Nejvyšší purkrabí IDČeněk z IDVartenberka (Čeněk z Wartemberka, najwyšší purkrabie koruny a králowstwie Českého), IDOldřich z IDRožmberka (Oldřich z Rosemberka), město IDPraha (Praha město) a další páni a města vyzývají pány, rytíře, panoše, měšťany i celou obec IDKrálovství českého a IDMarkrabství moravského (pánóm, rytieřóm, panošem, měštanóm i wšie obci králewstwic Českého i markrabstwie Morawského), aby neuznali uherského krále IDZikmunda (Sigmundowi Římskému králi wždy rozmnožiteli a Uherskému et cetera králi) za českého krále, neboť jím nebyl zvolen českými pány, ani nebyl v IDČeském království korunován. Nadto se jedná o ukrutného nepřítele celého království i českého jazyka: neboť potupil království bezdůvodným nařčením z kacířství, zvláště kvůli přijímání podpobojí, přestože to bylo ustanoveno Kristem; dal vyhlásit k hanbě království proti němu křížovou výpravu a k hanbě a potupě českého jazyka upálit ve IDVratislavi (u Wratislawi) nevinného člověka; přikázal kutnohorským horníkům, aby pronásledovali všechny, kteří přijímali podobojí, což již přivodilo smrt více než tisíce Čechů (několikonádcet set Čechów); zcizil proti nařízení císaře IDKarla IV. (Karel ciesař) IDKoruně (koruny České) IDMarkrabství braniborské (markrabstwie Bramburské), když jej zastavil IDFridrichovi I. Hohenzollernu (křižowníkóm Pruským); protiprávně vydal olomoucké biskupství (Biskupstwie Morawské) velkému hanobiteli českého jazyka IDJanovi Železnému (člowěku neřádnému a hánci welikému jazyka Českého); ve IDVratislavi dal setnout mnoho lidí a uzavřel smlouvu s IDJanem Falckým, synem IDRuprechta III. Falckého (knězem Hanušem synem Klemowým), nepřítelem Koruny české; k potupě IDKoruny a českého jazyka dal v IDKostnici (před sborem Konstanským) upálit mistra IDJana Husa (mistra Jana Hus) bez ohledu na glejt, který mu vydal. Těm, kdo by chtěl zachovat bez ohledu na tyto důvody poslušnost králi IDZikmundovi, propadnou ctí, hrdlem i svým zbožím, neboť by tak nezachovali věrnost své přirozené řeči a IDKoruně. Požadují možnost přijímat podobojí, řádné a svobodné kázání Božího slova, řádný život kněžstva podle vzoru Krista, apoštolů a první církve, obecné dobré království i českého jazyka a očištění od zlé pověsti.
- A: N/A
- B: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 202; inv. č. 231
- C: StA Nürnberg; Fürstentum Ansbach; Nr. 1; aktuální uložení neověřeno
- A: N/A
- B: https://digi.ceskearchivy.cz/111228/2
- C: N/A
- Palacký 1850, s. 308‒309.
- Zap 1868, s. 173.
- Tomek 1879-IV, s. 42.
- Košut 1890, s. 37.
- Novotný 1896, s. 169, pozn. 1.
- Tomek 1899-IV, s. 41.
- Pekař 1930-III, s. 41‒42.
- Pekař 1933-IV, s. 27, 31, 36.
- Urbánek 1934, s. 17.
- Macek 1955-II, s. 146.
- Kejř 1958, s. 20‒21.
- Macek 1958a, s. 10.
- Lancinger 1962, s. 16.
- Bartoš 1965, s. 89.
- Šmahel 1971, s. 71, 86, 98.
- Urban 1982, s. 12.
- Mezník 1990, s. 234‒235, 240, 242.
- Šmahel 1993-III, s. 30, 39.
- Spunar 1995, č. 209.
- Hruza 1997, s. 132‒154.
- Kavka 1998, s. 49‒50.
- Čechura 2000, s. 81.
- Čornej 2000, s. 242‒243.
- Šmahel 2000, s. 114, 124, 131, 139.
- Šmahel 2002-II, s. 1058, 1075.
- Kubíková 2004, s. 40.
- Jurok 2006, s. 14, 135, 151, pozn. 14.
- Elbel 2009, s. 104.
- Čornej 2011, s. 36, 45, 166, 280, 397.
- Coufal 2012, s. 109, 122.
- Čornej 2019, s. 239‒240.
