Hejtman IDHynek Krušina z IDLichtenburka, IDViktorin Boček z IDKunštátu odjinud z IDPoděbrad, IDHynek z IDValdštejna odjinud z IDKoldštejna, IDProkop z IDÚstí, IDJan z IDLichtenburka, purkmistr, rada a obec IDStarého a IDNového Města pražského, rytíři, panoši, zemané, města a obce, které přilnuly k Božímu zákonu žalují českým pánům na krále IDZikmunda (Zigmunda Uherského, ač hodné jest řieci, krále), sluší-li se ho vůbec tak titulovat, který se zapomněl nad svým urozením, odvrhl příklad dobroty a milostivosti všech svých předků a dal se do neslýchaných krutostí. Dopouští se jich na koruně IDČeského království (této koruně královstvie Českého) žhářstvím, ohavným znásilňováním panen a paní, vražděním lidí i dětí a všelikým bezprávím a s pomocí krvavého kříže, který v křesťanském řádu nikdy neměl místa a který mu IDpapež Martin V. (papeže) protiprávně proti nim povolil vést, pod záminkou obrany římské církve. Usiluje o to, aby vyhladil český jazyk (jazyk český), který po světě křivě pohanil nejohavnější potupou a kacířstvím, a aby v zemi zvelebil cizozemce a usadil je na místa vyhnaných Čechů (Čechuov). To okázale prokázal před IDVyšehradem (před Vyšehradem) na den Všech svatých (den Všech svatých) 5. listopadu 1420, když vynadal pánům, rytířům a panoším českého jazyka do zrádců, zařadil je do předního šiku, a ačkoli mohl, nechtěl a neodvážil se je zachránit, a tak více než 500 nejčelnějších lidí připravil o život (do pěti set najčelnějších o hrdla jest připravil). Signatáři litují a želí těchto Čechů, kteří byli svedeni od pravé víry a jeho navedením povražděni k oslabení českého jazyka. Němců (Němcóv) a Uhrů (Uhruov), nejkrutějších nepřátel českého jazyka litoval a stavěl je stranou od Čechů s tím konečným záměrem, aby Čechové, sami se z obou stran vraždíce, zeslábli a on aby je takto oslabené tím snáze s pomocí Němců a Uhrů porazil. Prohlásil, že by za to dal IDUhry (Uherskú zemi), aby v české zemi nezůstal jediný Čech. Proto je z lásky a pro slitování naléhavě napomínají, aby se sami nad sebou slitovali a nad svým mateřským jazykem, který ten ukrutník chce zanechat v hanebném nařčení a vyhladit. Vybízí je, aby IDZikmundovi dál nepomáhali v jeho ukrutnosti ke svému vlastnímu velikému pohanění a konečnému vyhlazení a přičinili se společně s nimi o to, aby Boží zákon ve všech spasitelných pravdách, zdůvodněných Písmem svatým, měl svobodu bez utlačování, o jaké se ten král se svými pomahači zasazuje, když je chce odtrhnout od jejich spasení a přivést ke své kacířské víře, vyhlášené v IDKostnici (v Konstancí), a tak jim zchystat zatracení. Dokonce jim ani nechtěl přát sluchu ani slyšení, opakovaně žádaného. Pokud by mu přesto chtěli pomáhat bez ohledu na jeho očité ukrutnosti a nezměrnou a bezprávnou záhubu země, budou mít za to, že i oni stojí o vyhlazení českého jazyka, a budou nuceni se proti nim s pomocí Boží postavit jako proti zjevným nepřátelům Božím a českého jazyka. Upozorňují je, že se shromažďují v poli na obranu Božího zákona a pro čest českého jazyka a pro obecný prospěch. Nepřipojí-li se k nim, budou mít za to, že i oni se hodlají vzpírat Božímu zákonu, českému jazyku a obecnému prospěchu.
- Altmann 1893, s. 136‒138, č. 154 (němčina).
- Molnár 1980, s. 105‒107 (moderní český překlad německé verze).
- Elbel – Dvořáková – Papsonová 2023, s. 149‒150, č. CLIV (slovenský moderní překlad).
