Vilém III. Bavorský sděluje Giulianovi Cesarinimu a ostatním účastníkům basilejského koncilu, že společně s se svým bratrem Arnoštem Bavorským a svým synovcem Albrechtem III. Bavorským, různými preláty a svými rádci přijal 10. prosince 1431 (pridie) nuncie koncilu Jana Nidera a Jana z Maulbronnu, a to co shromážděným nunciové řekli a jejich dopis (deducte tunc verbo et scriptis materie) jim udělal velikou radost. Vilém III. Bavorský vyjadřuje přesvědčení, že dopis, který koncil poslal husitům (ad eos, qui vos hostiliter impugnant) byl inspirován Bohem. Dále sděluje, že většina přítomných se rozhodla, že chtějí udělat, cokoliv budou moci, pro zdárné pokračování díla koncilu. Dále se omlouvá, že dosud nevyrazil na koncil, protože mu v tom bránily závažné záležitosti, o nichž řekl svému rádci, řezenskému biskupovi Konradovi VII. von Soest a Janu Niderovi a Janu z Maulbronnu (dictis vestris oratoribus). Slibuje, že ačkoliv jeho přítomnost vyžaduje spousta dalších závažných záležitostí, zařídí se tak, aby mezi 25. prosincem 1431 a 6. lednem 1432 (infra festa natalis domini et epifaniarum proxime ventura) vyrazil na cestu na koncil. Raději chce totiž utrpět snesitelné škody ve svých záležitostech než, aby bylo zdrženo dílo koncilu. Nakonec povzbuzuje koncilní otce, aby v díle pokračovali, a vyjadřuje víru, že Bůh jejich dílo přivede do zdárného konce.
- A: N/A
- B: Wien, Österreichische Nationalbibliothek, 4956, fol. 99rv
- C: Dresden, Sächsische Landesbibliothek ‒ Staats- und Universitätsbibliothek, F 172b, fol. 49rv
Audienci Jana Nidera a Jana z Maulbronnu u Viléma III. Bavorského a dalších popisuje také dopis z téhož dne (11. 12. 1431), který poslali do Basileje Jan Nider a Jan z Maulbronnu Dopis, který udělal knížatům tak velikou radost je překlad do hornoněmčiny vytvořený Janem Niderem a Janem z Maulbronnu dopisu od basilejského koncilu husitům z 15. 10. 1431, téz zmiňovaný v jejich dopise.
Reverendissimo in Christo patri et domino, domino Iuliano, miseracione divina sacrosancte Romane ecclesie sancti angeli dyacono cardinali, apostolice sedis legato ac presidenti prelatis et ceteris in sacro generali Basiliensi concilio congregatis dominis et amicis nostris carissimis ecclesie, quam representatis, humilis filius et fidelis servitor Wilhelmus comes palatinus Reni et dux Bavarie etc. Sancta et inclita amicorum Christi congregacio, receptis vestris pridie cum decencia nunciis audita et intellecta per ipsos proposita coram illustribus principibus Ernesto fratre, Alberto nepote, prelatis eciam et consiliariis nostris ac nobis ambaziata tamquam pacis celitus transmissos angelos recipere meruissemus pro iocunditate et salubritate deducte tunc verbo et scriptis materie pariter in unum exhilarati et edificati sumus in domino sperantes, sed et fideliter orantes, quia bonum, quod in vobis dignanter incepit, faventer prosequetur et ad laudem nominis eius et fidelium suorum omnium desideratam consolacionem perficiet, solidabit firmabitque. Et nisi stupor, qui pre admiracione nos cepit, nostrum nunc fallat iudicium, evidencia, quod a vobis geritur, facti limpide nobis constare videtur, quia, ubi duo tres vel plures in nomine suo congregati sunt (Mt 18, 20), sicut et vos esse proculdubio credimus, medius ipse sistit consolator et doctor. Quis enim alius quam auctor ipse pacis et amator mitis ipse et humilis corde (Mt 11, 29), quique non modo pro amicis sed et inimicis et persecutoribus pati, ymo et mori dignatus est emissam a vobis epistulam pacis et reconciliacionis, quantum in vobis est, nunciam dictasse et calamo sangwinis sui rubro intincto ad eos, qui vos hostiliter impugnant conscripsisse censendus est. Aut si alter, Christi tamen minister et amicus in virtute et digito dei, nec alter exarasse hauddubium putandus est. Consolator idem optimus, qui suorum velut mater partus uteri sui oblivisci non voluit (cf. Is 49, 15), ipse vos salubriter inspiravit, ut de fratribus in angustia positis vobis cordialis sit et conmendabilis cura. Benedicti vos domino,1 quia quod docetis, magistri, qui in celis unus est, imitantes vestigia, primum ipsi facitis consolantes eos, qui in pressura2 sunt animas vestras offerentes. Gaudium exinde presentes3 plerique in domino confortati suscepimus dignum arbitrantes, quod quitquid per nos pro votiva ceptorum prosecucione et felici consumacione fieri poterit, leti et liberaliter conferamus, nec de contrario ulla sit vobis usquam coniectura, quin quod verbo proferimus, opere iuxta regie maiestatis iniunctum exemplo exhibebimus, quod autem hoc hactenus visi sumus distulisse, ardua, que nobis imminebant, prout reverendo in Christo patri et domino episcopo Ratisponensi, consiliario et amico nostro carissimo et dictis vestris oratoribus veraciter exposuimus, nos excusent negocia. Et licet quam plura non minus ardua restent agenda, que nostram importune flagitent presenciam, talem tamen in huiusmodi et aliis qualiacunque sint ordinem dabimus, ut nos absque ulteriori dilacione infra festa natalis domini et epifaniarum proxime ventura ad iter veniendi ad vos favente domino ocius accingemus. Malumus enim in nostris tollerabilem subire et supportare iacturam quam, quod sancta saluberrima per vos in Spiritu sancto concepta, ne dicamus impediantur, sed nec, quantum in nobis est, retardentur. Negocia viriliter igitur gratissimi patres agite nichil hesitantes, quia dominus sua gracia in medio vestrum, ut prefati sumus, assistit et opus, quod cepit nequaquam despiciet, sed ad perfectum usque et vos ad suam gloriam pro fructu tam gloriosorum laborum, ut optamus feliciter perducet. Amen. Datum Monaci, ipso die beati Damasi confessoris, que fuit xi die mensis decebris anno domini Mo CCCCo XXXIo.