Urozeným, statečným, slowútným, múdrým a opatrným pánóm, rytieřóm, panošem, měštanóm i wšie obci králewstwic Českého i markrabstwie Morawského, kteříž tento list uzřie neb čtúce uslyšie: my Čeněk z Wartemberka, najwyšší purkrabie koruny a králowstwie Českého, Oldřich z Rosemberka i jiní páni, Praha město, rytieři, panoše i jiná města se wšemi, jenž o swobodu zákona božieho stojie a o obecné dobré jazyka Českého: Službu swú wzkazujem, a napomínáme wás wšech i každého zwláště tú wěrú, kterúž ste koruně a králewstwí Českému powinni: abyšte najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Sigmundowi Římskému králi wždy rozmnožiteli a Uherskému et cetera králi poddáni nebyli a w něho neslušali, ani jeho poslúchali jakožto krále Českého, ani jeho úředníków. Nebo to dobře wiete, žeť Jeho Milost nenie ještě pány Českými za krále wolen, ani k Českému králowstwí korunowán: ale králowstwie a jazyku Českého jest weliký a ukrutný nepřietel; jakož tomu móžete rozuměti skrze tyto kusy:
Najprwé, že jest najohawnější potupú wšem křesťanóm nás potupil a zhaněl, a to kacieřstwím, a dáliboh bez winy; a zwláště pro přijímánie welebné swátosti těla a krwe božie, kteréžto přijímánie pánem bohem jest wydáno, w jeho swatém čtení zjewně jest položeno, doktory swatými potwrzeno a cierkwí swatú prwní držáno. K tomu také legatowi swému k weliké potupě a hanbě koruně a jazyku Českému kříž wydati kázal, jakožto na kacieře, proti wšemu řádu a práwu křesťanskému. A člowěka w naději boží dobrého a newinného u Wratislawi w koruně České koňmi usmýkati a upáliti kázal; a nic pro jiné, jediné pro krwe božie přijímánie; a to wše k weliké hanbě jazyku Českému i ku potupě. Horníkóm také přikázal, kteréhožby koli Čecha ku přijímání božie krwe příchylného dosáhli, aby stínali a do šachty metali; jichžto již několikonádcet set Čechów i duchownicho i swětského stawu newinně jest w šachty wmetáno, k hanbě a weliké škodě jazyka Českého. Welebné markrabstwie Bramburské, kteréhožto slawné paměti Karel ciesař pán náš milostiwý s předky našimi s welikými náklady a krwe prolitím jest dobyl, nemaje k tomu ižádného práwa ani moci, preč dal od koruny České. Marky staré křižowníkóm Pruským jest zastawil. Biskupstwie Morawské člowěku neřádnému a hánci welikému jazyka Českého, proti práwóm a swobodám zemským, pro listy papežské jest podal, tudy chtě korunu Českú z jejich swobod wywesti. Wratislaw město slawné koruny České welice jest zahubil, lidi w něm stínaje, a jim statky jich k záhubě koruny otjímaje. S knězem Hanušem synem Klemowým, kterýž jest weliký nepřietel, zhúbce, bezprawce i lúpežník koruny České, zapsal se jest. A k znamenité hanbě a potupě koruně a jazyku Českému mistra Jana Hus slawné paměti před sborem Konstanským za swým gleitem upáliti a bohdá bez winy kázal. Kteréžto wšecky wěci, a mnohé jiné, wedl jest a ještě wede k hanbě a ku potupě a k nenabyté záhubě koruně, králowstwí a jazyku Českému. A které je to srdce Českého jazyku tak twrdé, jemužby sě tak weliké ukrutnosti a nemilosti nesželilo! Protož milí přietelé! z těchto kusów móžte rozuměti a znamenati, žeť Jeho Milost jiného nemiení, než České králowstwie a korunu, a zwláště jazyk Český potupně a ukrutně wypleti a zahladiti. I ufáme wám, jako wěrným Čechom, že w také núzi té koruně České a tomu králowstwí radni a pomocni budete, jakož ste to dřiewe i wy i waši předkowé, wěrní Čechowé, činili. Paklibyšte wždy mimo toto naše napomenutie k také záhubě Českého jazyka a králowstwie Jeho Milosti poslušni byli, a w něho slušeli jako w krále Českého: tehdy podlé práw koruny a králowstwie tohoto propadlibyšte čest i hrdla i zbožie waše, wiery swé přirozené jazyku swému Českému i koruně nedržiece. Jehož máme za to, že jste tak s to múdří, wěrní a opatrní, že sě toho nedopustíte: ale což w těch kusiech mieníte, máme za to, že sě w tom jako wěrní Čechowé skutečně ukážete, na dokázanie té wiery a lásky k jazyku a králowstwí Českému. Také wám wěděti dáwáme, žeť my o nic jiného nestojíme, než najprwé o přijímanie těla a krwe božie pod oběma zpósoboma wšemu lidu obecnému; druhé, o kázanie řádné a swobodné slowa božieho; třetie, aby kněžie nám tak příkladně žiwi byli, jakožto jest pan Kristus přikázal a jeho apoštolé, a po nich swatí otcowé ustawili; a čtwrté, o obecné dobré králowstwie a jazyka našeho Českého, a o očištěnie zlé a křiwé powěsti králowstwie a jazyka Českého. A jestližeby co při těch kusiech neřádného bylo, toho my nechceme ani mieníme držeti ani brániti neústupně: ale w tom we wšem chcem rady a zpráwy a naučenie z písma swatého poslušni býti. Psán na hradě Pražském, léta božieho tisícicho čtyřstého a dwadcátého, tu sobotu před swatým Jiřím.