- Zap 1868, s. 151.
- Tomek 1879-IV, s. 114‒115.
- Tomek 1899-IV, s. 113‒114.
- Krofta 1918, s. 6.
- Klik 1921, s. 16.
- Krofta 1928, s. 328.
- Pekař 1930-III, s. 84, pozn. 3.
- Pekař 1933-IV, s. 45.
- Krofta 1936a, 140.
- Krofta 1946, s. 109.
- Pletka – Šamberger 1958, s. 33.
- Kejř 1984, s. 124.
- Šmahel a kol. 1988, s. 294, pozn. 20.
- Šmahel 1993-III, s. 60, 343, pozn. 116.
- Kavka 1998, s. 84.
- Šmahel 2002-II, s. 1123.
- Čornej 2019, s. 330, 717, pozn. 107.
Žádost všeho dobrého vám, přietelé milí! Žalujemť vám na Zigmunda Uherského, ač hodné jest řieci, krále: kterýžto zapomněv sě nad urozením svým, příklad dobroty a milostivosti svých všech předkuov od sebe zapudiv, i oddal sě jest na ukrutnost neslýchanú; jižto této koruně královstvie Českého ukazuje pálením, panen i paní ohavným násilím, lidí i dietek mordováním i všelikakú jinú bezpravností, a to konečně a lstivě pod hájením kostela Římského ukládaje, kříž krvavý v řádu křesťanském nikdy nezaložený sobě ot papeže bezprávně na nás vydaný ku pomoci bera, kudyž by jazyk český od něho najohavnější potupú a kacieřstvím po všem světu nevinně zhaněním shladiti mohl a cizozemce v této zemi zvelebiti a miesta Čechuov vyhnaných jimi osaditi, jakož jest to znamenitě den Všech svatých před Vyšehradem ukázal, pány, rytieře a panoše jazyka českého, jim zrádcí nadávav, i napřed jest šikoval a jich retovati nechtě aneb nesměje, a moha, viece než do pěti set najčelnějších o hrdla jest připravil, jichžto zavedenie s pravú věrú litujíce želéme, jakožto Čechuov nám přirozených a k umdlení našeho jazyka českého jeho navedením poražených. Němcóv a Uhruov, našeho jazyka najukrutnějších nepřátel lituje a je mimo Čechy předkládaje, vždy k tomu konci jednaje, aby Čechové sami sě s obú stranú zmordujíce umdleni byli a tudy snáze jím s pomocí Němcóv a Uhruov umdlením shlazeni byli; jakož jest to nad hlas z úst prokletých toho krále slýcháno, když jest řekl, že by za to uherskú zemi dáti chtěl, by v české zemi Čecha nebylo ižádného. Protož milí přietelé! vás ještě z lásky a slitovánie napomínáme, abyšte se sami nad sebú slitujíc a nad jazykem svým přirozeným, kterýžť ten ukrutník v hanebném narčení ostaviti miení a shladiti, i k tomu se vedle nás přičinili, jemu dále jeho ukrutnosti k vašemu velikému pohanění a k shlazení konečnému nepomáhajíce, ať by zákon Boží ve všech pravdách spasitedlných a písmem svatým duovodných svobodu měl bez utlačovánie, o kteréž ten král s svými pomocníky se zasazuje, nás od spasenie našeho chtě otraziti a k své vieře kacieřské v Konstancí ohlášené přivésti a k zatracení připraviti, ižádné zprávy ani kterého slyšenie častokrát na něm žádaného nám dáti nechtěl. A jestliže byšte vždy jemu nákladní býti chtěli, jeho očitá ukrutenstvie a záhubu vidúce přielišnú a bezprávnú této země, tehdy bychom za to měli, že byšte i vy o shlazenie jazyka stáli českého, i musili bychom se proti vám tak opatřiti s pomocí Boží, jako proti Božím a jazyka našeho zjevným nepřátelóm. Dán v úterý po Všech svatých.