Překlad moderní čeština
Velmi ctihodnému otci a pánu v Kristu, panu Giulianimu, z milosti Boží kardinálovi jáhnovi svatosvaté církve Římské ze Sant’Angelo, legátovi apoštolského stolce a předsedovi, prelátům a ostatním shromážděným na svatém všeobecném basilejském koncilu našim pánům a předrahým přátelům pokorný syn a věrný služebník církve, kterou představujete, Vilém, rýnský falckrabě a vévoda bavorský atd. Svaté a slavné shromáždění přátel Kristových, když jsme včera přijali s okázalostí vaše nuncie a vyslechli a porozuměli poselství, které přednesli před slavnými knížaty Arnoštem, našim bratrem, Albrechtem, našim synovcem, a také preláty, našimi rádci a námi samotnými, všichni jsme se díky příjemnosti a prospěšnosti toho, co bylo obsaženo v jejich slovech a psaních, rozveselili a vzpružili v Pánu, jako bychom si zasloužili, aby nás navštívili z nebe poslaní Boží posli míru. Doufali jsme totiž v Pánu ‒ a také jsme se za to zbožně modlili ‒ že v dobrém díle, které ve vás Pán milostivě začal, bude laskavě pokračovat, a dokončí je a jeho výsledky upevní a zabezpečí ke chvále svého jména a k vytoužené útěše všech svých věrných. A jestli nekalí nyní náš úsudek ohromení, které nás uchvátilo kvůli údivu, zdá se nám zjevné z toho, co děláte, zcela zjevné, že tam, kde jsou dva nebo tři nebo více lidí shromážděni v Jeho jménu, jak beze vší pochybnosti věříme i o vás, On sám je uprostřed nich jako utěšitel a učitel. Kdo jiný než sám mírný a srdcem pokorný původce a milovník míru, který ráčil nejen za své přátele, ale i za své nepřátele a pronásledovatele nejenom trpět, ale i zemřít, mohl totiž vymyslet a perem namočeným ve své rudé krvi napsat vámi poslaný a ‒ nakolik to na vás záleží ‒ mír ohlašující dopis k těm, kteří vás nepřátelsky napadají? Nebo, byl-li to někdo jiný, nepochybně to musel být Kristův služebník a přítel, který jej sepsal mocí a prstem Božím, a ne někdo jiný. Tentýž nejdobrotivější utěšitel, který ‒ tak jako matka na plod svého lůna ‒ nechtěl zapomenout na své děti, vás spásně podnítil, abyste měli upřímnou a chvályhodnou péči o bratry v tísni. Ať vás Pán požehná, protože jdouce ve stopách učitele, který je na nebesích a je jen jeden, to, co učíte, nejprve sami děláte, když nabízejíce své životy utěšujete ty, kteří jsou v soužení. Většina z nás tím byla povzbuzena v Pánu, dostala radost, a usoudili jsme, že se sluší, abychom, vesele a dobrovolně vykonali, cokoliv budeme moct udělat pro vytoužené pokračování a šťastné ukončení začatých podniků, a nemějte nižádné podezření, že by tomu mohlo být naopak, protože to, co slibujeme slovy, také dle příkazu jeho královského veličenstva naplníme příkladným skutkem. Zdálo-li se dosud, že to odkládáme, ať nás omluví závažné záležitosti, které na nás doléhaly, jak jsme popravdě vyložili ctihodnému otci a pánu v Kristu, biskupu řezenskému, našemu rádci a příteli, a vašim řečeným poslům. A ačkoliv ještě zbývá spousta neméně závažných věcí, které bychom měly řešit, jež se naléhavě dožadují naší přítomnosti, přece si v těchto věcech a dalších záležitostech, ať jsou jakékoliv, stanovíme takový pořádek, že se, s Boží pomocí, bez dalšího odkladu rychle vypravíme na cestu k vám mezi nejbližšími slavnostmi Narození Páně a Zjevení Páně. Chceme totiž raději v našich záležitostech utrpět a snést snesitelné škody než, aby vaše svaté a nadmíru prospěšné v Duchu svatém pojaté záměry, byly, nakolik to na nás záleží, zdrženy ‒ abychom neřekli překaženy. Bez váhání tedy, přemilí otcové, statečně pokračujte v započatých podnicích, protože Pán svou milostí, stojí, jak jsme již řekli, uprostřed vás a dílem, které začal jistě nepohrdne, ale dovede je, jak si přejeme, do zdárného konce a vás přivede do své slávy v odměnu za tak slavnou práci. Amen. Dáno v Mnichově ve svátek svatého Damasa vyznavače, který byl jedenáctého dne měsíce prosince léta Páně 1431.