cetera XXImo.8