Překlad
Herlichkeit alls guten uch lieben frunde. Wir clagent úch uber konig Sigemont von Ungern, obe er sin wert ist zu nennen einen konig, der sich har vergessen an siner wolgeborniket und das gütig und gnedig bispiele siner vorfarn hat von ime getriben und hat sich ergeben uf Ungerscher erberkeit, die er inwendig des konigesrichz und der crone zu Behem bewiset mit brande (und jungfrouwen und frowen grusam notzoget) mit morden der lút und kinder und mit manigerlei ander unredelicheit; darumbe endelichen und böse hefticlichen under beschützunge der Romschen kirchen zucht das bütig crúz, das nit ist geleit in der cristenlichen ordenung, hat er im uf uns ußgeben, von dem bobst mit unrecht zu hilf genomen, wie er die Behemschen zungen mit aller grusamkeit undertrucken moge, in aller der cristenheit der ganzen welt mit unschuldiclicher lesterung müge verdilgen und die herren in disem lande möchte verdilgen und uß den Behemschen steten die Behemer ußtriben und mit den ußlúten die stete möcht besetzen, also er daz an aller heiligen tag verwiset und zü Proge hat bewiset, do er herren ritter und knecht der Behemschen zungen hat verreiter geheissen und hat sie an die spitzen geschicket und hat sie nit wollen entretten und was doch mechtig genüg: doselb er me danne funfhundert der namhaftigsten hat umb die helse bracht. Die selben von ganzen truwen wir clagen, das sie sint verfurt als unser angebornen Behemer, die do erslagen sint zu kreunkung und swechung unser Behemschen zungen durch sin verleikung willen. Und er har sich uber die Dutschen und Ungerern, die unser Behemscher zungen die heftigisten vogent sint, erbarmet und sie umb die Behemer erhaben; und hat das uf solich ende geton, das die Behemer uf beiden teilen an eimfallen wurden und das sie also geswechet wurden und verdiliget und also den Dutschen und Ungerern mocht gehelfen werden; also uß siner bösen listikeit der selbe konig het gerett, do er sprach, das er Ungerlant geben wolt dar umbe, das in Behemerlant kein Behem were. Darumbe, lieben frúnde, manen wir úch wol baß von leibe und erbarmung willen, das ir uch uber úch selber erbarmet und über uwer eigen zungen, die uch angeboren ist, die der selbe betrüger in böser nochreden meint zu lossen und zü verdilgen, das ir uch nebent uns bewisent und im fürbas und siner heftikeit zu uwern grossen schaden und lesterunge verdilgen nicht helfent, uf das die ordenung gotes in ganzer worheit langt selig möchte beliben und mit der bewisentlichen heilgen geschift one widertrückunge ir friheit hielt, dowider sich der selbe konig mit sinen helfern setzet und wil uns von unser selen selikeit abtringen und in sine ketzerige, die zü Costenz ist verlautmeret, wil bringen und zü verdempniße, und wil zü keiner entschuldung noch verhörung, der wir haben oft an in begert, mit nicht uns lossen komen. Und wer, das ir ime ie wollent beholfen sin und siner unzellichen heftikeit und wol sehent die unrecht verderpnisse des landes, so halten wir es darfür, daz ir ouch stendet noch der verdilgung der Behemschen zungen, und müsten uns gein úch so bewaren mit der gots hilf also gegen uns und der Behemschen zungen offenbaren vigent. Ouch wissent, das wir nü zu felde ziehen zü beschützung der ordenung gotes und zü ere der Behemeschen zungen und des gemeinen nutz. Darumbe, werdent ir nicht sin zü velde, do wir sin werdent, so halten wir es dafür, das ir uch ouch wider die ordenüng gotes und die Behemschen zungen und den gemeinen nütz wollent setzen. Geben an dem dunrstag noch aller heiligen tag noch Cristus geburt tusent vierhundert und zwenzig jor. Hinko Crosina von Lúchtenberg houptman, vicar von Smistroit Andres genant von Podiebrant, Hanko von Waltstein, Andres genant von Colstein, Jocop von Auster, Jan von Lúchtenberg, darzu burgermeister rat und gemein der grossen und nuwen stat zü Proge und ander ritter und knechte lantlúte stete und gemein, die sich zu der ordenung gotes neigent.