Tito jsú kusové v dole psaní míru a jednoty mezi legáty basilejskými s jedné, a mezi pány Čechy a Moravany s strany druhé, ten čtvrtek po svatém Prokopě v Jihlavě, zjevně, před Ciesařovú Milostí, před kniežaty i před mnoho dobrými lidmi, v tomto rozumu oznámeni. Najprvé páni Čechové a Moravané legátóm basilejským dali sú list pod pečeťmi královstvie Českého, ciesařovú a vévody rakúského, v kterémžto listu slibují jednotu, mír a pokoj křesťanský mieti a zachovati a držeti se vším lidem křesťanským věrně a beze všie zlé lsti, slibujíce za sě i za své poddané. Pakli by to kto kterak přestúpil, aby proto pokoj rušen nebyl, ale takový má býti proto hodně kárán a tresktán. Potom vydáni jsú čtyři kněžie od Čechóv a Moravan, a ti slíbili poslušenstvie, a to podlé zákona Božieho a starých svatých otcóv ustavenie, za sě i za jiné, davše ruce biskupu konstanskému a arcibiskupu pražskému, a na to opět dali list legátóm pod pečetí královstvie Českého. Pak potom dali sú své listy legátové Čechom a Moravanóm s svými a s ciesařovú a rakúského vévody pečetmi, přikazujíce všeho světa kniežatóm křesťanským i všem křesťanóm, aby s Čechy a Moravany pravý a křesťanský pokoj, mír a jednotu již měli, a již jich viece proto nehaněli, že sú Čechové a Moravané přijímali, přijímají a přijímati budú tělo Božie a krev Boží pod obojím zpósobem, ani jim proto utrhali, ani jim kterého bezpravie činili, ale aby je za dobré křesťany a za syny prvotnie cierkve svaté jměli. Potom dále v témž listu přikazují a přikázali sú arcibiskupu pražskému, biskupu olomúckému a litomyšlskému, aby tělo Božie a krev Boží rozdávali pod obojím zpósobem těm všem lidem, kteříž mají tak obyčej přijímati, když by od nich kto požádal; a aby ti jistí biskupové zjednali kněží k těm kostelóm, kdež jest tak pod obojím zpósobem rozdáváno, ježto by tak lidu podávali, aby nebyl zmeškán. A to též rozkazují všem farářóm i všem prelátóm, kteří péči o dušiech mají, aby tak obecnému lidu rozdávali pod obojím zpósobem tělo Božie a krev Boží. Také ti legátové přikázali sú a přikazují, aby biskupové nadepsaní světili žáky na knězstvo, kteříž by chtěli jsúce kněžie tak lidu rozdávati pod obojím zpósobem, a jich od svěcenie nezamietali, leč by pro něco pro jiné knězstva hodni nebyli. Potom má koncilium basilejské dáti Čechóm a Moravanóm takovéto listy: aby již všickni, netoliko ti, ktož přijímají pod obojím zpósobem, ale i ti, ježto sú ještě nepřijímali, měli plnú svobodu přijímati, a to v budúcie časy i věčně. Také mají tito legátové basilejšti inhed, a potom také i koncilium, když Čechové a Moravané posly své k nim pošlí, listy pod svými pečetmi dáti, přikazujíce všeho světa kniežatóm křesťanským i všem jiným křesťanóm, aby Čechom a Moravanóm neutrhali viece na jich cti, ani jich pro přijímánie těla Božieho a krve Božie haněti směli, ale aby je za dobré a za věrné křesťany a za syny prvotnie cierkve svaté měli. Po těch po všech věcech zpievali spolu „Te deum laudamus“; i šel ciesař s jedněmi do kostela a tam zpívali Salve, a Čechové odstúpivše v stranu, zpívali spolu česky piesně Božie i „Svatý náš Václave“. Ten den celý i celú noc zvonili, ohně pálili, veliké veselé bylo. Stalo sě to léta od narozenie syna Božieho čtyrstého třidcátého šestého, ve čtvrtek, ten den po svatém Prokopě.