Papež Martin V. vyzývá arcibiskupa v Besançonu Thibauda de Rougemont(archiepiscopo Bisuntinensi) a nařizuje mu, aby ve spojení se spravedlivými a ctnými muži znalými možností jeho kostela a jiných beneficí, nově stanovil svému kostelu a všem neeximovaným církevním osobám ve městech a biskupstvích, které mu podléhají, výši příspěvku (de novo taxetis) na vedení války proti českým heretikům, ať už se jedná o vojáky (gentes armigeras) či o jinou stanovenou podporu. Své nařízení papež zdůvodňuje nejprve v obecné rovině tím, že obrana a zachování křesťanské víry i bohem daného církevního stavu proti věrolomné herezi, která se nešťastně rozšířila v Království českém (regnum Bohemie), mají být podnětem k úsilí všech věrných křesťanů. Především však ti, kteří drží církevní důstojenství v Německu (per Germaniam) a jsou velmi blízko nebezpečí hanebné hereze, mají ve větší míře přistoupit k tomu, aby tento svatý požadavek podpořili svobodně a s ochotou ze svých církevních majetků, jež nabyli od boha; tím také ochrání svou víru a církev, stejně jako odvrátí blízké nebezpečí. Dále papež zdůvodňuje své výše uvedené nařízení ve věcné rovině: nedávno se k papeži dostala zpráva, že se sešel sněm ve městě Naumburgu (in civitate Nuemburgensi), na kterém byli přítomní vedle knížat, kurfiřtů, vysokých úředníků, prelátů, nunciů a vyslanců mnoha měst také Zikmund Lucemburský (Sigismundo), římský, uherský a český král (Romanorum, Hungarie et Bohemie rege), a Branda de Castiglione (Branda), apoštolský legát (apostolice sedis legato) a kardinál kněz tit. sv. Klimenta (tit. s. Clementis presbitero cardinale), který byl vyslán papežem zvláště k tomuto úkolu. Na základě porad ve výše uvedené věci se na sněmu dospělo k závěru a bylo nařízeno, aby pro účely vedení války proti heretikům, a to až do úplného vyvracení jejich neomluvitelného hříchu, byl všem prelátům a církevním osobám v Německu vyměřen příspěvek (taxarentur), týkající se různého množství vojáků a jiných podpor podle jejich možností a podmínek. Papež se také dozvěděl, že příspěvky vyměřené na sněmu nebyly pro krátký čas a zaneprázdnění jinými záležitostmi zcela spravedlivé, a tedy nebyly ani svědomitě naplňovány; a protože apoštolský stolec nechce, aby kvůli tomu byly ztraceny v této věci nutné pomoci či byly zadávány nerovnoměrně, ale naopak si přeje činit tak, aby se vše v této boží věci dělo spravedlivě, rozhodl se k výše uvedenému nařízení. Zároveň papež arcibiskupu besançonskému připomíná, že pokud by nekonal dle výše uvedeného nařízení, byl by nucen ho zastoupit zmíněný papežský legát Branda, který má v téže věci na starosti jiné záležitosti. Dále zmíněnému arcibiskupovi v souvislosti s tím sděluje, že psal řečenému papežskému legátovi Brandovi a pověřil ho, aby on sám nebo prostřednictvím někoho jiného vyměřil příspěvky eximovaným osobám a institucím, a aby vyzval řečeného arcibiskupa a jiné preláty k vyměření příspěvku sami sobě a svým neeximovaným podřízeným podle výše uvedeného mandátu; dále zmíněného legáta pověřil, aby všechny výměry kontroloval, a pokud by snad byly nesprávné, aby je dle správné rozvahy opravil.