Král IDZikmund oznamuje IDOldřichovi z IDRožmberka, že jeho list osobně četl a dobře mu porozuměl (tvému sme listu úplně srozuměli a sami sme jej vešken přečtl), zejména pokud jde o tábority, kteří se dožadovali slyšení, což jim podle IDOldřicha nemělo být odepřeno.1 Jak IDOldřich sám dobře ví, IDZikmund byl takovému slyšení vždy nakloněn a je ochoten nabídnout garance (však sám vieš, že sme k tomu slyšení vždy povolovali a nikdy sme proti tomu nebyli a k tomu i bezpečenstvie sme podávali). Chtěl by udělit slyšení i nyní, ale pod podmínkou, že takové slyšení nejen dovede záležitost do konce, ale přispěje k blahu a cti krále a IDKoruny, a také k míru a pořádku. Král IDZikmund nemůže ale do doby konání slyšení dát svolení k praktikování čtyř husitských artikulů. To mu jako světské moci nepřísluší, nýbrž pouze papeži, resp. skrze něho zplnomocněného kardinála-legáta IDBranda de IDCastiglione, který se ještě zdržuje ve IDVídni.2 Pokud se táborité sjednotí s církvi a budou jednotní v duchovních záležitostech, chtěl by IDZikmund delegovat na IDOldřicha a jiné dobré lidi pravomoc vynést rozhodčí výrok nad tím, co táborité spáchali proti králi. Tento výrok slibuje král dodržovat po věčné časy. Proto IDZikmund požaduje od IDOldřicha, aby takové slyšení zprostředkoval, a aby tím byly ukončeny neřády. Tímto IDOldřich významně poslouží jemu, svaté církvi a celému křesťanstvu. IDOldřich by měl krále průběžně informovat, co by mohl v tomto směru podniknout. Měl by mu také neprodleně sdělit, jak proběhla nedávno naplánovaná schůzka s tábority, a co bylo s nimi dohodnuto.3
Nakonec se král IDZikmund vyjadřuje k záležitostem, které mu IDOldřich přednesl skrze svého posla IDMrakeše z IDRadimovic, a které se týkají pánů z IDBítova. Zikmund ujišťuje IDOldřicha, že svůj slib dodrží a tuto věc ihned vyřídí, jakmile bude mít na to čas. Proto si IDMrakeše zatím ponechal u sebe a později ho vyšle k IDOldřichovi s takovou ctí, že mu IDOldřich za to poděkuje (Pak o svú věc, jakož jsi nám po Mrakssowi vzkázal a jako sme byli řekli dáti a zvlášče Byetowskemu, to tebe nemá minúti a chcem držeti, což sme slíbili; než nynie v náhle tomu tak nemóžem učiniti. Proto ty sě nad námi nerozpakuj, neb my nechcem tebe ostati ani nechati. A na to sme Mrakše při sobě ostavili, že jej chcem počestně k tobě vypraviti, že nám budeš děkovati).4
1: List IDOldřicha z IDRožmberka je deperditum.2: Může se zde jednat pouze o kardinála-legáta IDBranda de IDCastiglione, který v letech 1422‒1425 působil jako papežský legát v zemích IDZikmunda Lucemburského. K jeho legaci viz Studt 2004, s. 519‒576.3: Jde o schůzku všech husitských skupin (směrů) se IDZikmundovou stranou ve IDZdicích, která se konala právě v době vydání tohoto listu.4: Tato pasáž je poněkud záhadná, protože IDZikmund reagoval bezprostředně na IDOldřichovu zprávu, jejíž obsah byl IDOldřichovi samozřejmě znám, a její nový popis byl proto zbytečný. Především není jasné, o jakou IDOldřichovu záležitost se zde konkrétně jedná, a jakou roli v ní sehrál moravský pán (IDJan nebo IDSmil?) z IDBítova. Nejasnou formulaci „jako sme byli řekli dáti a zvlášče Byetowskemu“ lze snad vysvětlit tak, že IDZikmund vybízí pána z IDBítova a další, aby splatili IDOldřichovi dluh. Může to však také znamenat (kromě jiných možných výkladů), že král IDZikmund převzal IDOldřichův závazek vůči pánu z IDBítova.
- Vpravo dole: Ad mandatum domini regis domino IDIohanne de IDSwihow referente IDMichael prepositus Boleslauiensis.
- Vnější adresa: Nobili IDVlrico de IDRozemberg ffideli nostro dilecto.
- A: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 256
- B: ANM Praha; Sbírka Palacký František; inv. č. 306; kart 8; sub dato
- A: https://digi.ceskearchivy.cz/111317/1
- B: N/A
- UB I, s. 364, č. 311 (němčina)5
- RI XI, č. 5996 (němčina)
- RI XI NB/3, s. 149-151, č. 95 (němčina)
5: S chybným denním datem 10. srpna.
- Palacký 1851b, s. 374‒375
- Palacký 1851, s. 5
- Schmidt 1908, s. 238
- Šmahel 1993-III, s. 155
- Šmahel 2002-II, s. 1330
- Čornej 2010, s. 338
- Kubíková 2004, s. 60
- Coufal 2012, s. 196‒197
List je opatřen pouze denním údajem (ten vteri po swatem Dionysii) a místem vydání. Rok vydání vyplývá z itineráře IDZikmunda Lucemburského (Itinerar Sigismunds 1995, s. 109; Itineraria 2005, s. 117) a z obecného historického kontextu.
Podle velmi odlišných výkladů ve starší literatuře František Šmahel (Šmahel 1993-III, s. 155; Šmahel 2002-II, s. 1330) shledal, že epizoda zaznamenaná ve výše regestovaném listu - žádost táboritů o veřejné slyšení zprostředkované IDOldřichem z IDRožmberka - představuje „záhadu svého druhu.“ Snahy o veřejné slyšení ve smyslu teologické disputace na základě Písma svatého obvykle vycházely z umírněného pražského husitského křídla, zatímco táborité se zpravidla před tím bránili. Petr Čornej (Čornej 2010, s. 338) se naopak domnívá, že žádost pravděpodobně vznikla z iniciativy relativně umírněného píseckého centra táborského svazu (k tomuto názoru se přiklání i Coufal 2012, s. 197).