Překlad
Lieben frunde, wir dermanen uch by der trewe, die ir der crone vnd kongreiche czu Beheim pflichtig syt, das ir dem allerdurchluhtigisten fursten vnd herren, herren Sigmunden, romischen vnd vngerichen kong, nie nicht vndertane weset vnd sein nicht gehoret als einem konge nach seiner amptlutte, wan ir wol wisset, dassein gnade noch nicht von den herren gekoren ist vnd auch czu dem behemischen konge gekronet ist, sunder des kongreichs vnd der behemischen zungen ain herber veinde ist, als ir das vernemen muget in diesec stucken.
Zum ersten hat er vns mit dem grausamsten vertummet mit der keczerey, ob got wil on schulde, vnd sunderlichen dorumb, das wir nemen gotes blute vnd gotes leichnam, das da got selbst gestifft hatt vnd im ewangelio geschribn ist, die lerer es bestettiget haben vnd die heilige kirche es vorgehalten hatt.
Darzu hatt er sein legatt czu ainer groszen smachet vnd vertumnusze der crone vnd der behemischen zungen das creucze ausz heissen geben als vber keczer wider alle ordenunge vnd recht der cristenheit.
Vnd ainem man in gutter hoffunge, ain gutten vnd ainen vnschuldigen, czu Breszlaw der crone czu Beheim hatt er lassen sleyffen vnd brennen vnd nicht durch gotes blutes willen emphahen. Vnd das ist alles geschehen czu groszen schanden der behemischen zungen.
Maister Ihoann Husz gutter gedechtnusz zu Costnicze in seinem geleite hatt geheissen brennen, ob got wil on schulde, czu groszen schanden vnd vertuemen der behemischen zungen.
Den vom Berge auff den Cutten by des ordens Beheim geistlich vnd weltlich vil hundert ytzunde geheissen hatt enthaubten vnd in die schatten werfen czu schanden vnd groszen schaden der behemischen zungen.
Das wirdige marggrauetume czu Brandenburg, das kayser Karel, vnser genediger herre, mit vnsern vorfaren mit mue vnd arbaytt vnd mit blutt vergiesen hatt gewunnen, vnd er keine recht darzu hatt nach mage, vnd das hatt er hinwegk gegeben von der crone czu Beheim.
Die Alden Marcke hatt er versatzt den Preuszherren.
Das bistume czu Merhern gibt er ainem vriendlichen vnd einem lestrer der Beheim nach beslissunge brieuen, mit dem die freyheit entwaut wirt der crone czu Beheim.
Breszlaw, die loblich statt der crone czu Beheim, hatt er verderbt, die lautte darinnen enthaubt vnd in ir narunge genomen czu ainer verderbnusz der crone czu Beheim.
Mit herczog Hansen, Clemmen sone, der do ist ain groszer veinde, ain beschediger, ain rauber der crone czu Beheim, hat er sich verschriben.
Dise alle stucke vnd vil ander hat er getriben vnd treibt das alles czu schanden vnd czu vertummen vnuerwintlich den Beheim.
Ach, wie ain hort hertz der behemischen zungen hette der, dem soliche vngnade nicht laide were! Dorumb, lieben frunde, ausz disen stucken mugt ir vernemen das, sein gnade anders nicht meinet, wenn das kongreiche vnd die crone vnd sunderlich die behemischen zungen czu uertummen vnd herblichen abtun.
Nu hoffen wir, das ir in solicher nott der crone czu Beheim helffen vnd ratten wrdet, als ir vor getane habet, vnd ob wir yo vber soliche vnser ermanuge czu solicher verdurbnusz des kongreichs sein gehorichen wurdet, so weret ir noch dem rechten der crone czu Beheim verfallen ere, leibe vnd gutte.
Das wir doch do fur halten euch so cluge czu sein, das ir das bewaret, vnd were es, das ir ye vber das im gehorsam weret czu schanden vnd schaden der crone czu Beheim, so mocht leichte die gemeyne sich wider uch derheben, das wir in das nicht geweren mochten. Vnd was ewer meynung darinne ist, des gebt vnd ein kurcze antwurt in ewiren brieuen. Gebt ir vns aber nicht antwurt, so vernemen wir anders nicht, dann das ir vnser veinde werdet.
Datum Prage in castro Pragense feria quinta ante Georii.
Schenko von Wartenberg, hochster haubtman des kongreiche czu Beheim, Vlrich von Rosenberg vnd ander herre, stette, ritterschaft vnd die behemische gemeyne.
Dise nachgeschriben zedel ist in dem brieff verslossen gewest.
Auch so sten wir noch anderm nicht: Das erste czu empfahen das heilige blute vnd den heiligen leichnam vnder czweyen gestalten den gemeynen lutten. Das ander, das man gotes worte ordenlich vnd vngehindert predigen mugen. Das dritte, das die pfaffen vns in ainem gutten beysbilde leben, als Christus vnser herre hatt geheisen vnd sein apostal vnd nach in die heiligen vetter bestetiget haben. Das vierde vmmb der gemeyne bestes des bongreichs vnd der crone czu Beheim.